Velký strach

Dekadentní detektivka >tipo giallo Italiano 76< ... :-/ . . . Ovšemže béčko jako vyšité, pro našince po těch letech od natočení snad nejlépe coby expost doklad toho, před čím že nás to ti naši normalizační kulturtrégři oficiálně tehdy tak chránili... ;-) . . . Nemůžu si pomoct, ale tenhle film tedy značně zestárnul, ve své upachtěnosti a některými hereckými výkony pak navíc už dnes vlastně působí až směšně... O jisté užvaněnosti a dobových filmařských klišé ani nemluvě... Docela by mě i zajímalo, jaké asi byly dobové reakce na film v zemi vzniku. Ale dohledávat to někde sám tedy nebudu... - - - - - (Poprvé viděno 28.3.2009 na dvd, komentář zde jako první - 29.3.2009) (29.03.2009)

Vydařené italské krimi není horrorem, ale ve svém důsledku sociálním dramatem. Dokonce se nejedná ani o klasické giallo, spíše o jakési prolínání žánrů, mezi nimiž samozřejmě nechybí thriller. Některé z vražd jsou drsnější - upálení či mrtvola na háku, jiné běžnější - třeba přejetí autem. Motiv se dlouho nedaří odhalit, nakonec se ukáže být úplně jiný, než si policie původně myslela. Placido si zahrál komisaře několikrát, včetně asi nejslavnější Chobotnice, postelové scény však připomenou i jeho další filmy, např. Bože, jak hluboko jsem klesla. Osobně mě velmi potěšila přítomnost Johna Steinera, padoucha z Bílého tesáka. Škoda, že nedostal ještě větší prostor. A opět krásné dívky, něco nahoty, svět modelingu a dobová italská hudba. (25.11.2016)

Len priemerné, pomerne svižne nakrútené giallo, s prekvapivou viacnásobnou pointou. Kedže už patrí do tzv. druhej vlny giall koncom 70rokov, mysterióznosť výrazne absentuje a nastupuje akčnejšie vyšetrovanie a vtipnejšie repliky niektorých postáv. Celé je to inak nakrútené dosť remeselnícky, až rutinne, absentujú nejaké zvláštnejšie hrátky s kamerou a zapamätovatelné scény. Z tejto doby odporúčam skôr klasickejšie giallo Enigma Rosso (1978). Až na pár podľa mňa zbytočných scén si však film udržuje slušné tempo až do konca. (01.11.2010)

Velice slušné giallo, které jako jedno z prvních naturalisticky zobrazovalo násilí. Režisér Paolo Cavara tímto filmem roztrhl pytel s krvavými giallo-thrillery. Snímek jako takový, pak obsahuje mé oblíbené ingredience giallo filmů jako krvavé vraždy, nahé dívky či šokující pointu. Atmosféru toho gialla pak dokresluje depresivní elektronická hudba. Největší zápory Velkého strachu jsem viděl v místy děravém scénáři, zbytečných vedlejších linií a až na Eliho Wallacha průměrných hereckých výkonů. Za 3,5*. (19.05.2009)

Režisér Cavara se vytáhl už giallem "La, Tarantola dal ventre nero z roku" 71, v tomto svém druhém žánrovém počinu, který se nedá jen tak prostě označit jen jako horor, dojde tu k mísení mnoha jiných žánru, opět nezklamal. Nepochopím však, proč si vydavatelství "KaB Music" vybralo zrovna tento film, a ne třeba onu luxusní jedničku, která je všeobecně považována za klasiku žánru. Zřejmě kvůli mladému Placidovi v roli komisaře, ještě hodně daleko před svou nej rolí komisaře Cattaniho. Scénář filmu je tu dobře vyvinutý, máme tu sériového vraha, brutální vraždy (docela krvavé a šokující nutno podotknout), záhadnou dětskou ilustrovanou knížku, která se vždy nachází na místě činu, a bizarní klub podivných přátel Fauny. Vypadá to že tam je mezi vším nějaká spojitost, film měl místy velice dobrou temnou atmosféru, napětí, došlo tu i na různá překvapení, což jsou vždy jedni z hlavních přínosů, alespoň dobrého filmu, nechyběla ani nahota a nějaký ten sex, ale na druhou stranu film byl dost roztahaný a místy zbytečně ukecaný, český dabing stál za starou bačkoru, hlasy se k jednotlivým postavám vůbec nehodily, otřesné to byla zejména u hlavní postavy komisaře Michaela Placida, ale zase je fakt, že dialogy byly zajímavé a měly co do sebe, stejně tak některé humorné scény (sledování kresleného pornofilmu, výslech ženy v bytu, která se před policajty klidně svlékne atd). Placidova role byla opravdu sympatická (jeden z nejsympatičtějších hlavních hrdinů v celém žánru, co jsem kdy viděl), zároveň byl i vtipný a zábavný, jeho pohotové odpovědi, poznámky a narážky, ať už svému parťákovi, nebo třeba ke všem ženám, resp. k jeho bisexuální milence-fotomodelce (hezká Corinne Clery nejen ve scénách aktu, v džínsách ji to taky velmi sekne) jsem tu opravdu mohl. Poslední půl hodinka je vážně dobrá. Příjemný, groteskní, morbidní a dekadentní film, nejen pro fandy žánru, který si zaslouží určitě více pozornosti. (26.09.2011)