Poslední tango v Paříži

80% - Film obsahuje mnoho řečnických otázkek, na které se nesnaží najít, ani naznačit odpověď. Vztah v absolutní anonymitě v pařížském bytě, nebo vztah příliš transparentní, dokonce za přítomnosti kamery...? Do jaké míry je sexualita ovlivněna touhou po neznámém, a co se stane, když toto neznámo přejde v příliš osobní známost...? Asi ten film budu muset dát podruhé... Technické zpracování je skvostné, kamera nádherná, hudba působivá, a ti herci... bravo! Pátou hvězdičku bych dal, kdybych ten film (jeho myšlenku) lépe pochopil. Snad se dočkám. (25.01.2006)

Herecké výkony - či už ostrieľaného ženského idola ale pritom skvelého herca Marlona Branda alebo mladej Marie Schneider, ktorá týmto filmom debutovala (moja hlboká poklona), sú prinajmenšom geniálne, jazzovo-saxofónový hudobný doprovod nesmierne sugestívny a komorná (vo vtedajšej dobe) kontroverná hra medzi mužom a ženou na plátne funguje do posledného detailu, film po literárnej stránke zvládnutý dokonale, po obrazovej ničím nezaostávajúc za ostatnými stránkami tohto ojedinelého majstrovského opusu pána Bertolucciho. Odporúčam do pozornosti (07.11.2005)

Úplně nahá žena, zobrazení análního sexu a vykřičení zoofilních erotických fantazií. Kulturní-sexuální revoluce si o takový plod říkala a Bertolucci ho na plátna kin dodal v roce 1972. O pár let předtím veřejnost ani nedýchala vzrušením, když rádiové vlny poprvé přenesly slovo „fuck“. O pár let později bylo pornografie a vulgárního jazyka všude plno. Bertolucci prolomil jednu hranici, to je asi pravda, takže vstoupil do historie. --- Ovšem ne každý vstup do historie si zasluhuje uznání. Někdo musel být první, kdo si před lidmi vytáhl holuba z nosu. Ostatní ho možná okřikli, možná obdivovali, každopádně dnes je ten čacký revolucionář po zásluze zapomenut. Má tenhle film v něčem větší hodnotu než první „fuck“ v rádiu? Pochybuji o tom. Charaktery citově unaveného a zhýralého dobrodruha a hrubým sexem fascinované mladice nejsou ničím pozoruhodné, navíc se s nimi Bertolucci zvlášť nepáral. Příběh je banální voyeurská erotická fantazie, a jsem přesvědčený, že Bertolucci jakýsi slabounký děj slátal výlučně proto, že tenkrát dost dobře nemohl natočit prosté a dějeprosté porno. --- Takže, vytáhněte si z nosu co tam zrovna máte a představte si, že jste na státní recepci. Čin je to banální, ale vaše společenská výpověď bude důrazná a náležitě skandální. Hurá. (09.10.2011)

Nic jsem od toho nečekal. Teda čekal - trochu kontroverzní erotiky, ale jinak jen film, který je proslavený především scénou s burákovým máslem, či co. Ovšem dostalo se mi vynikajicího filmu o možnosti vztahů ( nevztahů ) v dnešní době. Je možná poněkud náročnější a je třeba se dívat pod povrch, ale pokud se to povede, je o zážitek postaráno. Ne Brandovy "oscarové" výkony jako Kmotr, nebo V přístavu, ale tohle je jeho herecký majstrštyk. Absolutně dokonalý téměř po celý film. I přes jeho poněkud netradiční sexuální praktiky... Kamera Vittoria Storara ( např. Apokalypsa ).... bez debaty jeden z nejlépe nasnímaných snímků, které jsem kdy viděl. Nádherné kompozice ( kontrasty světla a stínů, odrazy v zrcadlech, části dvou pokojů v záběru ) a elagantní pohyb dělají z těchto záběrů nádherné obrazy... nádherné dílo. Maria Schneiderová, ať už v džínách nebo jako tygřice s kloboukem...a její francouzština.. ta mě vždycky smete. (04.03.2005)

(1001) Nechápu, o čem ten film je. Kdybych se měla za takového předpokladu pokusit ho přece jenom pochopit, tak mi přijde veskrze špatný. Při prvním setkání hlavních postav se oba pohybují v jedné polovině plátna a skrz celou druhou půlku projíždí auto. Proč? Proč je zabírá z takového úhlu? Při detailech se Marlon šourá pomalu co noha nohu mine, při navazujícím velkém celku jde přes most rychle a bez zastavování. Proč jsou všechny záběry na "prázdné" ulice Paříže tak náhodné a nic neznamenající, jako by je vybíral někdo, kdo to město vůbec nezná a nemá k němu žádný vztah? Proč hraje Maria hlavní roli, když není schopna slovy ani bez nich vyjádřit jednotlivé emoce, natož přechod mezi nimi? Co bylo smyslem její dějové linky s režisérem - mně připadala jenom směšná. Co vůbec znamenal ten konec, opravdu měl být její dějový oblouk o tom, že je hloupá bezcitná sobecká bestie, nebo jsem si to jen špatně vyložila? Měli jsme jí fandit? Ale cítím, že už se dostávám do hodně negativních otáček, což nějak úplně nechci. Nechám film těm, pro které něco znamená, a sama se půjdu znovu podívat na Tramvaj do stanice Touha. Ale nedá mi to, abych nevynesla poslední soud: Tango mi jedním slovem přijde nepřipravené. Scénář působí jako první nástřel, většina dialogů jako improvizace, nic jako by nemělo své místo nebo důvod. Prostě tomu filmu nerozumím. (25.11.2016)