Magická hlubina

Příběh ambiciozního hlubinného potapěče Enza a jeho až příliš pohodového kamaráda Jacquea, který má rád hlubiny, trochu i krásnou Američanku a především delfíny. Besson v lehce mimoňském Jacquesovi našel typ podivína vynikajícího v určitém oboru, podobnou postavu později mistrovsky rozvinul ve svém Leonovi. Téma přátelství potapěčů, kouzelných hlubin a ztráty nevinnosti mladšího z nich bylo zajímavé. Magická hlubina však - a v předlouhém režisérském střihu především - má nevládnuté tempo a místy nudí, což je podstatná vada na kráse. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=NAZaRub0P_U (12.01.2013)

Dva machři mezi mořským dnem a hladinou. Jeden miluje delfíny, druhý miluje sebe a jezdí rezavým Fiatem, z kterého mu střešním okýnkem čouhá hlava. Krom rivality a podivného přátelství ty dva navždy pojí magická přitažlivost k nekonečné Le Grand Bleu a pokus mírně ztřeštěné postavy R.Arquette vklínit do toho modrého vesmíru tekutého ticha normální svět dětí, velkého domu, auta a psa je předem odsouzen k neúspěchu. I když, řekněte mi, čí svět je vlastně normální..? Vizuálně vytříbený Besson udělal z nádechového potápění nečekaně poetickou záležitost, ovšem bez hudby E.Serry by vše bylo jako kapr na souši se zápalem žáber. (28.03.2011)

"Já jsem o tobě slyšel, že se podobáš víc rybě než člověku." Do Magické hlubiny jsem se ponořil mnohokrát a vždy mě to tam hrozně bavilo. A to nejsem žádný poetik, který čůrá nadšením do vody, když spatří dokonalé záběry podmořského světa doprovázené fantastickou hudbou. Jenže Beson mě dostal příběhem, prostředím a nezapomenutelnými scénami. Při vzpomínce na tento film se mi hned vybaví dva kreténi v kvádrech pařící na dně plného bazénu, Enzův nalakovaný Fiátek, přemísťování delfína, dva talíře těstovin, hádání Enza s doktory v hloubce 65 metrů a samozřejmě vtip o Belgičanovi v ponorce. Tohle prostě vždycky byl dokonalý film, ale v režisérské verzi je ještě o level lepší. (10.02.2019)

Jsem naprosto perplex z oněch místních 84% tomuhle vysokoprocentnímu koncentrátu líbivého kýče a středoproudového humusu. Ukázkový reprezentant toho nejohavnějšího typu filmů, jaký si umím představit. Radši už budu taktně mlčet, napadají mě totiž jenom jízlivosti, výsměšnosti a primitivní vulgarismy. (13.02.2016)

Kdysi jsem viděl klasickou verzi, teď tu skoro tříhodinovou. Nějaký výrazný rozdíl nevidím. Hlavní hrdina mi nebyl moc sympatický, delfínovská poetika brzy začala lézt docela na nervy, ale celkově to není vůbec špatný film. Střídání prostředí mu hodně svědčí. Jean Reno je zábavný a Rosanna Arquette byla fakt kus. (26.11.2020)