John Wick: Kapitola 4

Čtvrtý "John Wick" je v rámci akčního žánru vybroušená dokonalost. Tato pečlivě sestavená gurmánská lahůdka dokáže současně vyvolávat fyzicky intenzivní reakce i ryzí rozkoš z kreativity a nápaditosti zdejší choreografie. Moment, kdy si Wick přehodí přes krk nunčaky, představuje takové to uvědomění si, že jste právě svědky dokonalosti - něco jako když poprvé vědoucně pohlédnete na plátno od van Gogha, necháte se obestoupit hudbou Bacha, nebo vidíte, jak zvedá obočí The Rock. Já bláhový a malověrný jsem pak na chvíli zapochyboval, jestli po tom ještě mají tvůrci něco dalšího v rukávu. Ale když se nad hrdinu s brokovnicí se zápalnými náboji vznese kamera, explodovala mi hlava. Tady se odděluje zrno od plev. Čtvrtý "John Wick" představuje grandiózní erupci geniality, talentu a osvícenosti. Jeho tvůrci tu současně vzdávají hold veškeré předchozí tradici filmových bojových umění a jejím velikánům - od Bruce Leeho přes Sammo Hunga po Zatóičiho. Ale právě že namísto plytkého napodobování či fanboyovského odkazování si ze vzorů a předchůdců staví mety, které chtějí překonávat - nikoli však arogantně, nýbrž láskyplně a s úctou. Ohromným aktivem série zůstává Keanu Reeves, především díky rokům levelování a ochotě učit se nové věci. Choreografové tak dostávají na hraní nevídaně tvárného představitele, s nímž mohou nejen variovat jeho již osvojené dovednosti, ale také mu stanovovat nové výzvy. Podobně je to pak i s dalšími představiteli zvučných jmen. Jiné velkolepé ansámblové akčňáky minulosti - např. "Expendables" či "Rychle a zběsile" - si vystačily s tím, že jen po vzoru wrestlingových exhibic proti sobě postavily hvězdná jména a nechaly je předvádět své ikonické frajeřinky z jiných bijáků. Oproti tomu Stahelského tým vezme Hiroyukiho Sanadu, Donnieho Yena, Scotta Adkinse, Marko Zarora i Shamiera Andersona a každého přetvoří v rozkošně svébytnou postavu, která jim dává prostor zužitkovat jejich fyzické přednosti, navázat na nějakou klasickou tradici či ikonu a navíc se i vyblbnout herecky. Čtvrtý díl navíc vyloženě skvostně využívá vlastní komiksově přepálený svět série s jeho kontrastní barevnou paletou, zbrojním someliérstvím, stylovými fetiši a nadreálně mramorizovanými klišé. Tohle "Panství Downton" s kung-fu a bouchačkami má kořeny zapuštěné do patetických esencí žánrovek, sahajících od melancholických krimi Jeana-Pierra Melvilla přes heroic bloodshed bijáky Johna Woo i samurajská dramata Masakiho Kobajašiho až po postmoderní coolness Cowboye Bebopa. "John Wick 4" se při tom dalece vyhýbá velkohubému eklektickému exhibicionismu v duchu Quentina Tarantina. Jako pravý mistr bojových umění pokorně přiznává své mistry, jejichž bravura jej samotného dovedla k tomu, aby ustanovil nový vrchol akčního žánru. (10.04.2023)

Série bobtná jako pemikan v hubě. Rozmáchlá trojka je znovu překonána, ovšem čtvrtý díl si už podává ruku s absurditou. Nejlepší událost kolem tohoto počinu byl trailer, 100% Zde se ukazuje, jaké šílenosti může lidská hlava vymyslet (schody k Sacré Couer) a v jakém rozumovém bahně žijeme. Prostě hlavní hrdina je nesmrtelný, má neklesající staminu, dovednosti všech pozemských i mimozemských bojových skillů a k tomu neprůstřelné sako. I ten jakože konec nakonec konec nebude, protože 440 milionů dolarů. Technicky výborně natočené, scéna shora luxus, Zaror má to nejlepší za sebou, stejně jako Adkins (i když není tlustej) a z Reevese též vyzařuje únava. Je čas skutečně skončit, přátelé, směr, kterým se posouvá tento žánr, končí za 10, 9, 8,... (22.06.2023)

John Wick 4 má ambice zas až příliš velké a nezvládá to úplně, hlavně ta délka je ubíjející. Stahelski s Reevesem neznají míru - bobtnání mytologie světa bylo nezbytné, co bylo v jedničce jako zábavná blbina tak trochu parodující žánrové prvky po nečekaném úspěchu umožnila to že vůbec bylo jak navazovat, jen díky mytologii toho světa vůbec ty pokračování (a budoucí spin-offy) mají na čem stát. Ale zbytečně se v ní opakují, místo vypíchnutí toho nejpodstatnějšího vrší detaily které začínají působit genericky - a bohužel to samé se děje v akci. Ta je místy pořád dokonalá, kulervoucí, epická, a já nevím jaké superlativy bych k ní ještě vymyslel, nic v žánru dnes nesnese konkurenci... ale nikdo na světě mi nevymluví že kdyby všechny akční scény tady zkrátili na polovinu, tak by byly mnohem lepší. Vypíchnout to nejlepší, zahodit zbytek - repetice ubíjí a snižuje dojem. Matrix lobby má dvě a půl minuty a stejně je to scéna kterou nezapomeneme do konce života. Nikdo nepotřebuje aby Wick sejmul dvacet chlapů po sobě, všechny velmi podobným způsobem. Pět by stačilo, a pořádně vymazlit jak to natočit aby ty scény byly opravdu nezapomenutelné - a tady opravdu hodně vyniká jen ta Dragon's Breath, i ze trojky si něčím výrazných akčních scén pamatuju víc. 8/10 (23.04.2023)

Z JOHNA WICKA: KAPITOLY 4 jsem vycházel okouzlen - po celých 159 minut narativní akce nejenže přicházel s novými nápady, ale hlavně v plné míře rozvinul pro mě doposud spíše opomíjený či podpovrchový aspekt série: emocionální rovinu nezávislou na pouhé síti intrik, komplimentů a postupně rozšiřovaných pravidel. Nejenže je totiž navzdory své velkoleposti čtvrtý WICK podle mého co do vztahů mezi postavami neobvykle komorní film, ale především lze v jeho případě mluvit o svého druhu dovedně rozvíjené eseji o přátelství - strukturované do příběhu čtyř paralelních protagonistů, a sice Wicka, Caina, Nikoho - a Winstona. Detailněji se o tom, stejně jako o konstrukci akčních scén analytičtěji rozepisuji po čase zase na Poznámkách. (28.03.2023)

Sice už trochu recyklující, ale pořád zábavná akční pecka bez jediného nudného místa i v takřka tříhodinové stopáži. A s prozatím nejhezčím zakončením ze všech dílů série. Bill Skarsgård ukázkovým buržoázním záporákem, Donnie Yen první vedlejší postavou série, která se vyrovná Wickovi a současně není jednorozměrným padouchem. RPG záběry v místnostech ze shora pecka, jízdu v protisměru na kruháči kolem pařížského Vítězného oblouku bych ale z Mission: Impossible nepřebíral, protože to táto stejně vysoce stojící série nemá za potřeby. Větší míra nadhledu (rádio hitovky z Eiffelovky, dlouhý pád ze schodů) při té předimenzovanosti všeho více než potěšila. Výprava samozřejmě opět koulervoucí. Mladou Japonku Rinu Sawayama doufám uvidíme i v pětce. (03.04.2023)