Jue se shen tou

Další andílkovský klon? Správně, tentokrát ten úplně první, televizní. Kdysi jsem o něm možná někde psal, ale to už je hodně dlouho, takže si to zopakujeme... V Americe vzniká celovečerní remake seriálu Charlieho andílci a v Asii samozřejmě chtějí mít svou vlastní verzi (tahle posedlost je typická nejen pro Hong Kong, Thajsko se může pochlubit kopírákem Nezvratného osudu (999-9999), Korea zase mírně přepracovaným Dnem poté (Dragon Head)). Takže vzniká pilot k televiznímu seriálu (žádné troškaření) pod taktovkou Clarence Foka (Naked Killer, Dragon from Russia). Nutno říct, že kvalita pokulhává a seriál je nakonec po několika epizodách zrušen, ale všechen "odpad" je k něčemu dobrý, Corey Yuen se nechává inspirovat a o rok později natáčí So Close. Ale zpátky ke Clarencovi, jehož filmy mají velice rozeznatelný styl a řadu společných prvků. Pěkné herečky, většinou jen nezbytně oblečené, samoúčelnou brutalitu a mizerně natočené akční scény (to proto, že Fok se při výběru herců řídí jejich účesy, ne schopnostmi, malou výjimkou je Dragon from Russia, kde měl alespoň schopného choreografa). To všechno najdete i v Martial Angels, ovšem navíc uzavřené v proklatě úzkých mantinelech televizní tvorby, což předznamenává nízký rozpočet, nijaké kulisy a převážně neznámé seriálové tváře. Výjimku tvoří Shu Qi a Sandra Ng, ta první je tu kvůli svému vzhledu a popularitě (a asi to funguje), ta druhá zas exceluje v humorných okamžicích (moc jich bohužel není) a občas snímku doslova zachrání krk (i když spojit ji před kamerou s Wong Jingem to mohla být umělecká sebevražda). Zbytek Asiatek tvoří velice, velice pohledné herečky, které však kromě svých půvabů nedisponují vůbec ničím, takže na ně rychle zapomenete. A chlapi? Buď jsou beznadějně zamilovaní nebo nadržení (specialista na výbušniny masturbující při návštěvě dvou hrdinek ve věznici se vám nechtěně vryje do paměti ;). Tak probrali jsme tedy věci, které byly pro Clarence při natáčení zjevně nejdůležitější (tudíž se je snažil neodfláknout) a můžeme se směle vrhnout na ten zbytek, počínaje scénářem. Tady scenáristka Sharon Hui (Fok s ní spolupracuje dost často) selhává v plné polní, protože se chce americkým andílkům podobat, ale zároveň se od nich i co nejvíc lišit. A to prostě nejde - proto je příběh podivnou míchanicí o zamilovaném zloději, nerozhodné Shu Qi, jejích divokých kamarádkách a ruské mafii, která chce data z hranatého CDčka. Film používá oslí můstky téměř neustále, když je potřeba, posune děj o rok dopředu a na jakýkoliv vývoj postav můžete zapomenout (celé je to pak ještě směšnější, když se nás Martial Angels v posledních pěti minutách snaží dorazit pointou). Akce je tu i na střízlivou stopáž málo, resp. Fok by chtěl, aby jí bylo hodně, ale žádný z četných pokusů netrvá déle než třicet vteřin. A možná je to dobře, protože kung-fu se tu sice snaží být bleskurychlé a drátované, nicméně herečky opravdu neumějí lautr nic, takže z předčasných střihů vás brzy začne bolet hlava. Neodvratným důsledkem je, že díky Fokově bezpohlavní režii, která se tentokrát nemůže opřít o atraktivní téma (Naked Killer) nebo už hotové a známé charaktery (Dragon from Russia), se velice rychle přestanete zajímat o to co se děje s postavami, hranatým CDčkem (čert ví co na něm bylo) a při ubíjejícím tempu bych se hodně divil, kdybyste to vůbec dokoukali. Důvodů pro takové utrpení je hodně málo (ani Shu Qi to nesluší tak jako jinde) a to i přesto, že si budete dokola opakovat: Je to pilot, je to pilot, je to pilot. Věřím, že na půlhodinové ploše funguje dobrodružství těhle koček líp a dokázalo by utáhnout průměrný seriál, "celovečerák" se ale na videotrh raději stěhovat neměl. 40% (20.04.2017) (méně) (více)