Místo nahoře

Zo začiatku ma to moc neoslovilo, no ako sa začali rozplietať jednotlivé nitky pozliepané do milostného trojuholníka, tak to postupne nadobudlo dlho očakávané dramatické grády. Hlavne je tu hodených do pléna veľa myšlienok, nad ktorými sa oplatí pouvažovať. Na druhú stranu sa mi niečo zo strany Simone Signoret zdalo mierne prehnané. Minimálne ku koncu. Ale aj tak mám výborný pocit z pozerania. Nadpriemer. 75/100 (12.02.2021)

Touha po společenském vzestupu prostřednictvím výhodného sňatku jako téma je již docela zastaralé, poněvadž společenské nůžky dnes přece jen stříhají v jiných partiích než v tehdejší době, ale Simone byla božská a nadčasová a vášeň k takové ženě si dokážu naprosto plasticky představit jako Dalibor Vrána.  Továrníkova naivní  a lehce rozmazlená dceruška, vyčuraný pan továrník a jeho společenskými povinnostmi zahlcená žena a další věci pak hezky zapadají do dobového schématu, nicméně tak na mě díky tomu zrovna nečpěly životem. Ale hlavní hrdina z nižší společenské vrstvy se jako uvěřitelný člověk se všemi jeho slabostmi a hříchy povedl a jeho kočkování se Simone vše bohatě  vynahradí. A konec, ten laťku zvedá ještě o stupínek výš. Silná čtyřka. (04.10.2023)

Bída britské kinematografie II. Stejně jako u jiných filmů "proudu" Kitchen sink realismu/ Free cinema, musíme se nepozastavit nad jejich dvojznačností (pojímáno pochopitelně z historické perspektivy): kvalitní filmy, beze všeho, ale spíše "kvalitní" než "filmy". V tomto filmu je zpětně možno nahlédnout osud britského filmu - zatímco v r. 1959 vzniká "U konce s dechem", v Anglii vzniká "Room at the Top". Zatímco dialogy Belmondo - Seberg některým tehdejším divákům připadaly tak nepromyšlené, že si mysleli, že je Godard vymyslel až na place, slovní výměny Harvey - Signoret a spol. jsou samozřejmě promyšlené, vypointované, vzletné... Zatímco v r. 1959 se ve Francii začali diváci učit chápat příběh pomocí střihu, her s odkazy na jiné filmy, začali si zvykat na postavy doslova rozmlouvající s divákem, chápat rozpoložení Sebergové spíše než skrze to co říká skrze to jak se prochází po letních pařížských bulvárech a jak se otočí zády ke kameře, ve VB roku 1959 jsou lidé odkázání na dramaticko-literární dílo klasického střihu, "pouze" (i když je to samozřejmě důležité) okořeněné o nový obsah (tedy sociální kritiku typického britského života). V době nástupu filmových nových vln Britové osudově zaspali a jako celek se nedokázali dodnes osvobodit ze zajetí divadla a literatury. (30.04.2015)

Seria fimov Kitchen sink realism. V poradi uz treti film Dzeka Klejtna , a hned namakana podivana. Genialna Simone Signoret v roli starnuej damy, ktora sa zabuchla do omladiny, teda konkretne do mladeho uradnika s ambiciami. Skoda ze realny zivot moc nepraje socialnej mobilite, hlavne postupu nahor, ktory chce vacsina ludi. Postup nadol je mozny, a castokrat sa deje castejsie nez je komu mile. Spolocenske bariery su zobrazene brutalne, jaxa hovori hlavou ich neprerazi ani mlady uradnik ...... smutny koniec rozhodol o vysokom hodnoteni filmu . 78 % (13.08.2019)

Těžce se smiřuji s tím, když nanicovatá slepička má být konkurencí pro krásnou ženu jakou v té doby jednoznačně Simone Signoretová byla. Takže plně chápu pocity hlavního antihrdiny. Řešení romantického trojúhelníku není nikdy správné, vždy odejde někdo zraněn a většinou to bývá ten, který si to nejméně zaslouží. Zde nám k tomu hrála pompézní hudba, která by se bez potíží umístila v hitparádě inauguračních obřadů, jako hudba filmová však příliš šancí nemá. Charisma Signoretové vytáhlo tento snímek z průměru a dodalo mu lesku alespoň v těch scénách, v nichž se objeví, což je bohužel tak maximálně polovina snímku. (11.01.2021)