Červený drak

Medzi Anthonym Hopkinsom a Edwardom Nortonom je prázdno ako v ústach Philipa S. Hoffmana. A nebyť vynikajúceho Ralpha Fiennesa, Red Dragon by bol ešte väčším prúserom, než akým ho spravilo samotné zaangažovanie Bretta Ratnera. Hannibal bol vizuálne fajnšmekerskou bejkovinou, Red Dragon je sterilným zlepencom rutinne natočených obrázkov, ničiacim potenciál silného scenáru. Najlepšie bude tieto dva filmy ignorovať a žiť v ilúzii, že geniálnym The Silence of the Lambs sága skončila. (30.10.2002)

Lectora jako postavu jsem si celkem oblíbil a kdyby měla série s Anthonym Hopkinsem ještě o díl víc, nezlobil bych se. Viděl jsem i dvě řady Hannibala Mikkelsena (k třetí nemám odvahu vzhledem k ukončení seriálu) a díky tomu jsem poměrně dobře orientoval ohledně postavy Willa Grahama, dokonce bych i řekl, že mi tenhle díl sedl více než legendární Mlčení jehňátek (jehož další sequel dle mého pořád může vzniknout). Poctivá detektivka s odpudivým Fiennesem od které dostanete přesně to co čekáte, což v kontextu všemožných odpadových kriminálek není málo. (03.03.2019)

Červený drak samozřejmě nemůže obstát v porovnání s precizním a filmařsky působivým Mlčením jehňátek. Ještě pořád je to slušná filmařina, jenže Ratner představuje režijní průměr, je to prostě jen obyčejný filmový řemeslník, který jede ve vyjetých kolejích svých slavnějších kolegů. Chybí tady jednoduše působivé originální scény, ta jemná hra s divákem, která umožnila nejširší divácké obci překlenout se nad eticky problematickým námětem, kdy hlavním hrdinou je brutální masový vrah. S hereckým obsazením nemám problém, především Ralph Fiennes si svého psychopata evidentně užívá. Celkový dojem: 60 %. (31.01.2009)

Skvělá kriminálka, která bere dech. A někde mezi tou fibrilací si říkáte, proč je to najednou úplně mimo Lecterovskou škálu. Seriový vrah je tu sice naprosto fantastický, před rolí a výkonem Ralpha Fiennese klobouk dolů, ale Hopkins oproti Mlčení jehňátek byl jen jakýmsi záchytným bodem, možná jen Deus ex machinou a tady to právě začalo jaksi ubírat na síle. Ke konci už celá detektivka byla o tom, kdy už to konečně skončí. No, co budu povídat, dvě vraždy na film o Lecterovi a ještě jednom šášulovi je docela málo. A pozor, jen se o nich mluvilo, nic nebylo vidět. To je jak Hamlet bez Hamleta... zase se někam schoval. (22.09.2014)

Jedna kniha, dvě takřka shodné adaptace i stopáže a přesto tolik rozdílné zážitky. Mannova verze má na své straně Williama Petersena, Joan Allen a mnohem (ale mnohem) lépe zvládnutou scénu s tygrem. "Klasický Mann" je z toho ovšem cítit snad jen ve scénách mlčenlivých pohledů na deštivé noční město a v momentech kdy dění podbarvují padnoucí písničkové songy. Celé to brzdí zbytečná utahanost se spoustou scén, které měly skončit na podlaze střižny a nulové napětí. Ratnerova verze má zase hollywoodské parametry. Takže o něco (ne o moc) lepší tempo, pohlednou výpravu, jakés takés náznaky napětí, úvodní scénu a výborné obsazení naprosto všech rolí krom těch zmiňovaných výše. Oba počiny to tedy dotáhly do ranku "dobrý film", ale ani o píď dál. PS: Komentář je zkopírovaný záměrně. (16.02.2004)