My Little Pony: Equestria Girls – Hry přátelství

„The last thing we need is another magical so-and-so bent on world domination comin' over from Equestria.” Věřil jsem, že třetí díl Equestrijských holek bude něco extra, že tendence dílů z lidského světa bude vzestupná a že se tvůrci opravdu vytáhnou - a třeba do děje konečně zahrnou oba světy najednou. Největším problémem MLP je, že lidi, co za ním stojí, už dávno nemusejí bojovat o kvalitu seriálu a projde jim cokoliv. A na třetím dílu je to hodně vidět. Kdybych měl celý film popsat dvěma slovy, bude to „míň“ a naštěstí i „jinak“. Přátelské hry jsou totiž o dost skromnější než jejich předchůdci. Poznat je to především na písničkách, z nichž se mi líbila jenom jedna. Jakkoliv dobrou práci Daniel Ingram odváděl, očividně je už vyčerpaný, nebo se na něj hodně spěchá. Měl by si to vzít pod křídla už někdo jiný, protože ve všem ostatním na mě dýchá revoluce. Už úvodní záběr, který na rozdíl od mladších sourozenců nezačíná výhledem na oblohu, dává tušit, že protentokrát ten přístup bude trošičku jiný. Příběh možná není hlubší, ale ve své jednoduchosti na mě po celou dobu dýchal potemnělou atmosférou. Hodně tomu napomáhá kamera a střih. A všechny ty zatmívačky a další věci, které nemají v historii poníků obdoby. Nevzpomínám si třeba, že by kdy v MLP seriálu byla zpomalovačka. Určitě ano, ale fakt, že jako velký fanda marně lovím v paměti, napovídá, jak originální se nový krátký přírůstek snaží být. Pryč je pološílený záporák nacucaný záští, pryč je prostředí kde všichni mají rádi všechny. A pokud si někdo láme hlavu nad tím, jestli je jeho nejoblíbenější postavou stále Twilight nebo už Sunset, bude pravděpodobně nadšený z toho, jakým způsobem jsou tu ústřední hrdinky postaveny proti sobě, v ringu, o který ani jedna z nich nestojí. Koneckonců základní kostra příběhu stojí právě na tom, že - stejně jako v Olympijských hrách, které film evokuje - tu proti sobě budou muset jít ti nejlepší. Jejich konfrontace (i osudovost s jakou se odehraje ta poslední) mi neustále připomínaly oblíbený anime seriál o jistém zápisníku... to MLP taky nikdy dřív nedělal. Bohužel ne všechny změny jsou k lepšímu. Nad lidskými princeznami (ředitelkami) lámu hůl, protože to prostě nejsou ty oblíbené rádkyně z Equestrie a navíc jsem pochopil, že jakkoliv důležitou roli sehrávají ve světě poníků, v tom lidském nikdy nepřekonají roli křoví. A logické kiksy typu „děje se nám tu něco moc divného, ale nikdo to řešit nemusí a nebude“ taky zabolí. Prostě nám z hřiště vyrostla divná tráva, no a co? Je pryč? Je, tak popojedem v soutěži. Děti třetí díl už asi taky moc nezaujme, protože se tu skáče z rozhovoru do rozhovoru, řeší se oblíbenost v kolektivu a odpovědnost za problémy, které možná přerostly svého strůjce, a funkci jediné opravdu akční scény zastává závod na motorkách - což si s MLP pořád nedokážu spojit. Tvrdil jsem rovněž, že jedničce a dvojce chybí takových dvacet minut. Třetí díl je potřebuje ještě víc a drzost, že i to málo si někdo dovoluje zkracovat, mě vážně nas..á. Když to tak vezmu, měl bych film ohodnotit třemi hvězdičkami a bát se, aby to příště nebylo za dvě. Tak proč čtyři? Asi ze stejného důvodu, proč všichni jásali, když byl Červený trpaslík Zpátky na zemi a přitom to byla nuda nudoucí a ani to nebylo moc vtipné. Sice mi na srdíčko nebrnká radost z návratu ani žádná nostalgie, ale dávám čtyři za to, že to vůbec existuje a budu doufat, že si to nerozmyslím. I když ta temná dospělá vizáž by to na tu čtvrtou hvězdičku možná vytáhla. I tak se ale vracím k původnímu přání: film jen s poníky prosím. (15.10.2015) (méně) (více)