Recenze (2)
Zajímavá poetická krátkometrážní prvotina Jeana Rollina, tentokrát ještě ne hororová ale opravdu ryze básnická a meditativní. Za doprovodu recitované poezie jsme provázeni obrazy, které souzní se slovy básně. Opuštěné pobřeží, ticho a šum moře, hlasy racků, procházející se muž, žena v dlouhých šatech v dáli, a také zajímavé kresby, někdy melancholické, někdy zneklidňující. Mimochodem scény u moře jsou točeny v místech, kde Rollin točil i další filmy ve své bohaté kinematografii. Má to zádumčivou rozjímavou atmosféru a na mne to působí, takže přidávám jednu hvězdu navíc. Zajímavý a sympatický počin kultovního tvůrce. ()
První film Jeana Rollina je na hony vzdálen pozdějším dílům, které ho proslavily. Film nese ještě podtitul Evocation de Tristan Corbiere, který ho v podstatě plně vystihuje. Corbiere byl francouzský básník, který prožil většinu života na pobřeží Bretagne. Jeho poezie byla tímto velmi ovlivněna, čerpala především z prostředí moře a života s tím spojeného. Jedinou publikovanou sbírkou za jeho života byla právě Les amours jaunes (u nás vyšlo jako Žluté lásky). Rollin nechává vypravěčem recitovat báseň Le poète contumace (č. Básník odsouzený v nepřítomnosti), poslední ve zmíněné sbírce, a doprovází ji působivými obrazy mořského pobřeží, na kterém si hraje dvojice dětí s osamělým poetou, hrdinou recitované básně. Zvuková stopa je tvořena křikem racků a šuměním moře a společně s černobílou kamerou vyvolává pocity osamělosti a melancholie. Zkrátka vjemy, jež zastihnou člověka, který zůstane osamocen na břehu moře, nejlépe v brzkých ranních nebo pozdně odpoledních hodinách. Snaha o vytvoření podobné atmosféry je asi jediným spojovacím prvkem mezi tímto debutem a Rollinovými pozdějšími eroticko-upírskými spektákly. Ale stejně jako u nich je výsledným dojmem spíše nuda než vytržení. ()