Emma.

Na původní Emmu z roku 1996 si pamatuji jen mlhavě a určitě si ji někdy zase připomenu. Tak mlhavě, že jsem v podstatě toto bral jako úplně nový film. Pokud k tomu divák přistoupí jako ke klasickému příběhu z devatenáctého století, bude hned od počátku zděšen z mluvy a dialogů. Pokud však něco ví (případně četl) od pisatelky předlohy Jane Austenové a o viktriánském období v Anglii, bude hned na té správné frekvenci a film si bude od první minuty užívat. Co však praští do očí doslova jako první je dechberoucí výprava. Tvůrci si s dobovými kostýmy, exteriéry i interiéry vyhráli opravdu dokonale !  A krásná byla i samotná stará dobrá Anglie s nádherně zelenými trávníky, stády ovcí a panskými rodovými sídly. Je to neuvěřitelné, ale tehdy byla Británie skutečná světová velmoc... Stačilo necelých 150 let a co je z ní dnes? A to se ještě neodtrhli Skotové k čemuž velmi záhy dojde... Ačkoliv Austenová své hrdinky ráda staví do emancipovaných rolí a nechává je jít tzv.proti proudu realita doby byla naprosto jiná. Tehdejší mladá dáma z vyšších vrstev si žila v relativním blahobytu, ale neskutečné nudě. Etika jasně stanovovala pravidla chování honorace. Týkalo se to všeho. Jak sedět, kam koukat, kdy koho oslovit... V mladých dámách navíc bouřila jejich probouzející se sexualita, kterou ale neměly jak ventilovat... Zbývaly různé kroužky se stejně zoufalými společnicemi jako vyšívání, kreslení, náboženství, případně procházky. Muži oproti nim měli až nesktečně široké pole aktivit, kterým se mohli věnovat... Možná, že právě někde zde začala v pocitu nespravedlnosti v dusném podhoubí rašit dnešní až leckdy militantní emancipace končící na přelomu století vznikem organizace National Society for Women's Suffrage... Dále už to známe. Dvě světové války, další ženské revoluce v šedesátých a sedmdesátých letech a dnes už se chce po mužích aby byli na mateřské a ideálně i při tom kojili... Opět jsme u toho... Stačilo jen 150 let... :-) ! Spousta diváků odsuzuje herecké výkony, ale mně se tu všichni moc líbili, hlavně Emma. Okatá Američanka Anya Taylor-Joy se mi kupodivu v soudobých filmech moc nelíbí ani jako žena, ale v šlechtickém outfitu s dobovým účesem jí to neskutečně seklo a její Angličanku jsem jí dokonale věřil! Pokud tato Emma nebyla tak satirická a koketní jako ta původní je možná jenom dobře, protože alespoň pro mne to mělo o to větší punc dobové reálnosti. Komu by připadal život privilegovaných dívek k nesnesení, stačí se podívat jen kolem nich. Na ty nehybně stojící sloužící v rozích panských pokojů, kteří čekali na jakékoliv zavolání aby přinesli cherry nebo zástěnu proti průvanu. To musela být teprve služba a to se ještě ani oni neměli nejhůře. Což teprve taková spodina? Ta měla hluboko do talíře, dřela celý den, ale měla jednu velkou svobodu na rozdíl od panstva. Mohla si mezi sebou říkat co chtěla a kdy chtěla. Třeba obyčejné mám tě rád, bez strachu z ostudy pro porušení společenských norem privilegovaných vrstev. Dávám za 4 šálky pravého anglického čaje! * * * * (10.07.2021) (méně) (více)