John Wick: Kapitola 4

Neuvěřitelný technický zázrak od lokací, kulis a jejich designu, přes kameru, nasvícení, choreografii a barvy, až po kaskadérské kousky, nápady a záběry. Neuvěřitelně nádherný film, který je obří poctou všem akčňákům a kaskadérům. Tentokrát to není sólíčko Keanu, ale máme tu celý úžasný ansámbl, co si užívá svou přítomnost, dává do filmu maximum a pere se mezi sebou o místo na výsluní. Ovšem i dokonalých věcí, které jsou vypiplané se člověk může přejíst a o tom svědčí ubíjející délka akčních sekvencí. Primárně té v úvodu, která místy už stagnuje, nemá žádný cíl a napětí a je to jen ukázka kaskadérských kousků (Zbytek je víceméně adekvátně dlouhý). Samotný příběh v tomhle ohledu taky neuhrane. Bohužel nemůžu říct, že bych se na konci po té příběhové stránce cítil uspokojen, ani v rámci béčkové akční sféry a ani v rámci série Johna Wicka. Člověku přistane na mysli "A pro co to vlastně všechno bylo?". Ale i tak je to neuvěřitelná nálož pro kterou mám hlavně ocenění z řemeslné stránky, pro běžné diváky neholdující akčňákům to přece jen může být už příliš. (22.03.2023)

Čtvrtý "John Wick" je v rámci akčního žánru vybroušená dokonalost. Tato pečlivě sestavená gurmánská lahůdka dokáže současně vyvolávat fyzicky intenzivní reakce i ryzí rozkoš z kreativity a nápaditosti zdejší choreografie. Moment, kdy si Wick přehodí přes krk nunčaky, představuje takové to uvědomění si, že jste právě svědky dokonalosti - něco jako když poprvé vědoucně pohlédnete na plátno od van Gogha, necháte se obestoupit hudbou Bacha, nebo vidíte, jak zvedá obočí The Rock. Já bláhový a malověrný jsem pak na chvíli zapochyboval, jestli po tom ještě mají tvůrci něco dalšího v rukávu. Ale když se nad hrdinu s brokovnicí se zápalnými náboji vznese kamera, explodovala mi hlava. Tady se odděluje zrno od plev. Čtvrtý "John Wick" představuje grandiózní erupci geniality, talentu a osvícenosti. Jeho tvůrci tu současně vzdávají hold veškeré předchozí tradici filmových bojových umění a jejím velikánům - od Bruce Leeho přes Sammo Hunga po Zatóičiho. Ale právě že namísto plytkého napodobování či fanboyovského odkazování si ze vzorů a předchůdců staví mety, které chtějí překonávat - nikoli však arogantně, nýbrž láskyplně a s úctou. Ohromným aktivem série zůstává Keanu Reeves, především díky rokům levelování a ochotě učit se nové věci. Choreografové tak dostávají na hraní nevídaně tvárného představitele, s nímž mohou nejen variovat jeho již osvojené dovednosti, ale také mu stanovovat nové výzvy. Podobně je to pak i s dalšími představiteli zvučných jmen. Jiné velkolepé ansámblové akčňáky minulosti - např. "Expendables" či "Rychle a zběsile" - si vystačily s tím, že jen po vzoru wrestlingových exhibic proti sobě postavily hvězdná jména a nechaly je předvádět své ikonické frajeřinky z jiných bijáků. Oproti tomu Stahelského tým vezme Hiroyukiho Sanadu, Donnieho Yena, Scotta Adkinse, Marko Zarora i Shamiera Andersona a každého přetvoří v rozkošně svébytnou postavu, která jim dává prostor zužitkovat jejich fyzické přednosti, navázat na nějakou klasickou tradici či ikonu a navíc se i vyblbnout herecky. Čtvrtý díl navíc vyloženě skvostně využívá vlastní komiksově přepálený svět série s jeho kontrastní barevnou paletou, zbrojním someliérstvím, stylovými fetiši a nadreálně mramorizovanými klišé. Tohle "Panství Downton" s kung-fu a bouchačkami má kořeny zapuštěné do patetických esencí žánrovek, sahajících od melancholických krimi Jeana-Pierra Melvilla přes heroic bloodshed bijáky Johna Woo i samurajská dramata Masakiho Kobajašiho až po postmoderní coolness Cowboye Bebopa. "John Wick 4" se při tom dalece vyhýbá velkohubému eklektickému exhibicionismu v duchu Quentina Tarantina. Jako pravý mistr bojových umění pokorně přiznává své mistry, jejichž bravura jej samotného dovedla k tomu, aby ustanovil nový vrchol akčního žánru. (10.04.2023)

Je to sice šíleně dlouhé, ale tu akci kluci zkrátka umějí na jedničku s hvězdičkou. Respektive momentálně nemají absolutně konkurenci. Klidně to prozradím, ale jsem moc rád že se celý John Wick konečně uzavírá. Dostali jsme slušnou porci zábavy, ale už jsem si neuměl zkrátka představit, koho by John musel ještě v dalším díle zmlátit a postřílet. Donnie Yen je určitě velmi důstojný protivník. 70% (11.07.2023)

Slabých 60%. Je to vizuálne pompézne a akcia a kaskadérske kúsky opäť určujú na pár rokov latku pre ostatných tvorcov, ale tie tri hodiny sú monštróznym dramaturgickým zlyhaním s postavami bez uveriteľných motivácií a s mizerne vyrozprávaným príbehom (počas prvej hodiny som regulérne zaspával v kine). John Wick 4 sa snaží byť maximálne over-the-top a štýlový, ale samé o sebe to nemôže fungovať - určite nie tri hodiny. Dobrou paralelou je séria Death Wish, na ktorú sa jednotka kombináciou príbehu o pomste a prepálenej akcie podobá (a pokračovania sú rovnako ustrelené). V treťom diele Death Wish Charles Bronson vedie odboj dôchodcov, ktorí na sídlisku bojujú s raketometmi proti pankáčom. Napriek tomu, že to bolo celé maximálne prepálené, motivácie boli úplne jasné - slušní pravicoví konzervatívni dedkovia vs. anarchistickí pankáči, ktorí chcú všetkým robiť zle. Postavy v Johnovi Wickovi nemajú žiadne motivácie, čo vidieť na tom, že dvaja noví zabijaci (Nobody a Caine) aj chcú, aj nechcú zabiť Johna Wicka - podľa toho, čo sa hodí scenáristom. Ale strieľačka z vtáčej perspektívy bola fenomenálna! (31.03.2023)

Problém čtvrtého Johna Wicka tkví v tom, že po nabušené dvojce a stále ještě úderné trojce už asi neexistuje způsob, jak pokračování posunout dál. Příběh je tedy jednoznačně nejslabší složkou filmu. Samozřejmě nejde o to, jakým způsobem vznikl záporák, kterého je třeba porazit, ale jde o jednotlivé detaily, kterými se navozují dílčí střety a akční scény a kterými se odůvodňují zvraty. Naštěstí akce je opět bravurní a sám jsem nečekal, že v akčním filmu lze vymyslet ještě něco zcela nového - ano mluvím o scénách natočených z vrabčí perspektivy prosvětlené střelbou zápalných nábojů. To byla lahůdka. 8/10 (25.06.2023)