Ztraceno v překladu

Nádherně křehké vyprávění o sdílení samoty, vykořenění a existenciální nejistoty uprostřed excesivního blahobytu. Film o povrchnosti, který nás nechává nahlížet pod povrch a objevovat tam krásu. A také dvě hodiny ve společnosti někoho, komu se na začátku trochu smějete a na konci cítíte, že už navždy bude součástí vašeho života, i pokud se už nikdy neuvidíte. (17.09.2022)

Tak tohle je dost osobní. S každým dalším zhlédnutím mám film radši a na konci jsem pořád stejně dojatý (ne-li víc než při předchozím promítání). Potencionální divák by se měl připravit nato, že snímek nikam neutíká, vše v něm má svůj čas. Není to žádné ukecané komorní drama, hodně toho Sofia říká obrazy, hudbou, ale i tichem ve správné chvíli. Každopádně role Boba i Charlotte jsou napsány jejich představitelům přímo na tělo, zvláště Billovi. Jinak je tenhle film hodně o pocitech, ale nechybí zde ani decentní humor. Podstatnou část tvoří také závěr, který mě osobně, jak už jsem poznamenal, neustále dojímá (ikdyž je takřka bezeslov, každý divák docela přesně vycítí, co si ti 2 "říkají"). Nebudu moc originální, ale označení "milý film" snímek velice dobře vystihuje a mně nezbývá než ho všem vřele doporučit. (16.12.2007)

Nalezeno v krasosmutnění. Žádný jiný film se nemohl více trefit do mého současného psychického rozpoložení, s žádnými jinými filmovými postavami jsem nemohl soucítit tak dokonale jako s Bobem a Charlotte. Nelze vytknou zhola nic. Vše je perfektní. Japonsko, Bill Murray, Scarlett Johansson, křehkost, odloučení, sblížení, smutek, radost, nostalgie, cit, přirozenost, zadumanost, čistota, hloubka, mnohoznačnost, umění... OPRAVDOVÝ filmový briliant, esence filmové poezie, pohlazení po duši. (05.03.2009)

Ztraceno v překladu se zpočátku tváří jako tuctová záležitost - potkají se a divák čeká klasickou hollywoodskou šablonu o smutku, štěstí a vlastním životním rozhodnutí. Sofia Coppola se jí však umně vyhne, stejně jako neustálému omílání jednoho schematického vtipu plynoucího ze střetu americké a japonské kultury (což byl hlavní problém v mnoha ohledech podobného Strachu a chvění). Svojí love story pojímá tak netradičně, že se vlastně úplně vymyká označení love story, přesto po vhodnějším označení vztahu Charlotte a Boba budete pátrat naprosto marně. Film je především komedií s inteligentním a určitě nakažlivým humorem, plyne pomalu, přemýšlí sám nad sebou, přemýšlí v tichosti a upřímně. Bill Murray podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry a střihne si určitě takových pět šest scén, u kterých hrozí, že se prostě zadusíte bonbónem. Až vyjdete z kina, bude se vám chtít plakat a zároveň strašně moc žít, objevovat nové a nové, zajet si do Tokia... a potkat někoho mladého a moc krásného. (05.03.2004)

Musím souhlasit s Pedrem v tom, že jsem od filmu čekala hrozně moc, ale bohužel moje očekávání nebyla splněna. Ano, film je ze života, staví na výborných hereckých výkonech Billa Murraye a Scarlett Johansson, plyne prostě tak jako život, ale opravdu se v něm bohužel nic moc neděje. Rozhodně ten film není špatný (a ani bych neřekla, že by mě zastihl ve špatném rozpoložení), některá místa měl velmi dobrá, ale jako celek na mě opravdu moc nezapůsobil. Každopádně si ale myslím, že Sofia Coppola má talent a doufám že mě svým příštím filmem zaujme o něco víc... (29.07.2005)