Režie:
George A. RomeroKamera:
George A. RomeroHrají:
Duane Jones, Judith O'Dea, Karl Hardman, Marilyn Eastman, Keith Wayne, Judith Ridley, Kyra Schon, Charles Craig, S. William Hinzman, George Kosana (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Do kin míří další naprostá klasika jménem Noc oživlých mrtvol. Tenhle film se stal přelomovým a ovlivnil celý další vývoj hororového žánru. Příkladem budiž pojem zombie, jehož celosvětové vnímání se změnilo právě až s Nocí oživlých mrtvol. Do té doby to byl člověk při rituálu Voodoo, pak už nemrtvý dychtící po lidském masu. Příběh sleduje osudy sedmi lidí, kteří najdou útočiště před živými mrtvými na opuštěné farmě. Pak se situace ale zvrtne a přeživší se pustí do sebe vzájemně. Film je i na dnešní dobu hodně syrový a správně nekompromisně děsivý, takže v porovnání s ním vypadají moderní horory trochu pohádkově. (Pannonia Ent.)
(více)Videa (2)
Recenze (456)
"Je i horší úděl než smrt."? Tento kultovní americký film (často označovaný i jako "splash and slatter") s neopakovatelnou černobílou atmosférou, který de facto definoval žánr filmů o "zombie", zaznamenal komerční průlom. Má působivou, ponurou a syrovou atmosféru plnou hrůzy, strachu, násilí, bezmoci, bezvýchodnosti a všeobecného ohrožení, vynikající hudbu a především tu černobílou velice emotivní a působivou kameru a jako celek film působí tak trochu dojmem nějakého autentického dokumentu. Slabší místa, kde se relativně nic neděje, se zde dobře doplňují s těmi silnějšími a naopak. Jinak opravdu skvělé, a to především z dnešního pohledu, bez hepíku i jako "kult" i ti neherci byli dobří.. ()
Byl jsem mile překvapen, protože tento snímek očividně opravdu nestárne. Atmosféra strachu byla občas přímo hmatatelná, a stylová akční kamera musela být na tehdejší dobu také menší revolucí. Postavy nebyly zase tak ploché, jak by se na první pohled mohlo zdát: nejlepší byli bezpochyby snaživý černoch a šokovaná krásná blondýnka, prostě jsem jim to zbaštil. Romero natočil velmi dobrý horor, a to už taak dávno. Nutno podotknout, že všemu ještě nasadil korunu hutný konec. ()
To, že Night of the Living Dead je kultovním a přelomovým snímkem hororového žánru, myslím, všichni vědí. Jenže pro mě nebyl kultovní a strhující tak moc, jak jsem čekala. Úvodní sekvence s hubou je napínavá znatelně. Poté Barbra začne zoufale prchat před pochybnou osobou a doběhne do opuštěného baráku, v němž se ukryje. Ještě pár chvil poté je excelentně ztvárněných. Dramaticky děsivá hudba, žádné dialogy, takže jsem měla dojem, jako bych sledovala němý film. Největší slabost této "noci" nastává brzy po těchto okamžicích a trvá zhruba celou hodinku. Tou slabostí je právě tato hodinka. Vysoce nezáživné chvíle, v nichž se vůbec nic neděje, postavy nezávazně debatují a celou dobu sledujeme pouze prostory domu, jako by ti kymácející se zombie venku vůbec nebyli. Pokud se díváte v pozdních večerních hodinách, je vysoká možnost, že se Vám i začnou zavírat oči, které se však možná snažíte držet otevřené, abyste případně nepropásli nějaké dravé a útočné "oživení" děje. Také jde vidět, že ztvárnění zombie, jak jejich masky, tak herectví je amatérské. Ale říkám si, vždyť to byl přece rok 1968, co bych chtěla? Nynější publikum je "zvyklé" na agresivní, krvavé, rozpadající se a všelijak digitálně upravené zombie. Jenže toto je film, kdy zombie chodily ještě vcelku pomalu a nemotorně a žádné PC triky nebyly. Musím ale i tak říci, že remake, jež jsem zhlédla prvně, mi přišel více záživnější. "They're coming to get you Baaaarbra..." ()
Je znát, že se Romero na filmovém poli pouze rozkoukával, Noc oživlých mrtvol totiž místy vypadává z tempa, což je citelné hlavně v prostřední třetině, kdy jsem se začal malinko nudit i přes pokusy nastolit uvnitř skupinky přeživších pořádné dusno. Závěrečná dvacetiminutovka ale všechno vynahrazuje, to když si Romero konečně vychutná zombie žranici, z níž si slabší žaludky možná malinko ublinknou a fanoušci žánru zažijí nefalšovanou extázi. A ten závěr... nice. ()
Romero nekompromisně odříznul hororový žánr od jeho goticko-nadpřirozených kořenů a pod vlivem Mathesonovy novely Já, legenda šokoval diváky zřejmě prvním příkladem tzv. sociologického hororu (za jehož otce bývá někdy neprávem označován Craven). Dokázal zachytit soudobý strach z represivního aparátu, znepokojení ze stoupající kvantity a brutality násilí v ulicích. Možná nejvýmluvnějším komentářem k době je závěr, kdy se jako největší zrůdy neprojeví zombies, ale (bílí) venkovští balíci, zastupující nedůvěryhodné autority. Laciná vizuální stránka byla zčásti nutností, zčásti snahou přiblížit se dobovému televiznímu zpravodajství (rovněž černobílému). Výsledkem je nejen přelomový horor, stojící na počátku vlny neučesaných „feel-bad“ filmů (Poslední dům nalevo, Texaský masakr motorovou pilou...), ale také kruté a pravdivé zachycení nálady pro (nejen) americkou společnost zlomových let. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, Kusko.t2, MIMIC ()
Galerie (123)
Photo © Reel Media International
Zajímavosti (119)
- Dům, kde se natáčelo, neměl sklep, proto se musely sklepní scény natočit ve studiu v kulisách. (Chatterer)
- Světová premiéra se uskutečnila ve Fulton Theatre v Pittsburghu ve státě Pennsylvania, a to 1. října 1968. (Chatterer)
- Když se scénáristi rozhodli napsat film o zombie, tak přemýšleli, čím by mohli ještě více šokovat lidi. Dohodli se na kanibalismu. (Chatterer)
Reklama