John Wick: Kapitola 4

Po jedničce, určitě nejlepší díl. Trochu jsem se bál té délky, prdel mám teď zarytou v křesle tak, že budu muset pár minut přemýšlet, jak vůbec vstanu. Ale z těch skoro tří hodin, je 80% jen akce, takže to parádně odsejpá. Top scéna za mě ta v Berlíně - Adkinse, jsem vůbec nepoznal, až po skočení jsem si vyhledal, jakou tady měl vůbec roli a málem to se mnou šlehlo, hah, tak to se fakt povedlo ! A samozřejmě i ta scéna kde je pohled na místnosti ze shora, to bylo fantastický ! Každopádně, jsem celkem zklamaný, že už je offiko oznámen pátý díl, jelikož tak jak to zde končí, tak by to mělo i zůstat. Momentálně, nejakčnější Hollywood. (06.06.2023)

John Wick je určite jedna z najlepších sérií súčasnosti, ale po predchádzajúcom diely, ktorý ma síce bavil, ale dejovo už nič zaujímavé neponúkol a prišlo mi, že sa tvorcovia začínajú dosť opakovať som už bol pri očakávaní najnovšieho pokračovania radšej trochu opatrný a ešte pri takejto epickej dĺžke, ale vôbec nebolo treba, párne diely sa mi tu páčia viac, než tie predchádzajúce. Neviem, či táto stopáž bola až tak nevyhnutná, možno od opakovaných pozretí trochu odradí, ale to nič nemení na tom, že som sa tu vôbec nenudil, čo ma teda prekvapilo, stále sa tu niečo deje, menia sa lokácie, prakticky je film rozdelený na niekoľko kapitol v odlišnom prostredí, ktoré majú svojho záporáka alebo výraznú postavu, no hlavne už John Wick konečne vie, čo má urobiť, aby sa z tejto nepríjemnej situácie dostal a tak na rozdiel od predchádzajúceho dielu ma aj zaujímalo, ako sa to bude celé vyvíjať. A navyše je tu niekoľko mojich obľúbených prvkov, ktoré mám v akčnom žánri veľmi rád, hlavne taký ten samurajský kódex, kedy sa aj vzájomní nepriatelia môžu rešpektovať a niekedy si aj pomôcť. S obsadením som tentoraz teda mimoriadne spokojný, okrem klasickej zostavy siahli po asi tých najlepších, čo mohli a tak je tu Donnie Yen, ktorý je už roky môj veľký obľúbenec a je to presne ten typ záporáka a zároveň priateľa, ktorého mám veľmi rád, k tomu Scott Adkins v dosť nezvyklej úlohe, ale tohto svojho záporáka si užil a ešte k tomu Hirojuki Sanada, ktorý ťahá prvú fázu filmu. A aj záporák Bill Skarsgård to dobre zahral a je dostatočne nepríjemný, aby som sa tešil na záverečné zúčtovanie. Ale keďže to nie je žiadny bojovník, jeho pravou rukou je talentovaný Marko Zaror. A bavil ma aj bojovník so psom, ktorý má tiež zaujímavú postavu. A teraz už k samotnej akcii, ktorá je perfektná. Je jej tu plno, všetky akčné sekvencie sú už očakávane skvelo, ale aj celkom nápadito natočené a plne prehľadné, ale aj poriadne dlhé. A možno aj preto to už nestojí takmer len na samotnom Wickovi, ale je to viac tímová akcia a každý dostane veľa priestoru sa predviesť. Už úvod v Osake je jedna z najlepších akčných scén celej série, tá spolupráca Reevesa, Sanady a jeho filmovej dcéry je úplne okulahodiaca, ale cez niekoľko ďaľších akčných scén sa dostaneme až k úžasnému finále, ktoré je bezpochyby vrchol celej série. To sú prakticky štyri úplne odlišné dlhé akčné scény hneď za sebou. Vynikajúce Shanzelize, kde tá kombinácia bitiek, prestreliek a havárií už asi nemohla byť lepšia, parádna akcia z herného pohľadu a ešte celá akcia na schodoch. Toto sa nesmierne vydarilo a veľmi som si to užíval. Vizuálne a technicky je to opäť špičková kvalita a často sa vydarí aj výber hudby, to je radosť pozerať. Takže ja som veľmi spokojný, nečakal som až takto dobré pokračovanie s takouto skvelou akciou a ešte to uzavrie aj výborný záver, takže by to bol veľmi dôstojný záver série. Ak teda skutočne bude. 83% (10.06.2023)

Z JOHNA WICKA: KAPITOLY 4 jsem vycházel okouzlen - po celých 159 minut narativní akce nejenže přicházel s novými nápady, ale hlavně v plné míře rozvinul pro mě doposud spíše opomíjený či podpovrchový aspekt série: emocionální rovinu nezávislou na pouhé síti intrik, komplimentů a postupně rozšiřovaných pravidel. Nejenže je totiž navzdory své velkoleposti čtvrtý WICK podle mého co do vztahů mezi postavami neobvykle komorní film, ale především lze v jeho případě mluvit o svého druhu dovedně rozvíjené eseji o přátelství - strukturované do příběhu čtyř paralelních protagonistů, a sice Wicka, Caina, Nikoho - a Winstona. Detailněji se o tom, stejně jako o konstrukci akčních scén analytičtěji rozepisuji po čase zase na Poznámkách. (28.03.2023)

V kině sedělo asi pětadvacet lidí a jednu chvíli jsem si říkal, kolik z nich je asi nájemných vrahů... Jako vocaď pocaď. Chad Stahelski znovu dokázal, že osmdesátá a počátek let devadesátých jsou jeho šálkem kávy. Ale to už víme. Absurdní svět zabijáků je snad ještě přepálenější, k démonovi Jonathanovi protivníci přiskakují zhruba tak, aby je neprůstřelný vnuk Johna Matrixe dokázal postupně likvidovat, vypadat u toho skvěle, být nasvícený nočními neony nebo západy či východy slunce, a doufajíc, že všechny policejní sbory mají zrovna nějaké veledůležité školení. Odměny na Johnovu hlavu jsou stále vyšší, postav přibylo, ovšem budování světa a jeho mytologie tvůrcům pořád fakt moc nejde. Celá organizace zabijáků je už prostě dost mimo, a jednoduše mi nejde nerýpat do toho, že nejpřesnějším střelcem i bojovníkem s mečem je široko daleko nevidomý Donnie Yen. Celé je to pochopitelně vizuálně absolutně opečované, nápadité, kontaktní, a to všechno v přehledných dlouhých záběrech. A je jedno, zda jde o bitku, přestřelku nebo honičku v autě. Vrcholem je (za mě) asi stylizovaná řežba na německé (mokré) diskotéce, kterou si užije hlavně buřtík Scott Adkins, či originálně z ptačí perspektivy nasnímaný masakr ve starém baráku. Samozřejmě je tu ještě velkolepá přestřelka na kruhovém objezdu či závěrečné „schody“, ale tam už se chtě nechtě dostavuje jakási přesycenost. Ač jsou sekvence vizuálně opojné i vynalézavé. Ovšem stejně tak i monotónní a prázdné. Takže já prostě místy jen seděl, občas se nadchnul, ale mnohé zůstalo tak nějak bez reakce. (25.03.2023)