Válečná zóna

Šla jsem do toho, aniž bych věděla alespoň nástin děje (dokonce jsem myslela, že je to válečnej film). Takže první polovina filmu s dlouhými záběry zahalenými do mlhy a sycharavosti mě nudila, pak přišel zvrat a s ním nosnej pilíř celýho příběhu. Jenže já jsem se do postav nedokázala vžít, děj kolem mě ubíhal aniž by se mě dotknul a chování sourozenců jsem často nechápala. Syrovost a naturalistický zachycení věci se tomu nedá upřít, ústřední čtveřice, především pak mladý, hráli, co jim síly stačily. Jenže když se pokusím zpětně si něco vybavit, snažím se vidět předposlední vyhrocenou scénu (vrchol celýho filmu je poslední čtvrthodina), ale do ouška mi přitom moje podvědomí našeptává: "nuda...". No a podvědomí, ja je známo, nelze ignorovat. Opravdu nevím, jak bodovat, ale přes všechno, co jsem tady ze sebe "vyhodila", to stojí za shlédnutí, už jen pro fakt, že takových na první pohled normálních rodin, může být okolo nás víc, než myslíme. (27.11.2010)

Síla, neskutečná síla, která zabrnká na ty nejskrytější struny i toho nejotrlejšího diváka - a že to říkám zrovna já, také něco znamená. Válečné pole v pravém slova smyslu - ne válka armád, nýbrž válka v rodině, válka ve svědomí, válka otce proti životu jeho dcery. Incest jako ten nejstrašlivější skutek ve své zdrcující nemilosrdné síle. Čin, který nelze odpustit. Čin, který nelze odčinit. Čin, s nímž se nelze vyrovnat. Situace, z které není cesty, není návratu. Sympatie jsem si však nevytvořil k žádné straně. Toto není film o obětech a vinících, toto je krutá freska vytesaná do nejbolavějších možných míst. (07.12.2005)

Tak toto bylo hodně silné kafe. Tim Roth ukázal, že kromě svých hereckých schopností oplývá i režisérským umem. A to takovým, že jsem až hleděla. Příběh se odehrává někde u pobřeží Anglie, takže deštivé a větrné počasí se zamračenou oblohou je přítomno po celou dobu. I díky tomu je pro diváky připravena poctivá porce depresivní atmosféry, která na mně padla již v úvodu filmu a vytrvala až do hořkého konce. Drsný a syrový portrét jedné dysfunkční rodinky. Synek se celou dobu tváří jako masový vrah, přemýšlím, jestli jsem za celý film v jeho obličeji zahlédla jakékoliv známky nějakého výrazu, či emocí. Dcerka celý snímek probrečí a má také proč. Tatínek je zvrhlý úchyl, který je ovšem natolik "ohleduplný", že se na své dceři ukájí tak, aby nezapříčinil početí. Tilda Swinton je originální a zvláštní herečka a role zde jí byla jako šitá na míru. Vidět její mlékem naditá obrovská prsa a kypré tělo po porodu mi přišlo jaksi podivně ošklivě-fascinující. I když to asi není ten nejlepší výraz, jak mé dojmy zformulovat:) Colin Farrell, který je tu ještě mladé ucho, vypadal, že je jediná normální postava v této ukázce rodinných zvráceností. (06.07.2014)

Komorní rodinné drama, dosti depresivní a dosti ponuré, kde se mimo jiné děje to, že otec zneužívá dospívající dceru, o čemž ví její bratr a těžce to snáší, což se sestrou řeší zvláštním způsobem. I když.. nakonec to vyřeší způsobem docela pochopitelným. No, nevím, je to takové drama vedoucí odnikud nikam. Navíc se vše odehrává v deštivém prostředí anglického venkova, tedy spíše úplné samoty. Celá rodina je víceméně izolovaná od světa v jejich domě na pobřeží. Byl jsem z toho akorát v depresi, nic víc. Ale asi to tak mělo být, asi to tak bylo myšleno. A herci zvládli své úlohy na výbornou. Možná je to i na tři hvězdy, ale nechám to na dvou. (17.08.2013)

"Tatínkova milovaná holčička" by snad v tomhle případě nechtěla být žádná normálně dospívající dívka. Není to příjemné, ale děje se to a já jsem pro ať se nad tímhle nezavírají oči. Nebylo to žádné umělé, přeslazené o ničem z čeho se mi akorát tak kroutí nehty na nohách, ale naprosto reálné což u Tima Rotha oceňuji. (27.10.2013)