Mariachi

Doslova královskej debut je El Mariachi. To co Robert Rodriguez vykouzlil za šílenost se 7 tisícema dolarů je jednoduše neuvěřitelný. Tolik bizarních situací a kudrlinek ve scénáři, u kterejch jsem se pobavil... Další důkaz, že tuny efektů a velký hvězdy nejsou potřeba k tomu, aby byl natočenej parádní film. A Carlos Gallardo se ukázal býti výbornym tahem. Až mě udivuje, že se později z velkýho plátna tak nějak vytratil - když nepočítám malý cameo v Desperadovi. Já osobně navíc El Mariachiho považuju za nejlepší díl z Rodriguezovy mexický trilogie - ničim nezatíženej, svobodnej, svěží, vtipnej a hlavně legendární příběh o největšim Mexičanovi všech dob, kterej chodí zásadně v černym a s futrálem od kytary v ruce... El Mariachi: "I've always wanted to be a mariachi... like my father, my grandfather... and my great-grandfather. I'm not as good as them yet... but I'm improving. My plan was to follow their footsteps to the end... and die with my guitar in my hand. I played from town to town... gaining different experiences. This city was my next stop. The free coconut at the edge of town... made me feel like this city would bring good luck. But I was completely wrong." (20.11.2012)

Znesiteľná jednohubka, ktorá má štýl. Rodriguez nie je pre mňa kvalitný režisér. Ale občas ho jeho nápady zachránia od priemeru. Jeho prvý film pracuje hlavne s formou a tak jednoduchým príbehom, až má potenciál stať sa urban legend. V zásade to, že sa ňou aj stal, dokazujú dve pokračovania. Herci prehrávajú, prostredie mestečka je správne špinavé a dokonca si to nájde miesto pre nenásilný humor. Chyby, ktoré to má, prehliadam. Je to omnoho znesiteľnejší film, ako napríklad Machete. Každý nejako začínal. A ak sa dá o Rodriquezovi povedať aspoň nejaká skutočne pozitívna vec, je to fakt, že vie svoje diela parádne zostrihať. (25.11.2020)

El Mariachi (Carlos Gallardo) si putuje světem, a stejně jako všichni jeho předkové se snaží uživit hudbou. Tu mu to jde lépe, tu hůře - než dorazí do malého městečka, kam zrovna připutoval uprchlý zločinec, který se chce pomstít "šéfovi" onoho městečka. Problém je, že jsou si oba muži podobní, nosí černý oblek a mají kytaru (samozřejmě zabiják nemá v pouzdře kytaru, ale spoustu zbraní). Nakonec musí samotný Mariachi vyměnit kytaru za zbraň a snažit se zachránit alespoň svůj holý život... El Mariachi je jedním z prvních filmů, kterými na sebe Robert Rodriguez upozornil. Dokázal, že za málo peněz dokáže udělat spoustu muziky (samotný film stál pouhých pár tisích dolarů, ale vydělal několikanásobně tolik). Je pravda, že kromě vcelku zajímavé zápletky nejde o žádné filmové veledílo, navíc většina herců je dost toporná - nicméně jedno filmu určitě nelze upřít ... a to že vykopl Rodrigueze do světa velkého filmu.. (17.12.2009)

Nie že by bol MARIACHI taký úžasný - rozpráva sa príliš rozťahane a strieľa príliš jednotvárne, dobrý námet nie je príliš rozpracovaný, a situácie sa zbytočne opakujú, už ani nehovoriac o lemplovskom obsadení pozbieranom po kdejakých mexikánskych putykách - ale s ohľadom na rozpočet (7000 dolárov) lomeno zábavnosť je to stále bohovsky vysoký koeficient zábavy. Nadšený všuměl Rodriguez dokázal ako jeden z mála vytvoriť amatérsky celovečerák, ktorý zvládnem pozrieť celý, a ešte sa väčšinou aj výborne baviť. Iste, kto by sa už dnes na to díval, keď si môže pustiť iba o 2 roky mladší fenomenálny desperádovský remake / pokračovanie ? Jedine ten, kto sa už niekedy sám pokúsil stvoriť na kolene film a dokáže oceniť to každodenné krvopotné pľahočenie sa za dobrým - alebo aspoň nejakým - záberom, podobne ako pri začiatkoch Georgea Millera, Petera Jacksona či Sama Raimiho... (03.02.2016)

8/10 - Desperado a dokonce i pokračování Once Upon a Time in Mexico mám hodně rád, takže jsem uvítal, že konečně zhlédnu i Rodriguezův debut El Mariachi. Co se týče názorů na srovnání Mariachiho a Desperada, vidím, že existují dva tábory - jedni nízkorozpočtový debut velebí a Desperado již vidí jako méně originální a zábavné, druzí oceňují Mariachiho jako zdařilou prvotinu, ale vrcholem je pro ně pokračování s A. Banderasem. Osobně se řadím spíš k té druhé skupině. Dějové zvraty v Mariachim jsem si užil stejně jako v Desperadu; hlavní hrdina je sympaticky naivní kytarista, na rozdíl od Banderase se nejedná o žádného tvrďáka, ale spíš o romantického dobrodruha, co jde za svým štěstím, ale má prostě smůlu a nakonec je rád, že si po těch všech zhmotněných nočních můrách zachrání alespoň holý život... (22.11.2008)