John Wick: Kapitola 4

Čtvrtý "John Wick" je v rámci akčního žánru vybroušená dokonalost. Tato pečlivě sestavená gurmánská lahůdka dokáže současně vyvolávat fyzicky intenzivní reakce i ryzí rozkoš z kreativity a nápaditosti zdejší choreografie. Moment, kdy si Wick přehodí přes krk nunčaky, představuje takové to uvědomění si, že jste právě svědky dokonalosti - něco jako když poprvé vědoucně pohlédnete na plátno od van Gogha, necháte se obestoupit hudbou Bacha, nebo vidíte, jak zvedá obočí The Rock. Já bláhový a malověrný jsem pak na chvíli zapochyboval, jestli po tom ještě mají tvůrci něco dalšího v rukávu. Ale když se nad hrdinu s brokovnicí se zápalnými náboji vznese kamera, explodovala mi hlava. Tady se odděluje zrno od plev. Čtvrtý "John Wick" představuje grandiózní erupci geniality, talentu a osvícenosti. Jeho tvůrci tu současně vzdávají hold veškeré předchozí tradici filmových bojových umění a jejím velikánům - od Bruce Leeho přes Sammo Hunga po Zatóičiho. Ale právě že namísto plytkého napodobování či fanboyovského odkazování si ze vzorů a předchůdců staví mety, které chtějí překonávat - nikoli však arogantně, nýbrž láskyplně a s úctou. Ohromným aktivem série zůstává Keanu Reeves, především díky rokům levelování a ochotě učit se nové věci. Choreografové tak dostávají na hraní nevídaně tvárného představitele, s nímž mohou nejen variovat jeho již osvojené dovednosti, ale také mu stanovovat nové výzvy. Podobně je to pak i s dalšími představiteli zvučných jmen. Jiné velkolepé ansámblové akčňáky minulosti - např. "Expendables" či "Rychle a zběsile" - si vystačily s tím, že jen po vzoru wrestlingových exhibic proti sobě postavily hvězdná jména a nechaly je předvádět své ikonické frajeřinky z jiných bijáků. Oproti tomu Stahelského tým vezme Hiroyukiho Sanadu, Donnieho Yena, Scotta Adkinse, Marko Zarora i Shamiera Andersona a každého přetvoří v rozkošně svébytnou postavu, která jim dává prostor zužitkovat jejich fyzické přednosti, navázat na nějakou klasickou tradici či ikonu a navíc se i vyblbnout herecky. Čtvrtý díl navíc vyloženě skvostně využívá vlastní komiksově přepálený svět série s jeho kontrastní barevnou paletou, zbrojním someliérstvím, stylovými fetiši a nadreálně mramorizovanými klišé. Tohle "Panství Downton" s kung-fu a bouchačkami má kořeny zapuštěné do patetických esencí žánrovek, sahajících od melancholických krimi Jeana-Pierra Melvilla přes heroic bloodshed bijáky Johna Woo i samurajská dramata Masakiho Kobajašiho až po postmoderní coolness Cowboye Bebopa. "John Wick 4" se při tom dalece vyhýbá velkohubému eklektickému exhibicionismu v duchu Quentina Tarantina. Jako pravý mistr bojových umění pokorně přiznává své mistry, jejichž bravura jej samotného dovedla k tomu, aby ustanovil nový vrchol akčního žánru. (10.04.2023)

Na beckovu zanrovku mimoriadne ambiciozne. Obcas az srandovne (ako napr. pri citacii Lawrenca z Arabie). Na druhej strane sa tvorcom velmi uspesne dari budit dojem, ze ide o nieco vynimocne. A casto sa im to aj dari. Ma to uzasny vizual a hromadu wow momentov. Dlzka nevadi. Dava tomu pocit istej dolezitosti. Proste obsahovo aj formalne prestylizovana jazda s niekolkymi uzasnymi scenami. A v neposlednom rade novy referencny titul zanru. 9/10 (24.03.2023)

Stále perfektné a odzbrojujúce ako predošlé diely. Možno dokonca ešte aj o chlp lepšie. Neviem ako to Keanu Reeves a Chad Stahelski dokázali, ale po troch dieloch som si myslel, že som videl všetko v rámci dobrej akcie vo filmoch. No tu v John Wick: Chapter 4 mi ukázali, že sa dá zájsť ešte ďalej. Stručne a jasné to zhrniem v troch bodoch. Prvý bod prečo je toto štvrté pokračovanie vynikajúce sú pochopiteľne akcie, ktoré sú naozaj lahodne na pohlaď. Kamera a choreografia znova ponúkne niečo čo sme ešte nevideli (pohlaď zhora alebo takmer hodinové akčné finále, ktoré ide na plne grády nonstop až do záverečných tituliek!). Druhý bod sú postavy a herci. V každom diely sa mihol vždy niekto známi, no tento diel ma rozhodne najlepších hercov. Je tu japonský sympaťák Hirojuki Sanada (Sunshine), ktorý vládne v Osaka Contintenal a ktorý rád pomôže kamošovi v núdzi. Na druhej strane je tu Bill Skarsgård, ktorý mi svojim démonickým prejavom trochu pripomínal Jokera. No a aby dostal Johna, tak ma na pomoc zabijakov ako Marko Zaror (Neporaziteľný III) alebo Donnie Yen (Ip Man), ktorý je mimochodom fantastický. Navyše po Wickovi ma asi najviac priestoru na plátne a kludne by som sa ho nebál označiť za najlepšiu vedľajšiu postavu v sérii. A aby toho nebolo málo Keanu si to rozdá aj s tlstým Scottom Adkinsom (Neporaziteľný), ktorý sa tu zmení na nepoznanie, no jeho scény sú tiež výborné. Tretí a posledný bod je príbeh. Príbeh je síce s veľkej časti podobný, ale dostali sme veľmi pekný záver, ktorý sa mi ľúbil a zároveň ma milo prekvapil. Audio-vizuálna stránka je takmer identická s predošlými dielmi, takže nádherné lokácie a hudba, ktorá bičuje film v pred nechýbajú ani tu. Čo však identické nie je, je dĺžka filmu. Každý diel je dlhší ako ten predošlý a nie tomu inak ani tu. Osobne si myslím, že niekomu nebude pochuti sledovať ako John zabije takmer 140 ľudí v extrémne dlhých akčných scénach. No fanúšik akčných filmov sa podľa mňa určite poteší a kto už neocení toto, tak už neviem, čo si predstavuje pod pojmom kvalitne natočená akcia. Film roka! P.S.: počkajte si na scénu za titulkami. 95% - 5* (04.04.2023)

Jako plnohodnotný film se smysluplným a výživným dějem to dost pokulhává, ale jako absolutně oddaný fan-service plný fantastických akčních sekvencí a eye candy gadgetů to přesně splňuje to, co skalní příznivci očekávají. Ať už to je pasáž z Japonska, Berlína, nebo Paříže, všechno world-class úroveň. Famózní výprava, nasvícení a samozřejmě kaskadérská práce a ladění soubojů. Lahůdkový Scott Adkins, charizmatický Donnie Yen a pochopitelně Reeves, který toho mnoho nenamluví, ale pere se dosytosti. (30.04.2023)

Dá To bulletproof Kostěj, nebo bude na konci jen Air Wick k osvěžení vzduchu u tlejícího těla? Nalinkované jak skutečnost, že Zatoichi Donnie Yen nemůže stoupnout do lejna, protože hovno vidí. Úsvit nad Paříží a opulentní řežby nepokorně sloužící prostředí umělejší než chrup Iana McShanea. Ztékání schodů na Rue Foyatier už spíš jen pro legraci podobně jako deštník kevlarového krejčího Fishburnea. Stereotyp je za normálních okolností uklidňující, ale už se mi to sebepohlcující pozérství mýtické pomsty začíná zajídat. Konci nevěřím, ani co by se za psí čumák vešlo. Milující manželé neumírají, stejně jako výnosné podnikatelské záměry.. (02.04.2024)