Ztraceno v překladu

Po druhém zhlédnutí jsem si uvědomila, jak vše, co je Ztraceno v překladu, působí nenápadně a lehce a přitom dokáže vyzařovat něco silného a nepopsatelného. Scarlett Johansson je fascinující žena a výjimečná herecká osobnost a pohled na její herecký um mi přišel jako pohled na zářící klenot. Tak nějak na mě působí její osobnost. Jeden režisér o ní napsal: "Sledovat ji je jako hypnóza..." Dokonalost, jemnost a krásu celého filmu završil nádherný konec. (14.08.2007)

Jo, moc pěkné, ale s pěti hvězdičkami bych byl zatím zdrženlivý. Herecké výkony bez komentáře. Vztah Boba a Charlotte je nádherně vystavěný, přesně tam vidíte to porozumění a to, že jsou naladěni na stejnou frekvenci. Asi nejlepší scéna filmu ( pokud nepočítám závěr ) je ta, kde leží na posteli v pokoji a povídají si ( "Nevím co se sebou" ) a Bill na konci udělá jedno nádherné malé gesto - prostě bomba. Jak tady píše Storm, tohle asi bude jeden z těch filmů, kterému opakované shlédnutí jenom přidá... (10.02.2005)

Krásně převyprávěný příběh smutného klauna, kterého Bill Murray zahrál s naprostou dokonalostí. Nezměnil svůj herecký projev, pouze ho utlumil a dodal mu charakternější nádech, čímž dokonale završil svou kariéry vynikajícího komika. Role smutného klauna, který je ztracen v célém světě, nepochybně na dlouho zůstane jeho hereckým vrcholem... (16.03.2005)

,,Nevím co se sebou. Bude to časem lepší?“ ,,Ne. Ano. Bude to snazší. Čím líp víš, kdo jsi a co chceš, o to míň Tě cokoliv rozčílí.“ ,,JENŽE JÁ TEĎ NEVÍM, KDO JSEM“..... Film o setkání a pomalém sbližování 2 lidí, kteří mají pocit, že jim jejich okolí nerozumí je postavený na japonské zvláštnosti, na jednoduchém hereckém (komickém) projevu B.Murraye a na svůdné, v růžových kalhotkách nudící se Scarlett. Další z filmů, který je vlastně o ničem, ale něco na mě z toho příběhu vyzařuje. Něco lidského, co mě oslovuje. Možná krize středního věku, nebo Billův úsměv či snad plné rudé rty Scarlett – těžko říct, každopádně se mi to trefilo do melancholické nálady a přidávám se k těm, kteří S.Coppola tleskají! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, kdo je to v Japonsku ,,LODŽIA MŮRA“. 2.) Nešťastnou náhodou jsem se (zrovna teď) ocitl v krizi středního věku. 3.) Příštích několik dní budu bydlet v hotelu. V Japonsku. 4.) Jsem fanda filmů podobného ražení jako třeba….Zlomené květiny. PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (17.01.2011)

Překrásný komorní příběh Sofie Coppolové a úžasný minimalistický herecký výraz Billa Murrayho. Jak může vzniknout postava s tak redukovaným hereckým výrazivem, jak může herec pouhým katatonickým výrazem tváře uhrát celou tak náročnou roli, jak mohou stažené mimické svaly vyjádřit existenciální prázdnotu života? Je to malý zázrak, ale v podání Billa Murrayho mohou. Jeho strnulý výraz podobně jako v Jarmuschových Zlomených květinách mluví více než herecké kreace mnohých jiných hereckých velikánů. Bill Murray má ten DAR. Zdatně mu sekunduje i čím dál lepší Scarlett Johansson. A třetí, možná nejdůležitější herec - neznámý a exotický svět současné japonské megapole, svět neznámé řeči, kultury, neznámých znaků, zvyklostí, tradic, svět úplně jiné dimenze, ač na povrchu stejný jak ten náš, západní, v hloubce kořeny sahající mimo náš rámec porozumění a chápání. A právě v takovémhle světě, na takovémhle místě se potkávají dva lidé, oba ve fázi hlubokého odcizení, frustrovaní životem své civilizace, ztrácející chuť žít život sice materiálně bohatý, ale bez obsahu a smyslu, a jelikož jsou oba vykolejení a neschopní prožitku štěští (motiv smutku je asi stěžejní v pocitové rovině), oba outsideři právě k sobě nacházejí cestu. V sémantické rovině filmu hraje významnou roli neschopnost dorozumět se (mýtus Babylonu), porozumět, a to nejenom napříč jazyky a kulturami (Ztraceno v překladu), ale i uvnitř kutury a jazyka vlastního (a možná i uvnitř sebe sama)... Motiv ,,ztracení se" je tu velmi akcentován a není to žádné bombastické ztracení typu seriálu Lost, ale ztracení se ve vlastním životě, ztráta orientace ve vlastním světě, ztráta motivu proč vlastně žít? Je to jakási metafyzická záležitost a tak se v jednom japonském anonymním hotelu potkávají spíše než dva lidé dvě duše... Tohle je absolutní film postihující fenomén dnešní společnosti, určitý stav mysli a podpovrchové pnutí, které nám materiálně založená západní civilizace přináší... Podobné filmy: Zlomené květiny (30.05.2007)