Velká iluze

Impresionisticko idilická úvaha na téma válka. Renoir na prahu druhé světové předznamenává celkový úpadek hodnot, který postihl Evropu. Velká iluze je totiz především filmem o obecné lidské slušnosti navzdory jakékoli době, o hodnotě přátelství a o nutnosti porozumnění. Jako by věděl, že válka, kterou záhy rozpoutá Hitler nenabídne ani v retrospektivním pohledu příležitost k natočení podobně idealistického filmu. O technických kvalitách režie by se dalo bavit delší dobu. Velice zajímavé je například používání diegetického zvuku, který přesahuje svůj rámec do další scény, kde se stává nediegetickým, apod. (18.07.2010)

Srovnám-li snímky z konce třicátých let, které jsem zatím měl možnost vidět (nejvíce zastoupené jsou pochopitelně československé a americké, sem tam nějaký britský), francouzské snímky jsou snad nejvíce postižené zubem času. Zvláště ty Renoirovy. V případě Velké iluze se občas vytáhla kamera a scény mezi De Boieldieu a postavou zahranou von Stroheimem jsou hodně zajímavé (a Gabin mi připadal nejsympatičtější ze všech filmů, ve kterých jsem ho zatím viděl), zbytek je už bohužel mrtvá voda... (07.10.2009)

Ak ste dôstojník, v zajateckom tábore to máte ľahké. Ináč povedané, ak sa prispôsobíte, ocitnete sa maximálne tak v ,,zlatej klietke,, a dočkáte konca ( vojny ). To by ste však nemohli mať hrdosť hlavných hrdinov a ich nezdolné odhodlanie opäť sa ocitnúť na slobode. Herecky a režijne výborne zvládnuté dielo, ktoré svoj vrchol prinesie v poslednej štvrtine filmu, kedy sa z antivojnového snímku stáva romantický. Čo vôbec nieje na škodu. Je to práve v skvelom zavŕšení, akýmsi emotívnym polo happy endom, kde sa nestrácajú nádeje a veľké ilúzie. (13.11.2014)

Zase trochu jiný pohled na válku a na to, jak může válka působit na člověka jako na jedince, ale i jako na součást společnosti. Film má neskutečně zajímavý nádech komedie, ale sám o sobě komický není. Jen celkové pojetí ukazuje, že by to mohla být legrace, ale prostě není a nemůže být. V tomhle směru je to pak realističtější, než na první pohled mnohem vážnější filmy. (18.08.2014)

Na dobu svého vzniku velice vyzrálý válečný film, který nikdy nespadne do přílišného až nechutného patriotismu. Naopak je velkorysý k německým protivníkům, vezmeme-li si, že film vznikl v dusné atmosféře roku 1937, tak je možná velkorysý až příliš. Možná tak vypovídá a pacifistickém naladění francouzů a nechuti válčit v letech před druhou světovou válkou. Film evokuje přátelství jak jej známe z knih od Remarqua. Velká iluze je nejsilnější v závěru, po úprku hlavních hrdinů. Jejich soužití s německou ženou a její dcerou a také společné vánoce je něco tak dojemného, že to více než cokoliv vypovídá o tom jak je válka hnusná a pitomá. (10.12.2008)