Německo v roce nultém
Germania anno zero
Allemagne, année zéro
Deutschland im Jahre Null
Germany Year Zero
Nemecko v roku nula
Režie:
Roberto RosselliniKamera:
Robert JuillardHudba:
Renzo RosselliniHrají:
Edmund Moeschke, Ernst Pittschau, Ingetraud Hinze, Erich Gühne, Franz-Otto Krüger, Jo Herbst, Babsi Schultz-Reckewell, Barbara HintzObsahy(1)
Hrdinom tragického príbehu o ľuďoch zlomených vojnou je 12-ročný chlapec Edmund, ktorý žije v ruinách vojnou zničeného Berlína. Aby pomohol sebe a svojej rodine prežiť, musí vymýšľať rôzne triky a drobné podvody. Edmunda jeho výchova v duchu národného socializmu nepripravila na porážku Nemecka a musí sa s ňou preto vyrovnávať po svojom. Jeho sestra pre peniaze predáva vlastné telo a Edmund tiež robí čo môže. Jedného dňa stretáva pána Henninga, svojho bývalého učiteľa, a rád by u neho našiel podporu v ťažkej situácii. Učiteľ však i po vojne zostáva skalopevne presvedčený o správnosti nacistickej demagógie. Podľa Henningovej rady Edmund uplatní Darwinovu doktrínu o prirodzenom výbere, ktorú prevzali i nacisti, a zabije svojho invalidného otca. Po tomto čine sa však nedokáže vyrovnať so svojím svedomím a nakoniec spácha samovraždu. Film ukazuje tragické následky vojny na dušiach tých najkrehkejších - detí, ktoré po zlyhaní gener (oficiální text distributora)
(více)Recenze (50)
Prostě mi nesedí kombinace italštiny v Berlíně... ()
Hovorím si, že žijem v ťažkej dobe. Po vzhliadnutí tohto filmu už navždy viem, že boli časy keď sa žilo oveľa ťažšie. Snímok ma svojím príbehom ale nejako veľmi neuchvátil. ()
Poválečný Berlín se nachází v troskách, "vznešené" ideje německého národa jsou ty tam, lidé živoří, snaží se přežít všemi možnými způsoby, potácejí se mezi zbořenými budovami poraženého německého národa, ideově vyprázdnění, s mizivou vidinou v lepší budoucnost. Italský neorealismus se zde předvádí v celé své síle. Snímek vyniká svoji bezbřehou autentičností, silným a citlivě vystavěným příběhem, na výsost poctivou výpravou. Tragické vyústění filmu je bohužel očekávatelné přesto silné .. Hlavní hrdina příběhu, malý chlapec, končí podobně jako Hitlerova zhoubná a zvrácená ideologie "vyvoleného" německého národa .. Mrtvý a ztracený v ruinách vznešených budov "velkého malého" Berlína. ()
Konec tohohle filmu ve mě zůstane asi napořád. Bezútěšný pohled na zdecimovanou zemi obsahuje několik skvělých scén. Krom té závěrečné ještě prodej desky s Hitlerových proslovem americkým vojákům-turistům, jejíž zvuk se nese jako stín minulosti nad zníčeným městem, sbírání cigaret jako univerzálního platidla a ukázka, že majektové rozdíly mezi lidmi se objevují i v ruinách. Scény pouličního živobytí německých dětí a mládeže možná inspirovaly Buňuela při natáčení filmu "Zapomenutí". ()
Docela dobře si Německo v roce nula dokážu představit jako poválečný dokument o jedné německé rodině žijící v rozvalinách Berlína, avšak tohle je film. Autenticita je zde dokonalá (natáčelo se v troskách rozbombardovaného města) a film zde tak nasává atmosféru hrůzné minulosti. Minulosti, jež se promítá do přítomnosti, která jako by symbolicky končí sebevraždou malého chlapce Edmunda. ()
Až na tu italštinu v troskách Berlína :-) ()
Asi nejlepe zachycena situace lidi v povalecnem Berline. Rosselliniho film je nejlepsim svedectvim o Hitlerove vyroku "Sverte mi na deset let Nemecko a nepoznate ho", pritom neni jednostrane protinemecky. ()
Mrtvoly v ruinách/ruiny v mrtvolách. ()