Francouzský kankán

Moulin Rouge a kankán.. přála bych si tam být a vidět to na vlastní oči, vnímala jsem obdivné gesto směrované předchozím generacím umělců, tanečnic, herců, prostě celému uměleckému světu a tuším, že každý vlastenec rozpoznal omamnou vůni náklonnosti k rodné zemi.. Chtěla bych pochválit výpravu a krásné kostýmy, dýchlo na mě kouzlo starých časů, k tomu půvabná rošťanda Françoise Arnoulová a charismatický Jean Gabin, kteří společně stvořili úchvatný filmový pár a mně se na ně moc dobře koukalo.. No a v neposlední řadě ještě musím smeknout a to hned dvakrát, první poklona patří panu režisérovi, velmi dobrá práce, tepe v tom život a radost ze života.. a ta druhá poklona náleží děvčatům, naučit se kankán se závěrečným gymnastickým provazem není vůbec nic jednoduchého.. (30.04.2020)

Umělecký dokument svého druhu tvaroslovím ještě kinematografie let třicátých přibližuje zrod moderní francouzské lehké múzy. Jakoby symbolicky v něm vystupuje tragická neopakovatelná Edith Piaf. Francouzskou jásavou lehkost ztělesnil další velikán této západoevropské země Jean Gabin. Kankán je tu představen jako právě vypučelý květ, na jehož lístcích se lesknou pomíjivé démanty jitřní rosy. Nelze nebýt nadšen. (17.08.2021)

Komedie uvolněných mravů. Další z Renoirových příkladů toho, že skutečné mistrovství někdy spočívá v těžko zachytitelné a analyzovatelné jednoduchosti (využití každého záběru v jeho plné hloubce a šíři) můžeme sledovat jako autobiografickou zpověď stárnoucího hříšníka, který své vlivné pozice využíval ke svádění výrazně mladších krásek. Rozverné, místy až ophülsovsky přemrštěné barevné hemžení mnoha postav, z nichž žádná není za své jednání odsuzována, bývá vnímáno jako druhý díl Renoirovy "umělecké trilogie" (po Zlatém kočáru a před Elenou a jejími muži). Všem filmům je společná spektakulární oslava umění žít a života skrze umění. Konkrétně French Cancan pak tyto rysy spojují se Zpíváním v dešti, jiným muzikálem o muzikálu, který je sice vtipnější, dynamičtější a technicky dokonalejší, ale autentický život v něm chybí. Právě tato schopnost vybudovat svět očividně umělý a přesto v každém okamžiku živý, činí Renoirův nenápadný rukopis výjimečným. 80% (20.03.2014)

Nemůžu si pomoct, ale kromě toho, že je film takový příjemně uvolněný a má velmi dobrou dobovou výpravu, mi to zase tolik nedalo. Jean Gabin je tu příjemně padnoucí dané roli, ženy jsou zde krásné, ale kankánu jsem asi nepropadl. Film mi nepřišel moc sexy, spíš jen hezké zachycení určité doby ve Francii. (07.01.2017)

Nakonec za krásné 4.. Renoir vytvořil barvitý a chytlavý svět ve kterém sleduje krkolomný zrod jedné show. Problémy a překážky v záležitostech srdce, uražené pýchy i chybějících peněz se ale nakonec krásně vzájemně vyřeší a pod heslem: Show Must Go On vše vygraduje v euforickou explozi radosti a energie francouzského kankánu. Poctivá, oldschoolová a roztomilá filmařina. (08.06.2015)