Snídaně šampionů

Jestliže Hillova adaptace Jatek č. 5 trochu trpěla přílišnou usedlostí, zde naopak došlo k opačnému a horšímu selhání ve smyslu přehnané rozpustilosti. Kdybych neznal Vonnegutovu předlohu, možná bych si tu vcelku sympatickou obskurní satiru s hvězdami neodolatelně shozenými z piedestalů (představa, co by z Willise, Finneyho či Nolteho v tomto kontextu vytěžil nějaký imaginativnější a političtější režisér, je docela lákavá) užil, ale takto jsem cítil lítost, že se skoro nepodařilo na plátno přenést existenciální hloubku a postmoderní hravost knihy. Nicméně mnohem horší filmy se těší široké popularitě, takže útoky na tento dnes takřka zapomenutý snímek nepovažuji za zcela spravedlivé a do široké distribuce bych ho pustil bez obav. Vonnegut ovšem opravdu své dílo nezamýšlel jako přehlídku podivných lidí, nýbrž doširoka rozevřenou (malý test znalosti díla :D) meditaci nad stavem americké společnosti a strategiemi žití v ní. Postavy se staly jakýmisi zvláštními karikaturami, což se zejména u zástupců menšin až osudově míjí s Vonnegutovým kritickým poselstvím. (03.10.2023)

Na úvod dám do pozornosti, že postoj a prístup niektorých užívateľov csfd je na zaplakanie, čoho dôkazom (a filtrom) je práve profil tohto filmu. Je predsa blbosť separovať literatúru a film (tieto tendencie možno vyhľadať práve tu, v komentároch podaktorých užívateľov) – oni totižto patria k sebe, sú so sebou úzko späté a toho dôkazom môže by aj táto snímka, adaptácia prózy K. Vonneguta. ......... Preniesť dielo s obsahom a štruktúrou, akú majú práve Raňajky šampiónov, je jednoznačne veľké sústo. Adaptovať niečo také nie je dobrý, ale veľmi zaujímavý nápad a hutná výzva. Mohlo to dopadnúť všeliako, škála je široká – od úplného fiaska až po úžasný zážitok, rozoberajúci originálnym štýlom základné filozofické otázky. Pri kontakte s finálnym produktom práce možno skonštatovať, že práca sa vydarila, film sa nachádza niekde pri strede, bližšie k druhej, kladnej polovici škály. .......... Filmové spracovanie v eliptickom prístupe šikovne a s rozumom podáva Vonnegutovu prózu, základné motívy prenáša do audiovizuálnej podoby sviežo a účinne, z množstva vychytávok, detailov a kreatívnych maličkostí zostáva len výťah, našťastie dostatočne hustý, súmerný. Veľmi pekný je jasný presah charakteru obsahu do obrazu – šikmé uhly kamery, ostré farby, tragikomická cesta K. Trouta po zdevastovanom prostredí zrazu preseknutá záberom zo streštenej reklamy D. Hoovera, alebo skvelo nakrútené (nasnímané) prvé stretnutie s Waynom Hooblerom, taktiež s krásnou plynulosťou vsunuté ilustrácie z knihy pôsobia slušný divácky pôžitok, hlavne pre čitateľov, absolventov prózy. Skvelo podfarbená hra s, oproti predlohe, viac do popredia posunutou a elipsovito stuženou dejovou líniou. Expresívny trip, ktorý si užívajú najmä herci v stvárňovaní svojich "pošahaných" úlohách, často krát nie sú mimicky nič dlžný Messerschmidtovým bustám . Opozitnú stránku vytvára záver. Tu sa mohlo ubrať zo sentimentálnosti a patetickosti, s ktorou sa zbytočne ambuluje na úkor pôsobivosti záverečných, zbytočne prefarbených, minút, čo stíha mierne narušiť finálny dojem . ........ Vonnegutovej „ujetosti“ bolo učinené zadosť. V rámci možností obmedzení, avšak kde sa poskytol priestor na rozlet, tam bol aj plnohodnotne využitý, vyplnený. ......... Jednu vec majú Raňajky šampiónov v oboch formách spoločnú – tú streštenosť pevne držanú ((bez zadržania) v rozumne flexibilnej forme. Nehrozí žiadny rozpad , roztrieštenie celku a následný rozpad celého dojmu (jedine jeho čiastočné narušenia), celok sa ohýba a tvaruje, neustále pritom naberá zaujímavé tvary, aj keď nie až tak zaujímavé a unikátne, ako tie knižné. V istom zmysle sú Vonnegutove knihy ako oblaky – unesene ich sledujete, plynú, postupne nadobúdajú rôzne tvary a formy, každý si v nich môže nájsť niečo svoje, napriek uneseniu zachytávajú odrazy bežného života spoločnosti – dá sa v nich skvelo odpútať a sledovať veci s nadhľadom. Unikátna kniha obstojne prenesená na plátno. Svieže, menej uletené, viac pri zemi sa držiaci výstrelok. (20.08.2013)

Takle debilni slataninu jsem uz dlouho nevidel. Movie tu tvrdi, ze po precteni knihy to bude davat smysl, ale prece abych pochopil nejakej film nebudu cist knizku ne, takze kdyz film neobstoji sam o sobe nic jinyho nez odpad si nezaslouzi. Mozna ze knizka je fajn ale v tomhle filmu nic nedava smysl, skoro se to nedalo dokoukat a kdybych si neprecet o cem to vlasne melo bejt tak by mi to z filmu nedoslo. (01.01.2005)

Nejen že jsem tu knihu četl,ale patří mezi mé nejoblíbenější! A tohle je ten vůbec nejhorší přepis podle knižní předlohy,jaký jsem kdy viděl!!! Asi text ,zmateným pánům filmařům připadal příliš prostý a tak ho domyšlenkovali.-Opravdu nejvíc mě naštvalo,že z poměrně jednoduché tragikomické dějové linky Rudolph slátal slátaninu (asi) svých intošských hnědých vizí,nebo neumí režírovat. -To mám za to, že knihy nečtu a na filmy se nedívám v černém roláku a s decentní bílou šálou na krku.A jestli tu někdo opakovaně (v podstatě) tvrdí,že bez knihy tohle hodnotit nelze,tak souhlasím s tím,že se tu především vyjadřujeme k filmům jako takovým (i když,pokud k filmu existuje nějaká předloha,většinou to dost láká srovnávat),ale hlavně tady to dílko s Vonegutem nemá nic společného!!! Kdo tohle viděl a přežil,doporučuji knížku si přečíst.Za prvý je to dobrý, za druhý vám tak jako mě začne být líto promarněné filmové příležitosti,ale snad se jednou někdo najde. (24.05.2009)

NEJHORŠÍ ADAPTACE KNIHY VŠECH DOB!!!!!!! Naprosté nepochopení předlohy způsobilo, že z citlivého a křehkého příběhu o lidských bytostech vznikl takřka nekoukatelný nesmyslný galimatiáš obrazů. Nejvíce odsouzeníhodné mi příjde nerespektování charakteru postav. Z Bunnyho Hoovera, tichého homosexuálního syna Dwayna Hoovera, vyrůstajícího ve vojenských internátních školách, černé ovce a vyděděnce, který se živý jako jako pianista v denním baru Holiday Innu, hrající svá blues bíleho muže a putující při tom myslí v jiných dimenzích udělal nějáký neschopný namezní pisálek scénáře rozkřepčenou "buzničku" (promiňte mi ten výraz) v sáčku posetém flitrama,naivního hošana bez přesahu. Francina Pefková, Dwaynova milenka a vdova, se z milující a obětavé ženy stala afektovanou husičkou, Kilgore Trout samotář, zkrachovalec a trochu podívín,přesto však bystrý člověk dívající se na věci s obdivuhodným odstupem a nadhledem, je ve "filmu" naprosto praštěný dědek, kterému opravdu kape na karbid a šplouhá na maják a mele nesmysli o výpustech. Z Wayna Hooblera naivního tichého propuštěného vězně postávající ho většinu času vzadu na parkovišti je rázem, tak nepředstavitelný prudič, že by jste mu opravdu nejradši dali přes tu jeho "černou nevymáchanou hubu", a takhle by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Vůbec je to celé tak zmatené a nanervyjdoucí (kterého idioty napadlo, že to bude mít hodinu a 43 minut?!) Důležité věci jsou zděleny neurčitě, útržkovitě a jsou vyrvané z konceptu, za to se 40% děje točí okolo transvestity Harryho Le Sabra, naprosto nedůležité a pro děj nenosné skutečnosti. Samotnou postavu Dwayna by jste nejraději sami vzali latí z metru a to je jediná věc, které "Můžete věřit" víc něz Dwaynovi!!! KONEČNÝ VERDIKT: Kdyby byl Kurt Vonnegut v roce 1999 posmrti, jistě by se otáčel v hrobě (nedokážu si představit, co dělal neboť byl ještě na živu) 1* za jedinou věc která se mi líbila, a to bylo celkem zajímavé zakomponování autorových neumělých kreseb do "děje". Důrazně varuji před shlédnutím všechny, co si chtějí udržet kapku zdravého rozumu a soudnosti a nechtějí ztratit víru v kvalitní filmařinu. (26.05.2012)