Elvis

Nekonzistentní vyprávění příběhu Elvise ubralo filmu pátou hvězdičku. Jinak je to příjemná vzpruha od těch profesorsky přesných životopisů, kde není prostor pro neotřelý nápad, protože celou tu kvalitu si ukradne ten děj samotný. Elvis měl bezesporu neskutečný život. Baz Luhrmann hned na začátku nastolil opulentnost s jakou se jeho příběh rozhodl vyprávět. Pravda, místy jsem se v tom slušně ztrácel. Navíc někdy po půl hodině jsem měl pocit, že tímhle tempem musí být za chvíli konec. Nakonec ale těch 160 minut dává smysl a i když se děj někdy v půlce notně zpomalil, pořád jsem měl pocit, že koukám na něco hodně originálního a jedinečného. Co na tom, že film není na pět hvězd a občas jsem v ději měl slušný bordel. Originalita se počítá a i díky ní se tento film od jiných životopisných filmů hudebních legend USA bude vyjímat. (09.09.2022)

Sympaticky divoký, energií nabitý a velmi "klipovitý" bio, co muselo stát šíleně moc práce, ALE za mě až příliš bling-bling na efekt. Jako že mám problém brát to celý vážně, převažuje nejistý dojem a odkázal bych spíše na výborný dokument (x). Butler překvapil, Hanks působí jako regulérní karikatura (což není výtka), zajímavý tah zvolit zrovna perspektivu plukovníka... Tady ta mi hrála při obřadu: ♪♫ (13.08.2022)

Je mi strašně líto, že Elvis byl nasazený jen v minimu promítacích časů. Zasloužil by si mnohem více prostoru. Svou živelností a vizuální podmanivostí se totiž v suchém triku dostane mezi (mé) nejlepší filmy roku. Luhrmann geniálně kloubí jednotlivé motivy a i díky skvělému Austinu Butlerovi dostává Presleyho na plátna v té nejlepší formě. K ruce má navíc vychytralého „plukovníka" v podání Toma Hankse, který si vpovzdálí jede svůj tvrdý byznys a drží tak jinak velmi nadšený snímek pevně při zemi. Jedním slovem - paráda. (10.07.2022)

Skvěle nasnímaná čísla, energické pojetí, dokonalý střih, zvučný hlas, razantní zacházení s Presleyho písničkami, ale také mdlá dramaturgie, místy jalové dialogy a chamtivý Tom Hanks dokazující svoji všestrannost, ač já ho coby herce prostě můžu v jiných úlohách. Tomu všemu znovu předcházela léta studia, protože přepečlivý Baz Luhrmann (přicházející skoro dekádu od rozporuplně přijatého Velkého Gatsbyho, kde jsem i já nejedné naškrobené scéně nevěřil) už takový prostě je. A my si tak můžeme jeho opulentní portrét doby v dalším autorském filmu řádně vychutnat. Do nitra fenomenálního umělce s naleštěnými vlasy, namalovanýma očima a rychlými boky ale režisér nepíchá. A možná právě ta odtažitost a pohled z trochu větší dálky, než bych si přál, mi lehce vadil. Prostě absence uspokojivé psychologie hlavního hrdiny tam je, ostatně to platí i pro jeho „klíčového muže“. Chápu, že na legendy se jednoduše nesahá, ale docela mi trvalo, než jsem si na tenhle přístup zvyknul. Stejně jako na dosud vesměs televizního Austina Butlera. Je tu trochu za prázdnou nádobu, která si nechává druhými doplnit obsah. Pochopitelně zejména obtloustlým manažerem, rovněž i vypravěčem Hanksem (sorry, divně šišlajícím), který dosud žil hlavně z pouťových atrakcí. A právě ani vztah příživníka a talentovaného umělce (jeho vliv na Elvisův život je dodnes předmětem mnoha spekulací), stejně jako třeba úřednická snaha o zákaz vystoupení s ohledem na Elvisova lascivní gesta a pohyby, mě nečapnul. Ale to všechno okolo ano. Včetně kontroverzního hrobového comebacku v Las Vegas. Ač se úplným „nepříjemnostem“ přeci jen vyhýbáme. Přesto žádný rutinní životopisný příběh. Vzestup a pád naivního, ale nesmírně talentovaného mladíka očima legendárního tvůrce totiž nejde jen tak odmakat. Neexistuje, aby píseň prostě jenom odezněla. Řada nápaditých remixů, mísení hudebních stylů a energie tlačící se na všechny strany. A hlavně je tam v průběhu děje několik skvěle zachycených okamžiků, až pudových, a je jedno, zda jde o charismatického umělce nebo třeba omdlévající fanynku. Dokonalá je samozřejmě práce kamery, scénografů, kostymérů… Luhrmann je čaroděj. I když ikonický Moulin Rouge! byl přeci jen někde jinde. Tam byl přetékající hrnec emocí. (24.07.2022)

Elvis urobil jednu vec presne naopak ako to robí väčšina ľudí. Nesnažil sa stať niekým, koho budú masy milovať. Iba z okolia nasával to, čo mu bolo prirodzené. Až raz, vo svojej speváckej a tanečnej „netradičnosti“ predstúpil pred svet. A čuduj sa svete, svet to nielenže akceptoval, do jeho bezprostredného prejavu plného nespútanej energie, čudesných pohybov a originálnych kostýmov, sa šialene zamiloval. Časom sa však samozrejme našli ľudia, ktorým jeho prílišná sloboda nevyhovovala, ale o tom už viac rozpráva posledný film režiséra snímok ako Moulin Rouge!, Australia či The Great Gatsby. V americko-austrálskej životopisnej dráme Elvis (2022) nechýba tradičný Luhrmanov rukopis. Je v nej dravosť, provokácia, hudba, ktorá dvíha zo stoličiek a neuveriteľný Austin Butler, ktorému by som za tento výkon vystrúhala nejedno ocenenie. Má to skvelý strih, kameru, aj svižné tempo, takže aj napriek riskantnej minutáži by som sa kino návštevy neobávala. Pri domácom pozeraní to už môže u niektorých divákov jemne drhnúť. Môj prípad to však rozhodne nebol. Niektorí tvrdia, že filmy Baza Luhrmanna sú povrchné. Myslím, že v jeho príbehoch iba vystupuje mnoho povrchných charakterov a v tom vidím podstatný rozdiel. No i tie nám vždy podsúva pútavým spôsobom. Ako symbol zakázaného ovocia, s trefným vyobrazením ich ľudského démonizmu v podobe nekonečnej chamtivosti a neukojiteľnej túžby po moci. Možno škoda zopár momentov z Elvisovho života, ktoré sa už nepodarilo do deja prepašovať (alebo viac rozvinúť), no i tak ide rozhodne o snímku, ktorá by vám nemala ujsť. Mne osobne Luhrmannov štýl veľmi vyhovuje a tak mu dokážem odpustiť aj nejaké menšie nedostatky. Mám ho jednoducho rada za to, ako sa cítim, keď pozerám jeho filmy. (09.09.2022)