Díra

Přijde mi až úražlivý zmiňovat v souvislosti s touhle generickou fušeřinou Bongovy filmy. Vždyť to v sobě nemá ani zbla invence, jen tu nejvíc obvious společenskou metaforu, kterou to asi třináctkrát různými rádoby hlubokými způsoby popíše, aby si i ti nejvíc basic diváci mohli doma říct "Teda mámo, to byl ale mindfuck!" Podle hodnocení čekáš panna cotu, ale spadne na tebe hovno. (23.03.2020)

Ledovou archu připomínající thriller o vertikálním vězení, které zároveň slouží jako metafora pro lidskou společnost a její kasty. Spolu s dobrovolně uvězněným hlavním hrdinou postupně objevujeme, podle jakých pravidel funguje vězení, jehož mnohočetná patra tvoří jednotlivé cely, jimiž jednou za den postupně projíždí stůl s jídlem, z něhož vězni mohou sníst cokoli, co na ně zbyde po těch nad nimi. Vězni se každý měsíc přemisťují, takže průběžně přičichneme výrazně odlišným situacím panujícím na různých patrech, a tahle fantastická, tísnivá a zlověstná exkurze vrcholí hrdinovým rozhodnutím pokusit se o něco, o co se ještě nikdo před ním nepokusil. Člověk by se chtěl dozvědět víc, avšak na všechno snímek neodpovídá a navíc si ve svém fikčním světě vytváří vlastní logiku, podle níž je potřeba hrát a příliš ji nerozporovat. Výtečně napsaná, nekompromisní, brutální, úderná, napínavá (a místy dokonce i vtipná) a vtahující alegorie, vnímající lidskou společnost jako sebranku hladových sobců, s chytrými dialogy, výbornými znepokojivými momenty a inovativním prostředím, atraktivním svou odporností i jasným a jednoduchým mechanismem, jímž se řídí. V jednoduchosti je krása – zde to platí určitě. (07.10.2019)

„SNĚZ, NEBO BUDEŠ SNĚZEN…“ /// Nechutné lidoužrotská psychárna z důmyslnýho místa zvanýho Díra. Převýchovný Vertikální samosprávní centrum a pokus o nastartování spontánní solidarity. Předpokládám, že každýmu došlo, že nejde o místo pro milovníky knih. Přesto by film mohl bavit milovníky divadelních dramat. Premisa je totiž jednoduchá a herecký obsazení skromný. Všechno je ovšem podáno celkem výstižně. Je to takovej podivnej film o nás, lidech. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju místa, kde jsou hovna nejefektivnější argument. 2.) Při pohledu na Kostku, mě nikdy nenapadlo, že jednou může sloužit dezert Panna Cotta jako poselství. 3.) Thx za titule „vasabi“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (25.03.2020)

Jako sorry, ale mě už ty antikapitalistický filmy trochu lezou krkem. I přestože snímek má poněkud zajímavý námět, který dobře udržuje divákovu pozornost, zabývá se těžce očividnou a poněkud lacinou metaforou, související s kritikou třídních rozdílů. Ti nahoře se mají jak prasata v žitě a ti dole bojují o holé přežití. No to je objev Ameriky, cywe. Do toho všeho se ještě film poněkud přehnaně snaží diváka šokovat některými krvavými a násilnými scénami, nicméně jejich implementace do samotného děje příliš věrohodná není. Navíc ještě film prudí velice otravnými (rádoby uměleckými) halucinogenními scénami hlavního hrdiny, které jsem obecně nesnášel snad úplně všude. Poslední třetina je ale celkem povedená, plus kdyby s jejím dějem tvůrci přišli o něco dřív, snad bych nebyl zas až tak kritický. Vlastně si říkám, zda by nebylo lepší, kdyby se ten film nebral zas až tolik vážně. Změna žánru k něčemu žoviálnějšímu by možná celému zážitku více prospěla, takhle to je jen další laciná káravá orwelovka, nad jejímž poselstvím člověk jen ledabyle protáčí oči v sloup. Slabší 3* (09.04.2020)

Tenhle komorní kousek vypadal ze začátku hodně zajímavě a já jsem byl celkem nadšenej. Ke konci filmu, ale moje nadšení začínalo celkem upadat. . El hoyo v sobě skrývá pár hodně povedenejch momentů, ale taky pár nudnějších pasáží. Lehčí zkrácení stopáže by nebylo úplně na škodu. Tenhle film o poselství, žrádle a pádu na úplný dno měl určitě co nabídnout. Nápad to byl vskutku neotřelej a celkem originální. Škoda, že ho tvůrci úplně nedoladili, protože finále vyšumí úplně do prázdna. Škoda... jdu si dát Panna cottu... abych si zpravil chuť. (22.08.2020)