Predsedatel
The Chairman
Obsahy(2)
Dosud žádný jiný film nebyl tak pravdivý v zachycení stavu stalinské vesnice, jako právě Předseda Alexeje Saltykova, k němuž na motivy vlastní povídky „Stranicy žizni Trubnikova“ (1964) napsal scénář Jurij Nagibin. Titulní hrdina Jegor se vrací z války jako invalida a usadí se ve vsi Koňkovo, kde žije jeho bratr, aby postavil místní kolchoz na nohy. Na rozdíl od vyčerpaných venkovanů, kteří se už smířili s tím, že místo kravínů mají „dobytčí Osvětim“, neztrácí Jegor víru ve zlepšení situace. Strhává lidi kolem sebe svým nasazením, které se neopírá tolik o stranickou rétoriku a komunistický patos jako o přirozenou vůli člověka ke změně. Přestože kolchozníkům neslibuje nic jiného než práci, získá u nich podporu i ve chvílích, kdy se jej chtějí zbavit soudruzi z okresního výboru, kterým se stal díky svému temperamentu a ráznému jednání nepohodlný. Jegorův „hrdina silné ruky“ pravděpodobně nekonvenoval ani Nikitu Chruščovovi, který Saltykovův film nedoporučil k uvedení do kin. Sesazení generálního tajemníka KSSS z funkce (14. 10. 1964) však Předsedovi otevřelo cestu k divákovi, který ho uvítal s nadšením. Rozhodující měrou k tomu přispěl herecký výkon Michaila Uljanova, jenž z Jegora vytvořil postavu, silou svého přesvědčení a vytrvalostí v jeho uskutečňování srovnatelnou s Babočkinovým Čapajevem. I proto byl Uljanov v čtenářské anketě časopisu Sovetskij ekran označen za nejlepšího herce roku 1965. Po tomto „lidovém“ ocenění následovalo uznání i oficiální – Leninova cena za rok 1966. (NFA)
(více)Recenze (1)
Drama postavené především na rozháranosti hlavního hrdiny, který je ve své zarputilosti zpočátku nesympatický egoista, ale nakonec se odhalí jako stejně přísný sám k sobě a ke svým nejbližším. Film jeho oddanost komunistickým ideám staví do juxtapozice s běžnými šéfy kolchozů, kteří pracují zejména na svém vlastním zviditelnění, ale situace kolchozníků je pro ně podružná. Pro mě jako člověka nepreferujícího komunistickou ideologii bylo samozřejmě vymezení se vůči hrdinovi ještě problematičtější, protože film nenabízel možnost, že ani jeden z avizovaných postojů není ten správný. Jediná možnost je nevnímat hrdiny primárně ideologickým prizmatem, ale - jakkoliv problematickou - optikou etiky. ()