Candyman

Meta horor na téma městských legend, který se sám stal městskou legendou. Stejně jako ve svém úchvatném debutu, přízračném filmu o dospívání "Paperhouse", propojuje režisér Bernard Rose světy reality a fikce pohlcující atmosférou. Ovšem v zájmu provázanosti obou sfér zde není žádná jasná hranice mezi nimi. "Candyman" je jedním z nejlepších hororů nejen devadesátých let proto, že se zcela vymyká obvyklé žánrové produkci, což je dílem právě Roseho svrchovaně koncepčního zpracování. Režisér a scenárista v jedné osobě zásadně rozvíjí původní ideu Barkerovy povídky a dává nám nahlédnout zvenčí na střípky spletitého světa, které spolu s hlavní hrdinkou napjatě probádáváme, až náhle zjistíme, že nás Candyman pohltil a zcela si podmanil. Bravurní gradace vyprávění a stylově precizní sugesce rozklížené reality za pomoci souhry kamery, výpravy a hudby dává dohromady horor, který ačkoli bývá řazen po bok klasických řezníků hororu jako Freddyho Krugera, má mnohem blíže spíš k podobně singulárním a mimoběžným fenoménům jako je "Jakubův žebřík". Oproti němu je Roseho výtvor dokonce stylově nuancovanější právě ve svém balancování na hraně reality a díky tomu také ambivalentnější, ačkoli současně zůstává žánrově ukotvenější a v souladu se svým tématem přízemnější, nebo lépe řečeno v tom dobrém slova smyslu lidovější. Prostě městská legenda, které se nejprve smějeme, myslíme si, že si ji můžeme přivlastnit a analyzovat, jenže pak náhle zjistíme, že se bojíme jít sami na záchod a vyhýbáme se pohledu do zrcadla. (31.05.2020)

Keď som bol malý chlapec, v školskej družine sa veľa rozprávalo o strašidelnej bytosti neurčitého vzhľadu zvanej Biela noha. Tieto detské povedačky veľmi efektívne fungovali zvlášť v neskoré jesenné popoludnia, keď tma prichádzala skoro, takže takmer prázdny školský areál sa menil na strašidelné a hostilné miesto. O pár rokov neskôr som počul o istom vypitvanom nebožtíkovi, ktorý údajne desí chodcov pri miestnom cintoríne ("Vráť mi moje pľúca!"). A keďže zbožňujem pochmúrne čaro takýchto "campfire stories", nemôžem Candymana neoceniť, zvlášť ak sa adaptácia Cliva Barkera pozoruhodne vydarila vďaka skľučujúcej atmosfére, Virginii Madsen, obskúrnym graffiti artefaktom a pocitu hrôzy, ktorá tu má divné, poetické kvality bližšie nejakej baladickej kompozícii než klasickému hororu, takže obdivovatelia Juraja Herza si pravdepodobne prídu na svoje. A propos Herzove filmy - hudba Philipa Glassa je mierne historizujúca, "staromajstrovská", na spôsob geniálnych Hapkových kompozícií z Panny a netvora či Deviateho srdca. Dej sa odohráva na devastovanom predmestí Chicaga, na skok od "kultivovanej" civilizácie, pričom veže ako Sears Tower či John Hancock Center sa zdajú byť nebezpečne blízko - žiadne centrum neexistuje, barbarská sila predmestia napokon všetko prevalcuje. Film je tak dobrý, že zo mňa učinil zbabelého jedinca, ktorý v žiadnom prípade nepovie Candymanovo meno pred zrkadlom päťkrát. Ale tých päť hviezdičiek rozhodne dám, akokoľvek si pohnevám Votrelca. (01.07.2005)

Helen píše diplomovú prácu o sériovom mäsovom vrahovi, ktorý vraždil ľudí hákom na pravej ruke. Nikto však v neho už neverí. Ten kto, ale jeho meno päť krát vysloví pri pohľade do zrkadla, oživí jeho spomienku a privedie tak späť medzi ľudí. Nakoľko chce Helen pre svoju diplomovku urobiť maximum, poruší základné pravidlo. To nemala robiť. Prvých 45 minút na úrovni najslabšieho futbalového zápasu "okresního přeboru". Neskutočná nuda, úplne bez napätia a ničím zaujímavé dielo. "Druhý polčas", zrejme po prestriedaní zlepšenie, ktoré však mne pohľad na tento film nijak extra nezmenilo. Horory z 90' rokov sú pre mňa len výnimočnou zábavou a tento medzi ne proste nepatrí. Snáď až na pár momentov nie je v tomto filme nič čo by ma nejak výrazne potešilo. A momenty sú asi dva. Trošku málo nie? (29.01.2013)

Čekala jsem (pod)průměrný horor nevalných kvalit, u kterého mne zaujme snad jen hudba. Jsem moc ráda, že jsem se spletla. Zápletka, pravda, nebyla z nejoriginálnějších (týpek, kterému v minulosti bylo dost brutálně a nespravedlivě ublíženo, se zjevuje a kosí, co se dá), ale to pojetí, zpracování, zdařilé a nečekané zvraty, a velmi originální a překvapivý závěr, z tohoto hororu dělají mimořádný zážitek. O dokonalé hudbě, jež filmu dodává neskutečnou atmosféru, už ani nemluvě. (02.03.2019)

Postavte se před zrcadlo, řekněte 5x jeho jméno a pořádně vám natrhne prdel. Urban legend se stává realitou... CANDYMAN je povedený atmosferický horor (nebránil bych se ani označení nadpřirozený slasher, i když si zde neužijete takové té klasické hry vraha s obětí), navíc jeden z mála seriózních, ve kterém hlavní hrdinka odhalí komplet prso:) Tony Todd s hákem na pahýlu je vážně stylový přízrak, posprejovaný černošský sídliště zase zajímavý prostředí. What's blood for, if not for shedding? (11.03.2009)