Černý kocour

Neodolatelná nuda mě nakonec udolala a já dokázal úspěšně podřimovat až do konce. Chvílemi mě budily příjemné rockové tóny, neboť Taliáni zřejmě po vzoru Argenta rádi podbarvují horory kytarovou hudbou. Jednou mě těžce vyrušila z klidného rozjímaní hustá gore scéna s vybuchujícím srdcem a na konci jsem se probral u starého dobrého proklátí dřevěným kůlem. Příště si ale na spaní pustím něco více romantického. Třeba toho Argenta. (18.03.2016)

Typický příklad rčení, že když dva dělají totéž, není to totéž. Luigi Cozzi, letitý poskok Daria Argenta, si natočil soukromou interpretaci příběhu o "Třech matkách" a byť se i zde jedná o surreálný příběh za doprovodu atmosférické hudby a červenozelených reflektorů, je to přeci jen trochu jiná káva či spíše úplně jiný nápoj. Je pravdou, že o Dariovi se ve filmu i dokonce mluví ("ale to už přeci byl slavnej film od Dária Ardženta, ne ?") a Vince Tempera si půjčuje motiv ze Suspirie. Dobré 3/4 filmu jsem se pousmíval pod fousy, jaká to je zase zábavná sračka a byť je i nadále, v poslední části se papundeklová gotika, záběry vesmíru, barevné reflektory, laciné splatterové efekty a esoterická hudba s debilním pozdně osmdesátkovým heavy metalem a discem tak vymknou kontrole, že se z GATTO NERO stává trashový opus hodný zapamatování. Na začátku se v roli režiséra mihne matador Soavi, zrovna natáčí horor, kde jako vrah vystupuje kopie praotce giallo mordýřů z filmu SEI DONNE PER L´ASSASSINO. (25.10.2011)

Cozzi nepopře, že býval Argentovým spolupracovníkem. Jeho Černý kocour (který s Poem ale nemá nic společnýho) hýří sytými barvami, takže při těch zelených a modrých nasvícení si na mistra italského horroru nelze nevzpomenout. Co se však týče ostatních aspektů, jeho vrcholové práci se tenhle snímek ani nepřibližuje. Gore a masek poskrovnu, scénář opět zabral tak čtyři strany klasické A4 a samozřejmě nutno připomenout zdejší panorama divadelních ochotníků, z jejichž některých partů nabírám podezření, že je to celé myšleno jako komedie. I když poněkud bizarní. (23.08.2014)

Dario Argento, E. A. Poe (s povídkou nemá film společného ani zbla....snad kromě kocoura, co tu ale jen pózuje),Ch. Baudelaire a Thomas de Quincey a jeho báseň Levana a Matky žalu. Jojo, matky, ty jsou zde zmiňovány od Argenta, kromě Suspirie též Matka slz, co v té době ještě neměla svůj film. Z Levany tu udělali děsuplnou bytost, co místo aby matkám pomáhala, tak se snaží využít těl jejich novorozeňat. Prostě Italové. Krásný vizuál a výborná hudba...tedy ne ten řezavý metal, co se vždy přiřítil a vše rozmetal. Zpracováním a pojetím má film blízko ke snímkům 70. a počátku 80. let - surrealismus (televize dávící zelená střeva jakoby sem vpadla z Noční můry), halucinace, barvy (žlutá, červená a místo modré jedovatá zeleň) a sympatické monstrum plné červů zvracející barevný sliz. Stále krásná Caroline Munro stojí na temnější straně. Ohledně gore je jednou z nejlepších scén bušící srdce. Dnes jen pro ortodoxní žánrové fanouška a ani ti nemusí být spokojeni. Já vcelku ano. 3,5* (24.05.2023)

Na talianskú školu, pomerne krotké. Levana sa teda mohla viac pochváliť so svojimi schopnosťami. Držku na to mala. Goblinovský motív zo Suspirie a ani očividná vykrádačka hudobného motívu z THE THING, robí s filmu ešte podradnejší materiál na sledovanie. A myslím, že tých pár vesmírnych trikových záberov je z Cozziho HERCULESa. (05.10.2022)