Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jiří Hrzán (30. 3. 1939 - 24. 9. 1980) byl na divadle, v televizi i ve filmu dobře známým představitelem komických hrdinů. Jednou z mála jeho dramatických filmových postav je hlídač vězňů Josef Vildomec, titulní hrdina málo známého filmu scenáristy a režiséra Ivana Renče. Oproti svým rozpustilým a groteskním figurám zde Hrzán ztvárnil zcela protichůdný typ hrdiny: Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii...
Tento neobvyklý a v mnoha ohledech mimořádný film je jediným celovečerním dílem Ivana Renče. Jeho děj se odehrává v neurčité době a na neurčitém místě, a zcela se soustřeďuje na vnitřní život hlavní postavy (část vyprávění je věnována hrdinovým představám, které se odehrávají na mořském ostrůvku s majákem). Film, který přesvědčivě zpracovává temné stránky lidské psychiky a který se mimo jiné dotýká i rasismu, se v kinech i v televizi objevoval jen sporadicky. Kvůli tomu se neprávem ocitl mezi polozapomenutými díly české kinematografie.
Ještě v roce 1970 vznikaly filmy, nachystané v minulých letech a vyjadřující i tehdejší poetiku. Ivan Renč vytvořil téměř protokolární podobenství, záměrně zasazené mimo čas a prostor, rozehrávající výsostně modelovou situaci. V příběhu dosti klopotném a ne vždy přesvědčivém vypráví o mladém vězeňském dozorci, jenž sní o tom, jak by žil na osamělém majáku. Je svým způsobem směšný, s rozvráceným charakterem, v zaměstnání jen stěží nachází nějaké uspokojení, u vězňů si nedokáže zjednat sebemenší respekt - a hrdina si pak svůj přetlak vybíjí v týrání bezbranného psa. A jednoho dne nastoupí zkratové jednání. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (86)

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Pravá konzistence pouťového barvotisku: směs romantiky a celoživotního pohřbu. Právě jsem viděl dokonalý černobílý barvotisk. Ta vzácná dečka: nestravitelné. O Vildomcovi samotném nelze říci, že by se nějak změnil, prošel vývojem či prodělal „přerod“. Jeho jednoduchý duševní organismus pouze provedl přepólování, což pejsek jistě ocení. Obranná vytěsňující reakce: zhroucení iluze nutí k nesnesitelnému přímému pohledu a je tedy nutno beze zbytku zlikvidovat její trosky a nahradit ji jinými bezpečnými brýlemi. Ostatně z hlediska psychohygieny není co vytknout. Nejstrašnější na tom všem je to jojo na konci, naznačující, že nejde o problém nějakého Pepíka Vildomce. Teď teprve je jako všichni ostatní. Tohle v roce 1970, prosím pěkně. Pokud jde o Hrzána: vždycky jsem byl bezradný, co si s ním vlastně počít, jak ho vnímat; nyní vím, že mi chyběl hlavní díl mozaiky. /// Komentáře: Marigold (jediný nespoilerový) a Jusek (který je hlavně kvalitním postižením obsahu s politizujícím vyhodnocením). Zajímavý pohled nabízí též MarJel (při troše trpělivosti). Z podprůměrně hodnotících stojí za pozornost jen Ulrich. Komentář od uživatele „nehodnotit“ budiž ukázkovým příkladem stereotypní divácké nechápavosti. ()

gjjm 

všechny recenze uživatele

Srovnání se Spalovačem nechápu. Dost průměrný pokus o drama bachaře, který se z nejmírnějšího stane nejbrutálnějším. Ano, uznávám, Hrzán hraje skvěle (byť ho jinak nesnáším) a mnoho scén je vynikajících, nicméně děj je podán tak neobratně, je tak zmatený, vyšumí tak moc do ztracena a ostatní herci tak příšerní, že se nemůžu donutit dát tomu vyšší hodnocení. ()

Reklama

Martin741 

všechny recenze uživatele

Zeby bol pre mna tento film skvostom, sa urcite neda povedat. A tento film ma zaujima rovnako ako hospodarsky zazrak v Somalsku, Burundi a Rwande. Nic to, uznavam vsak, ze Pepik Vildomec je na prvy pohlad poslusny syn a usluzny vykonavatel prikazov, dokonca si vazni mozu k nemu kadeco dovolit. Co je vsak podstatne horsie, zlost si vybija na bezbrannej faune /pes/. A je tak troch u aj sadistickym bezcitnym hajzlom, ktory zbytocne a bezdovodne trapi miestnu faunu. Ivan Renc /otec Filipa Renca - Requiem pro Panenku a Rebelove/ podla mna rezirovat vedel/vie. 66 % ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Tak tedy alespoň pro mě naprosto neznámý skvost, od pro mě neznámého režiséra a s figurou, kterou bych se nebál trošku porovnat s postavou pana Kopfrkingla. Zde ale není morbidně romantických vrah, ale duševně zaostalý Pepíček Vildomec, pilný a opravdu hodný i důvěřivý, ale na druhou stranu se v něm skrývá také hnusnej, sadistickej hajzl. Bohužel, do nedávna to o Pepíčkovi věděl pouze jen jeho pes. Náhlé rozzáření mysli a docvaknutí všech skutečností, které lze nazvat jeho vývojovým vrcholem, životní ranou i reloadem. Přizpůsobení se zvyklostem a "normálnu" znamená pro zmíněnou němou tvář velkou úlevu, pro jeden námořnický sen zkázu a pro vězně vojnu jak řemen. Naprosto vvnikající Jiří Hrzán v silném obrazu prvorepublikového hlídače vězňů, který je potřeba vidět považuješ-li se za znalce československé kinematografie. ()

Terminus 

všechny recenze uživatele

Neidylicky stylizovaný psychologický příběh z na první pohled idylických časů, kdy policisté ještě nosili "anglické" helmy. Děj je jednoduše - či spíše přehledně - strukturován, příčiny a následky jasně pojmenovány, což však dílu neubírá na intenzitě. Výrazný výkon Jiřího Hrzána pokrývá bohatou výrazovou škálu - od pokorného syna, přes rozpačitého manžela, po (zdánlivě) spokojeného suveréna a kruťase. Rozpolcené, ale scenáristicky jasně pojmenované jsou i další postavy: matka - vdova, dozorce Pěnkava. Právě ujasněnost v předloze i režii činí z tohoto díla mimořádně intenzivní zážitek. Ivan Renč prokazuje mimořádný cit pro načasování. V roli "tety" Maškové poznáme prvorepublikovou hvězdu Natašu Gollovou. Jako vězeň Červenka se představí Karel Mareš, hudební skladatel (Hoří, má panenko, O slavnosti a hostech, Ecce Homo Homolka, autor písně "Oliver Twist") a příležitostný filmový herec (Farářův konec, Nevěsta Jiřího Suchého). Přímořské exteriéry vznikly v Chorvatské Pule. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (5)

  • Ako kukučku v nástenných hodinách použil režisér postavičku zo svojho staršieho bábkového filmu Strážce majáku (1967). (Autogram)
  • Maják, ktorý Josef Vildomec (Jiří Hrzán) navštevuje vo svojich snových fantáziách, sa nachádza na ostrovčeku južne od chorvátskej Istrie a nazýva sa maják Porer. (Autogram)

Související novinky

Věra Tichánková 1920 - 2014

Věra Tichánková 1920 - 2014

09.01.2014

Ve věku 93 let zemřela herečka Věra Tichánková. Manželka herce Jana Skopečka a dlouholetá členka Divadla S. K. Neumanna v Praze (1951 - 1982) studovala vysokou školu chemicko-technologickou, následně… (více)

Reklama

Reklama