Velká iluze

Hodně oldschoolová záležitost, které by z dnešního pohledu prospělo výrazné sestříhání - téměř dvouhodinová stopáž je na film s tak prostinkým dějem přece jen trochu příliš. Film působí starosvětsky i svým skládáním holdu určitým formám mužských ctností, které jsou dnes už v podstatě k smíchu. Otázku, zda je toho třeba želet, si osobně ponechávám nezodpovězenou. Film je zajímavou ukázkou filmařiny z dávno ukončené éry, která může oslovit i současného diváka, osobně však tento typ filmů nevyhledávám, a z válečných filmů obecně jsem nesmírně unavený, viděl jsem jich už příliš mnoho. Film hodnotím poměrně velkoryse 4 hvězdami, byť ho osobně shledávám jako poměrně naivní podívanou, na které je strašně zdát doba vzniku. (01.01.2013)

A tak velká iluze to nesporně je, nicméně válečné drama z toho na mě nedýchlo.. Záměr tvůrců je jasný, nadčasovost snímku nepopiratelná, přesto jsem si místy připadala jako na skautském táboře a místy ve spacím vagónu.. Každopádně hodnotím kladně, herecké obsazení se mi zamlouvalo, Jean Gabin tu měl okouzlující úsměv a šibalství v očích, no a ti dva pánové de a von se mi moc líbili, k tomu tedy nemůžu nevzít v potaz rok 1937.. To asi JG ještě vůbec netušil, kde bude o několik let později "účinkovat" a že si domů přiveze kříž i řád, poklona a klobouk dolů.. (16.04.2020)

„Ty ses narodila ve Württembergu a já v Paříži. A přesto můžem bejt kamarádi, víš? Ty jsi chudák kráva a já chudák voják. Každej děláme, co můžeme. Je to tak?“ Název filmu dokonale definuje jeho podstatu. Velká iluze je totiž naivní, idylický, příjemný, válečný příběh (jakkoliv se poslední 2 přívlastky na první pohled vylučují), kterému nechybí nadhled a silný antimilitaristický podtón. Dlouhou dobu je pohled na život v zajetí nepřítelem takřka pohádkový; když nikdo neutíká a ani jinak se neproviňuje proti řádu, má se v podstatě líp než na frontě. Jenže nic není věčné… K nejlepším pasážím snímku patří rozhodně rozhovory dvojice Boldieu-Rauffenstein, ty byly prostě skvělé, dokonale vystihující onu dobu (a poslední z nich mě upřímně dojal). Na někoho možná bude té naivity, lidskosti a přátelskosti až moc, přesto svůj účel snímek rozhodně splnil. Za mě to budou slušné 4*. „Víš jistě, že to naproti je Švýcarsko?“ - „O tom není pochyb!“ - „Protože je to tak podobný.“ - „A co bys čekal? Hranice není vidět, tu si vymysleli lidi. Přírodě je to fuk.“ (21.07.2014)

Velmi dobrý snímek se skvělými dialogy, ale je pravda, že začátek je poněkud roztahaný (naštěstí ne natolik, aby odradil) a konec má zase úplně jiný charakter než celý předchozí příběh a tak linie působí poněkud jako násilně přerušená, aby se tam mohl vpašovat příběh o opuštěné německé vdově. Jinak ovšem vynikající. (04.01.2007)

Velká iluze je mi velkou čítankou přátelství vzácně slitou s oslavou lidské vůle a odvahy. Nadchlo mne, jak čistě až bezelstně se Renoirovi podařilo vykreslit (s mimořádnou psychologickou hloubkou) nejrůznější valéry přátelských a kamarádských svazků, od respektu k protivníkovi po lásku, potírající státní hranice. Na druhou stranu mne zaskočila absence skutečného zla, které bytostně vtěluje člověčí perfidnost a zákeřnost a jemuž se tak dobře daří v časoprostoru války. Tak mocně idealizující hledisko (jež s nadsázkou řečeno vyjadřuje název filmu), estetizující trnitou cestu ke svobodě, při níž i smrt nepostrádá elegance, až vyvolává otázku, oč vlastně šlo? Vždyť celá trapnost pozemské pouti je zde zastřena sledem povznášejících náhod. Anebo i toto je iluze? Snad tím, co uhladilo nerovnosti, je právě ona lidská víra, hrdě promlouvající z každého gesta těch, kteří míří ke Svobodě. Myslím, že tomu tak bylo… (22.11.2010)