K2

Pokud někdo dokáže vylézt vlastním úsilím do okna několika patrového baráku a potom ještě zdolá cestu tam a zpět na K2, pak jedině Kyle Reese:) K2 je podařeným snímkem o výstup na jednu z nejslavnějších hor světa. Zároveň trochu i zasahuje do žánru "Best Buddies Movies." "Ká dvojka" má výborný scénář i herce, snímek mi rychle uběhl. Přesto jsem však neměla pocit, že bych zhlédla něco, z čeho bych si odnesla jakkoli silný zážitek. Snímek má své kvality, ty se však pohybují spíše v průměrných vodách. Ale tak jako u každého filmu, záleží na divákovi. "Jaký to je, být za hrdinu?" - "Lepší, než být za pitomce." (20.02.2016)

Ač jsou Taylor (Michael Biehn) a Harold (Matt Craven) úplně rozdílní, jedno je přece spojuje - a to láska k horolezectví a horám celkově. Když se jim dostane příležitost připojit se k výpravě na druhou nejvyšší (a zároveň nejnebezpečnější) horu světa, K2 - neváhají ani vteřinu. Jenže hory (a počasí) je nevyzpytatelné, a výprava tak neustále musí překonávat nebezpečné překážky - ale i přesto stanou Taylor s Haroldem až na vrcholu. Ale dostat se nahoru není to nejtěžší ... K horám (zvlášť těm vysokým) cítím velký respekt, a smekám přede všemi, kteří se dokážou přírodě postavit (i když v poslední době, za pomoci techniky už to asi není tak složité, jako to bývalo dříve). Mne by tam nikdo nedostal ani párem volů :) K2 je jedním z mála filmů, které se touto tematikou zabývají, a směle se řadí k onomu obvyklému "jsem rád, že jsem to viděl ale znovu už nemusím". Film mi přijde zbytečně zdlouhavý, a když už se začne něco dít, tak šup šup a je konec (ten konec je už hodně přitažený za vlasy - proč tam vlastně lezou, když si tam můžou dolétnou vrtulníkem?). Za co dávám ale kladné body je soundtrack Hanse Zimmera - který se skládá ze dvou songů, vtipně nazvaných The Ascent a The Descent... (06.05.2010)

"Seš tak blbej, že ti realita nebrání v úspěchu." A nové motto "horolezeckých" filmů je na světě. Bůh ví, že dívat se na tohle tak brzy po smrti Standy Šilhána opravdu nebyl nejchytřejší nápad, jaký jsem kdy dostala, ale díky jeho pomyslné přítomnosti po mém boku (Standy, Bůh by to se mnou nevydržel) odpadlo nutné rvaní vlasů při zástupu obvyklých kiksů, protože to bych díky všem těm odvázaným prohlášením "lezu bez jištění" (načež v následujícím záběru vidíte jištění v celé kráse), vedení konverzace s odhaleným hrudníkem nad hranicí věčného sněhu, veselému pobíhání ve výškách, kde i trénovaný člověk zpravidla dělá všechno pro to, aby si šetřil dech, a komentování odchodu nosičů slovy, že bez vybavení nás teď už nic nebude zdržovat, protože potřebujeme především sami sebe, byla plešatá ještě předtím, než se celý film aspoň trochu rozjel. Jak říkám, šlo to, protože takhle se i křiklavý pokus dokazovat, že parta, která by svorně nedokázala zdolat ani Kunětickou horu, se vysápe na druhý nejvyšší vrchol světa, neškodně rozmázl o představu, kterak Vagón krotí tu sebranku, která co chvíli vykřikuje něco o týmovém duchu, přičemž má o týmovosti asi stejnou představu jako já o konstrukci vesmírných lodí, jediným pohledem a větou: "Děcka, teď jděte pěkně domů a až dospějete, tak se vraťte," tudíž jsem neroztřískala nic v dosahu a spíš se tiše bavila. Jenže na blbost scénáristickou jsou i ti nejlepší z nás krátcí a na zkrocení sebranky scénáristické, které už tolik let prochází rvaní stále stejných typů, situací a proslovů do stále stejných, jen jinak se jmenujících filmů, je zkrátka zapotřebí někoho jiného, jen netuším koho. Vedle rvačky s manželkami beze změny papouškujícími "buď já nebo hory/koně/práce/ona/cokoli," sobeckými šmejdy, kteří se tváří v tvář drsné síle přírody obrodí ve fajn kluky, a kamarády, kteří věrně visí na svých druzích, kteří na nich celoživotně štípou ne dříví, ale žulu, totiž zápolení s Čhogori, která si pro sebe jen za letošní rok vybrala jedenáctiživotovou daň, vypadá jako neškodná legrace. P.S. Není náhodou dehydratace potenciálně smrtelná kdykoli a kdekoli, nejen nad šest tisíc metrů? (27.11.2008)

Frajerský výlez na barák, dych tajace bivakovanie pod previsom, krásy pohoria Karakoram a bombastická hudba Hansa Zimmera. Príbeh je klišé a fyzikálna kredibilita mizerná, ale napriek tomu zostane K2 spolu s Cliffhangerom tým najlepším z horských dobrodružstiev deväťdesiatych rokov. (11.04.2002)

Filmy s horolezeckou tematikou prilis nemusim, ale tento mi sadol. Pacilo sami, ze je to pojate realisticky, takze sa nedockame ziadnych prehnane sialenych scen ako v sracke Vertical Limit. Druha vec, ktora sa mi pacila je to, ze sa to odohrava v realnych lokaciach a nie v studiu s digitalnym pozadim ako je dnes zvykom. A ze sa to tocilo na nejakej inej hore a nie na K2 mi nevadi. Aj tak rozdiel nepoznam. Dalej mi vôbec nevadilo, ze pribeh je jednoduchy, pretoze funguje bezchybne. Hlavné postavy si ma hned ziskali. Plusom je, ze sa väcsina postav sprava zmysluplne a ked sa obcas najde nejake frajerske hovado, tak sa mu to brutalne vymsti. Zmienit este musim nadhernu Zimmerovu hudbu. Vysledkom je bezchybny chlapsky film ake sa dnes uz prilis netocia. 8/10. (21.11.2015)