Lízin let do nebe

Kniha Růženy Utěšilové Lízin let do nebe byla prvním dívčím románem, který jsem jako malá holka objevila v maminčině knihovně. Bylo to vydání z roku 1938 a bylo už proloženo fotografiemi z filmu, který byl natočen jen o rok dříve a který jsem si později zamilovala. Nemusela jsem si osudem stíhanou Zdenu Sulanovou, krásnou učitelku Zitu Kabátovou, fešáka Rolfa Wanku a plejádu dalších známých herců nijak představovat. Z dnešního pohledu to možná není in, ale hodnotit staré filmy dnešním měřítkem, je asi jako klást si otázku, proč si pravěcí lovci vyrazili na mamuty jen s oštěpy, proč si na ně raději nevzali kulomet. Tyto filmy jsou prostě svědectvím o době svého vzniku a to ne zrovna špatným, jinak by se v televizi stále neomílaly. Možná nejsou dokonalé, ale mají pořád své věrné milující diváky, mezi které se počítám i já. (28.05.2011)

Jak chudá holka ke štěstí přišla. Dvoudílný román Růženy Utěšilové o příkořích a nelítostných ranách osudu, které těžce dopadají na hlavu ustrašeného sirotka se zlatem v hrdle patříval svého času k tomu, čemu dnes říkáme bestseller. A protože filmaři tehdy vcelku ochotně vycházeli vstříc nenáročnému publiku, v tomto případě početnému zástupu dychtivých čtenářek romantických harlekýnek i jejich časopiseckých protějšků, bylo takřka nevyhnutelné, aby Líza spatřila světlo světa také na plátně. Že se film nemohl a nesměl minout účinkem je zřejmé, zvlášť byl-li vybaven všemi potřebnými ingrediencemi a – to především – populárním milovníkem Rolfem Wankou. Režisér Binovec, již tehdy proslulý svou vyhraněnou konfliktní povahou, si přes veškerá očekávání do titulní role prosadil sedmnáctiletou Zdenku Sulanovou, tehdy neznámou posluchačku pražské konzervatoře, která se dík této šťastné náhodě načas stala opravdovou filmovou hvězdou a jakýmsi českým alter egem hollywoodské Deanny Durbin. Společně se Sulanovou ve filmu také poprvé účinkovali dva budoucí velikáni české Thálie, sedmnáctiletý Rudolf Hrušínský a patnáctiletý Josef Kemr. Předpokládaná divácká odezva, která rozhodně nebyla malá, si přirozeně vynutila pokračování pod názvem Lízino štěstí. Přestože jsou oba filmy do značné míry poznamenány dobou, v níž vznikaly, staly se pro určitý okruh vděčných diváků silným nadčasovým fenoménem i jedním z kultovních erbů prvorepublikové popkultury. (04.10.2008)

Ano, uznávám, že je to místy až příliš naivní a sladkobolné. Na druhou stranu právě takové filmy na mě v dnešní době, plné bezduchého cynismu a úchylné rádoby-romantiky, působí jako celkem příjemný balzám na duši. Je to svědectví doby, kdy panovaly úplně jiné mravy. Když si vezmete, jak jsou zde lidé pobouřeni vztahem nezadané, svobodné učitelky a svobodného, nezadaného muže... to kdybyste dnes byli pobouřeni vztahem dvou mužů, tak jste zlí xenofobové. Jak se nám ten svět za necelé století proměnil... A jinak je samozřejmě velkým zážitkem sledovat v dětských rolích dva budoucí Velmistry našeho herectví - pány Hrušínského a Kemra. (21.06.2015)

Stejně jako v případě pokračování je mé hodnocení stejné. Naivní, pohádkové, ale milé pohlazení po duši. Povedené výkony dětských herců v čele s mladičkou Zdeňkou Sulanovou, příjemní ochránci malého sirotka v podání Zity Kabátové a Rolfa Wanky, zlí a vypočítaví lidé Ptačic, ... Prvorepublikoví filmaři nám opět nabídli kus naivní nevinnosti na filmovém plátně... (18.01.2008)

Celovečerní filmová adaptace populárního třídílného románu Růženy Utěšilové. Idealizovaný svět prvorepublikové kinematografie se sociálně-kritickým prvkem a kritikou maloměstské/vesnické pseudomorálky na motivy románu pro ženy - proti tomu dva velikáni českého herectví ve svých prvních rolích - klackovitě rebelující Josef Kemr a budoucí milivník Rudolf Hrušínský...to není z dnešního zpětného pohledu zas tak málo! Neprávem trochu opomenutý film... (27.12.2017)