The Naked City
Režie:
Jules DassinKamera:
William H. DanielsHrají:
Barry Fitzgerald, Howard Duff, Dorothy Hart, Don Taylor, Frank Conroy, Ted de Corsia, House Jameson, Enid Markey, Mark Hellinger (vypravěč), Arthur O'Connell (více)Obsahy(1)
Z filmového hlediska je duchovním otcem Obnaženého města producent Mark Hellinger, představitel „drsné" novinářské školy gangsterských 20. a 30. let se smyslem pro plnokrevnou povídkářskou fikci, budovanou na dokumentární autentičnosti. Od roku 1932 se jeho jméno začíná objevovat u filmu, zejména v souvislosti s produkcí titulů jako Walshova Bouřlivá dvacátá léta (The Roaring Twenties, 1939) či Vysoko v horách (High Sierra, 1941), Siodmakovi The Killers (Zabijáci, 1946) či Dassinova Brute Force (Hrubá síla, 1947). Už jen z tohoto výčtu je patrný Hellingerův přínos vývoji gangsterky směrem k filmu noir, zároveň je ale zřejmé, že kořeny černého filmu sahají hlouběji než jen do 40. let minulého století.
Z hlediska vizuální formy a koncepce pak autorství připadá snad nejvýznamnějšímu fotografovi New Yorku Arthurovi Felligovi, známějšímu pod přezdívkou Weegee, jehož černobílá, realisticky režná fotožurnalistická svědectví z míst nehod, požárů či zločinu jsou dodnes šokující...
Titul Obnažené město vychází z Weegeeho publikace a krátkého dokumentu, na něž Hellinger odkoupil práva (Felligův film se posléze jmenoval Weegee's New York). Na základě scénáře Malvina Walda a Alberta Maltze režisér Jules Dassin s kameramanem Williamem Danielsem rozehrávají vcelku obvyklé schéma kriminální zápletky (dvojice detektivů vyšetřuje vraždu bezvýznamné modelky). Jejich cílem je však především zachytit atmosféru a puls, stejně jako chlad i žár velkoměsta. Scény z ulic, barů, policejních stanic, činžáků či luxusních čtvrtí jsou proto vykresleny v semidokumentárním stylu. Často za použití skryté kamery se natáčelo především v exteriérech a autentických interiérech, přítomnost profesionálních hollywoodských herců byla omezena na minimum a mnozí aktéři jsou neherci. Exponovány byly desítky tisíc metrů materiálu.
Vedle o něco pozdějšího britského Night and the City (Noc a město, 1950) je Obnažené město Dassinovým největším přínosem černému stylu.
(Letní filmová škola)
Recenze (24)
Z tieňa v podobe extrémne generického, tuctového príbehu, slabých dialógov, úbohého voiceoveru (SK termín jestvuje?) a neskonalo ohyzdných hereckých výstupov vystupuje skutočne bezprecedentná forma produkcie a spôsob natáčania. Hellinger, Dassin a Daniels, posilnení inšpiráciou o 3 roky staršou rovnomennou publikáciou Weegeeho Felliga, kašlali na vtedajšie normy. Zatiaľ čo prakticky všetci filmári natáčali svoje diela pohodlne vo vnútri štúdií (soundstage a backlot) až do neskorých 50. rokov (okrem Oscara Micheauxa) (a s výnimkou tzv. "establishing shots" {SK termín jestvuje?} bolo všetko z NYC dovtedy natáčané na fiktívnych pľacoch v Kalifornii), táto trojica tvorcov sa s tým vyslovene nesrala a už koncom štyridsiatok zobrala kameru a vybrala sa do ulíc New Yorku, aby svoj počin zapísala do vtedajšej histórie za využitie viac ako stovky rozličných exteriérových lokácií. Naked City viac než čokoľvek iné je zachovanie autentického portrétu tejto metropoly na sklonku 40. rokov v stave, aký je už dávno preč. A to vrátane interiérov nie len súkromných apartmánov postáv, ale aj verejných budov, ktoré odzrkadľovali autentickosť, nie umelosť vyrobených štúdiových setov podľa nejakých predstáv filmárov. Toto byť natočené v Technicolor, sledujem to bez žartu 15x ročne, minimálne... Komplet galérie: (x / x / x) (x) / Eseje: (x / x / x) (x) / Ostatné kktinky: (x / x / x / x / x) (x) (x) (x) (x) (27.11.2021) (27.3.2024) (29.3.2024) "There are eight million stories in the Naked City. This has been one of them." ()
Objektívne vzato najväčším prínosom filmu je jeho dramaturgia, kde na bezvýznamnom kriminálnom prípade počúvame monológy rozprávača ( niekedy sú však jeho vstupy značne otravné ) o obnaženom nebezpečnom meste a ľuďoch v ňom. Z tohto pohľadu to považujem za trochu prehnané, ale chápem potrebu vymaniť sa zo zaužívaných ciest a pokúsiť sa o dokumentárnu autentickosť. ()
V žádném případě se nepovažuji za "zarytého odpůrce krimifilmů", jak nazval jeden z uživatelů ty, kteří hodnotili nízko, ale tato detektivka mě prostě nebavila. Příběh je příšerně průměrný a nudný, voiceover na zabití, herci i jejich postavy nezajímavé a všechno to tedy zachraňují krásné obrázky "obnaženého města". Možná že tvůrci měli radši vybrat jiný z těch "osmi milionů příběhů". ()
The Naked City je jedna velká reklama na policii. Přehrávající herci jsou srandovní, např. představitel role Franka Nilese mi dokonce připoměl Britney Spears v Crossroads. V podstatě se jedná o něco podobného, jako jsou některé průměrné české detektivky z dob bolševika. Za pozornost stojí snad jakási reflexe doby a zejména hudba Miklóse Rózsy. ()
Suverénní práce s voiceoverem - vypravěčem není vyšetřovatel ani jiná zainteresovaná osoba, nýbrž "pouhý" producent filmu, který rád postavám ironicky promlouvá do duše a nerozlišuje mezi zmetkem a dobrákem. New York a jeho rozlehlé ulice jsou další živou postavou, hned vedle neodolatelně dobráckého Barry Fitzgeralda. Prezentování případu od samotné vraždy až po dopadení pachatele s důrazem na proces vyšetřování se skvěle hodí k celkovému věcnému uchopení. Příjemná změna po noirech, kde zločin veskrze funguje jako záminka pro rozehrání osobních dramat protagonistů. ()
Galerie (43)
Zajímavosti (13)
- Scéna, v ktorej sa dve slečny bavia pred výkladom obchodu s drahými šatami o tom, ako by chceli byť vo Waldorf Astoria počas toho, ako Frankie spieva, je odkazom na Franka Sinatru, ktorý v tých časoch hojne vystupoval v klube Starlight Roof na vyšších poschodiach tohto slávneho hotela. (Real Tom Hardy)
- Unikátny vizuálny štýl filmu bol inšpirovaný legendárnym newyorským fotografom menom Arthur 'Weegee' Fellig, ktorému v roku 1945 vyšla kniha s názvom "Naked City." Weegee bol taktiež do tohto filmu najatý ako konzultant a taktiež pre film nafotil aj tzv. "stills." Vo filme mal tiež krátke cameo, takteiž ako fotograf. (Real Tom Hardy)
- Väčšina scén z ulíc New Yorku bola natáčaná bez toho, aby o tom pouliční vedeli. Kameraman William H. Daniels a jeho asistent Roy Tripp snímali ulice skrytou kamerou z korby dodávky. Niekedy bola skrytá kamera aj vo falošnom novinovom stánku, ktorá snímala hercov počas scén. Režisér Jules Dassin taktiež niekedy aj najal žonglérov, ale aj muža, ktorý sa vyšplhal hore na lampu, na ktorej mával americkou zástavou a kričal patriotický prejav, aby upútali pozornosť davu počas natáčania scén pre film z hercami. (Real Tom Hardy)
Reklama