La Morte vivante

Chemikálie z barelů unikaly ještě tři roky před kultovním Návratem oživlých mrtvol. Tehdy to bylo ve slunné Francii a k životu přivedly sice jen jednu dívku, o to ale byla žravější. Její láskyplná sestřička, která hýřila radostí z jejího nečekaného příchodu, jí však nenechala ve štychu a rychle začala shánět čerstvé maso... Rollinův snímek, podobně jako v případě Grapes of Death, se snaží o nějaký ten přesah (tentokrát díky hlavní zombie-hrdince, která si začne uvědomovat své prokletí věčného hladu) a zvlášť konec je kvůli tomu docela depresivní, bohužel přes všechnu tu snahu se to někde uprostřed zadrhlo. A těžko říct, jestli to bylo absencí syrovější atmosféry nebo citelným natahováním některých scén. (07.10.2013)

I přes kvalitativně poměrně rozporuplný začátek, který teatrálním vystupováním prvních tří obětí spadá někam do oblasti amatérských pokusů o horor, na mne La Morte vivante nakonec velice pozitivně zapůsobila a svým přesahem mi takřka vyrazila dech. Ač se to na první pohled nezdá, tohle je jeden z nejchytřejších hororů, s kterými jsem měl tu čest. Fór je v tom, že podobně jako v Les Raisins de la mort si i zde zlé stvoření částečně uvědomuje svou existenci a své skutky, což v závěru vede k zajímavému srovnání jeho činnosti s chováním dobrého stvoření, reprezentovaného milující sestrou, kterou pohání co? No láska přece. Horror movie of the year (31.05.2010)

Jo, tak tohle je jinší kafe, než nedávno viděný Raisins de la mort, tímhle snímkem si mě Jean Rollin opět dostal. Sice nějaké nelogičnosti se najdou, ale tady mě to dá se říct nevadí. Krásné gore scény, smutně napjatá atmosféra jakže to všechno dopadne a nádherné představitelky hlavních rolí - kamarádky na život a na smrt. Moc pěkný prostředí zámečku, kde Catherine obživla, mě úplně pohltilo, jsem tady na ty památky hodně vysazenej. Jediná scéna, která mě pobavila - když na místní tancovačce hraje kapela a ten bubeník je úplně mimo rytmus, he he. Závěrečná žrací scéna je hodně gore a přitom tak smutná. "Slíbili jsme si, že když jedna z nás zemře, tak druhá bez ní žít nebude". Fakt moc pěknej film, kterej mě od začátku zaujal a nepustil mě až do konce! Podobnej film se všemi zmíněnými atributy neznám. Bravo, excelentní výtvor!! (06.03.2011)

Aby jste si nemysleli, že paranormální zombie romance jsou výmyslem třetího tisíciletí. Zde v lehce lesbickém hávu a osmdesátkové atmosféře. Snad by se to dalo přijmout i jako svérázná variace na Lovecraftova Vyděděnce. Problém trochu je, že kromě nahoty a krve pomalu není co hodnotit. Ten rozjezd v kryptě slíbí docela hodně, ale nakonec se na ten slib zapomene a spíše se rozjíždí vztahové zápletky. Ty naštěstí ale nejsou nijak srdíčkovsky přeslazené. 2,5* (03.01.2014)

"Krásna, no mŕtva blondína na francúzskom vidieku vstáva z hrobu a má veľký hlad po krvi. Brutálne zabije a vycicia všetko čo jej príde do cesty. Keď sa jej najlepšie priateľka z detstva dozvie, že je nažive, neváha a rýchlo beží za ňou na starobylý honosný zámok, ktorý patril rodine mŕtvolky. Keď uvidí Helene uvidí, čo tá spôsobila, paradoxne namiesto toho aby zavolala políciu, láka na zámok obete pre svoju mŕtvu kamarátku." Zvláštny to film, krvi si tu užije až až, trošku primitívne gore (ale nezabúdajme na rok výroby), nejaká tá lacná erotika, niektoré trápne herecké výkony, dosť veľa minút nudy a prerod krvilačnej príšery na milého ľudomila. To všetko ponúka táto francúzska klasika z osemdesiatych rokov. Nebudem ju preceňovať len kvôli tomu že je to eurohoror. Slabučký priemer... (17.01.2011)