Velká iluze

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $342,979║Tržby Celosvetovo $-║ Natočené dva roky pred začatím 2.svetovej vojny, kedy asi ešte Francúzi netušili že čoskoro príde opäť peklo vojny na ich územie. Vo filme navodili uvoľnenejší prednes príbehu, z nejakými dramatickými vložkami, celkovo slušný počin, kde občas trošku škrípe dejový prechod medzi scénkami. /65%/ (06.06.2009)

Velkou iluzi si zamilovala celá generace, která pamatovala 1. světovou válku jako autentický zážitek. Marlene Dietrich šla tak daleko, že se zamilovala i do Jeana Gabina a po jeho odchodu do Hollywoodu se stali milenci. Nikdy by mě ale nenapadlo, že zdaleka nejúčinnější budou ty prosté scény z venkovského života s Ditou Parlo. (23.01.2014)

Ak ste dôstojník, v zajateckom tábore to máte ľahké. Ináč povedané, ak sa prispôsobíte, ocitnete sa maximálne tak v ,,zlatej klietke,, a dočkáte konca ( vojny ). To by ste však nemohli mať hrdosť hlavných hrdinov a ich nezdolné odhodlanie opäť sa ocitnúť na slobode. Herecky a režijne výborne zvládnuté dielo, ktoré svoj vrchol prinesie v poslednej štvrtine filmu, kedy sa z antivojnového snímku stáva romantický. Čo vôbec nieje na škodu. Je to práve v skvelom zavŕšení, akýmsi emotívnym polo happy endom, kde sa nestrácajú nádeje a veľké ilúzie. (13.11.2014)

Nehodnotit starší filmy v jejich historickém i autorském kontextu znamená tak či onak nehodnotit je vůbec. Francouzský pandán remarquovského románu NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID přes poněkud idylizující tendence odráží v zásadě věrně skutečnou situaci bojujících armád zhruba od druhého roku první světové války (Velké války) po uplynutí prvního období, založeného na oboustranných představách o "blitzkriegu" své doby. První, divadelně přepovídaná (nechci říci tlachající) polovina filmu je viditelně slabší; její nedostatky však plně překlenuje druhá část, postupně gradující "útěkovou" fází filmu. Pacifismus, který tu cítíme, znechucenost válkou, která všude prosvítá, je oboustranný. Dita Parlo tu vedle postupně dominujícího Gabina (v době natáčení mu bylo 33 let) hraje jednu z nejlepších rolí své nedobrovolně předčasně ukončené umělecké dráhy. Náležité ocenění zaslouží i kreace Ericha von Stroheima v roli velitele zajateckého tábora. Obraz, který toto pozoruhodné Renoirovo dílo nabízí, hodně připomíná - jakkoliv to až neuvěřitelně zní - zelené kádry Haškova Švejka (nejvíc během putimské Švejkovy anabáze). A s tím i osudovost a hloubku tragédie celé jedné velké generace nejen německých či francouzských, ale vůbec mladých evropských mužů i žen. Tragédii, která neměla být přes veškerou svou krutost tragédií poslední. Ani nejkrutější. (13.06.2010)

Silná myšlenka, zvlášt v době vzniku. Jenže na můj vkus je podávána poněkud prvoplánově a v některých scénách až směšně okatě (a teď pro kór blbé aneb zdravím úvahu při krmení krávy). Což by mi asi nijak nevadilo, kdyby to byla taková zábava jako zpočátku. Jenže tohle není ani zase až tak odlehčené jako Stalag 17, aby to fungovalo jako komedie, ale zároveň tu chybí i jakékoli drama. Žádné napětí, žádný strach o postavy, prostě nic. Všichni celou dobu pouze školometsky mudrlují nad důležitostí porozumění si napříč jazyky, národy, rasami, klubovou příslušností a kdo ví čím ještě. Vzhledem k tomu, že přes veškerou aktuálnost myšlenky jde stále i o útěkářský snímek, je to trochu na pováženou. Trochu hodně na pováženou. (04.12.2008)