Desperado

Príbeh to nie je nejaký zložitý. Je to prostý príbeh, ale i tak skvelý. Ukazuje na silu lásky a výdrž chuti po pomste. Nemal to v živote ľahké, ale i tak sa pomstil. Moja najobľúbenejšia scéna je tá, kde prídu dvaja muži do baru a jeden z nich (Quentin Tarantino) začne rozprávať vtip. Tým štýlom, akým ten vtip rozpráva je prosto super. Je veľmi zábavný a Tarantino mu svojou interpretáciou dodáva ešte viac humoru. Veľmi sa mi páčil výkon Antonia Banderasa, ktorý sa s úlohou dokonale vžil a miestami som mal pocit, že už podobnú pomstu niekedy vykonával. Aj taká Salma Hayek na mňa zapôsobila. S Antoniom Bandersom tvorili perfektnú dvojicu a v tomto filme boli podarení a navzájom sa dopĺňali. Darmo, Salma v tomto filme pôsobila ladne a sexy. Ako taká mexická princezná. Pochválim už len Desperadových dvoch kamošov so zaujímavými zbraňami, kde jedného z nich skvele zahral Enrique Iglesias. (24.08.2013)

Ve svém nadšeneckém a v amatérských podmínkách natáčeném debutu El mariachi přišel Robert Rodriguez s fascinujícím mixem mexických narco thrillerů a amerických akčňáků. Z nezávislého snímku se stal překvapivý hit amerických kin a mezinárodní videodistribuce, takže studio nadšeně svolilo k nákladnějšímu a hvězdně obsazenému pokračování. Desperado přestavuje úchvatně stylový koncentrát iberoamerických žánrovek, ikonických prvků amerických westernů a formálních inspirací hongkongskými krvavými balety subžánru heroic bloodshed. Současně je cíleně koncipovaný jako výkladní skříň latino hereckých talentů – počínaje evropskými rodáky Antoniem Banderasem a Joaquimem de Almeidou, přes hollywoodskou legendu Cheecha Marina i svérázného naturščika Dannyho Treja až po Salmu Hayek v její první velké roli. V čestných menších partech jim sekundují maskot amerických indie filmů Steve Buscemi a Rodriguezův přítel a kolega Quentin Tarantino. Zatímco kritika oplakávala, že se nezávislý talent zaprodává blyštivému pozlátku studiové produkce, filmoví fandové na celém světě díky tomuto filmu objevili nejen zmíněné herecké osobnosti, ale propadly Rodriguezově osobitému stylu, v němž se snoubí komiksově přepjatá vážnost s pompézní coolness a národnostně specifickou variací brakových žánrů. (14.03.2021)

Kdysi byl nejlepším kytaristou a zpěvákem na americko-mexické hranici. Jednou ale omylem zkřížil zájmy narkomafie a byl donucen bojovat o svůj život. V pouzdře na kytaru proto nyní nosí zbraně a jeho jediným smyslem života se stala pomsta. Chtělo to scenáristicky dopilovat a mohlo to stát opravdu za to. Banderas, Hayeková a spol. jsou opravdu dobří. Řada režijních nápadů tak úplně nedokáže zaplácnout slabší scénář. (07.02.2009)

Roberta Rodrigueze mám sice rád, ale jeho dva nejchválenejší filmy (čili Desperada a SinCity) vážně moc nemusím. Jako scénárista není Rodriguez schopen napsat pořádný příběh, který by diváka vtáhnul, takže veškerý drajv Desperada je zavislý na intenzitě nadneseně brutální akce a parodizujícího humoru. Křivka této intenzity má pohříchu klesající chrakter, takže na konci jsem se už docela nudil a závěrečné zúčtování s hnusným prostřihem do nemocnice můj dojem pohnojilo ještě více...60% (22.12.2007)

Skvěle přímočará mexploatační střílečka s bandou upocených smradlavců, nasraným Banderasem a žhavou knihovnicí Salmou, takový v podstatě o rok starší bratříček FROM DUSK TILL DAWN. Všechno dění v baru Tarasco (včetně chcací storky Quentina) je úplný vrchol zábavy a člověk si prostě říká, sakra vole Rodriguez, proč jsi musel od tý doby točit tolik kravinek namísto jen samých akcí tady toho ražení? Když se tak zpětně dívám, devadesátky vůbec nebyly tak špatný... (21.08.2019)