Reklama

Reklama

Češi proti Čechům

  • angličtina Czechs Against Czechs
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Česká republika rok 2013. Nacionalismus ve své nejtemnější podobě je na vzestupu. Nenávist je cítit v hospodách, na ulicích i na internetu. Uskupení blízká českým neonacistům pochodujíc napříč městy, jejich stoupenci mávají černými vlajkami a „normální slušní lidé" jim z oken tleskají. Duchcov, Ostrava, Ústí nad Labem. Místa s podivnou atmosférou. Atmosférou něčeho nepříjemného co visí ve vzduchu. V této době se autor a režisér filmu na 8 měsíců odstěhoval do Předlic v Ústí nad Labem, do cikánského ghetta, které má tu nejhorší pověst. S kamerou namířenou na sebe se slušný Čech mezi „kopiemi Čechů" stává hlavní postavou svého filmu. Snaží se hledat odpovědi na nejrůznější otázky, které provázejí soužití dvou etnik – „bílého" a „černého". Mezi Romy nachází nakonec řadu přátel a odpovědi na vyslovené i nevyslovené otázky hledají společně. Ocitá se a zaznamenává podivné situace. V obležené ubytovně s chlapama, co drželi tyče a sekery. S vůdcem proticigánské demonstrace, který se do kamery svěřil, že ji svolal, aby „lidi povstali a konečně JE všechny povraždili". Dokonce i děti berou možnost násilí a smrti jako normální způsob, jak řešit problémy. (Bontonfilm)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (28)

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Výprava do světa, kde se nosí průměrné IQ asi 90. Na jedné straně stojí bělejší běloši, jejichž intelektuální výbava jim postačuje nanejvýš na nějaké nuzné manuální zaměstnání nevysokého platu, ze kterého když odkrojíte dalších 20 %, tak jim to sotva postačuje na stravu, ubytování a víkendové chlastání. Čím má člověk hlouběji do kapsy, tak tím méně se mu líbí dávat část svého nízkého platu lidem, kteří se jen nekontrolovatelně množí, celé dny dělají naprosté hovno a ještě mají potřebu na sebe hlasitě upozorňovat. Nelze se tedy divit, že plešatí pánové chovají ke konstantně opáleným spoluobčanům takovou nenávist. Nemyslím si, že se tento problém týká počtu pigmentů v krvi. Opálení spoluobčané mohou být i zcela spořádaní občané, jen tento typ zcela jistě nenajdete v ghettu na okraji města. Tomáš Kratochvíl se tímto dokumentem situoval do role naivního čůráka a prodejné kurvy. Stačí jej chvíli pozorovat a jeho manželce se nelze divit, že ho opustila. Jediné čemu se divit jde je to, že ho opustila až po takové době. Dobrý dokument by měl být nestranný, nebo by měl minimálně dávat prostor ve stejných podmínkách oběma stranám. Toto dílo bylo tvořeno s předem jasným záměrem. Se záměrem, který jde zcela proti veřejnému mínění. Když se frajer ubytuje u páru cigánů, kteří ho považují za kamaráda, protože jim sype do pokladny takové peníze, které jim nedává ani zbytek nájemníku dohromady, tak se nelze divit, že se k němu chovají jako k tomu největšímu kamarádovi. Přičemž si Tomáš musel své ubytování zaplatit i postavit a učinit dokonce i nějakou tu nevratnou půjčku. Kdoví, kolik takových půjček během 8 měsíců proběhlo. To se na kameře samozřejmě neobjeví, protože netvoříme nestranný dokument. Když dojde na poslouchání názorů druhé strany, tak k tomu dochází převážně v době, kdy jsi tito členové buďto nasraní nebo opilí. V takovém případě dochází k poklesu IQ až o 30 bodů. A když si tuto hodnotu odečtete od 90, tak se dostáváte někam mezi debilitu a imbecilitu. Takový člověk se v daný moment nedovede vyjadřovat normálně. Aby měl dokument tu správnou hodnotu, tak se autor rozhodl vyzpovídat děti, které nemají vlastní názor, nýbrž pouze kopírují názor rodičů a okolí. Velmi zřídka dostávají prostor lidé, kteří jednají v klidu a pohodě a jejich slova dávají smysl a mají patřičnou váhu. Tento dokument je atraktivní pouze zpracovaným tématem. Zcela ho pohřbil režisérský pohled aneb koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Ale tak hlavně, že Tomáš dokázal najít a obtěžkat novou slečnu a zahojil si tak zlomené srdíčko. To byla v podstatě nejhodnotnější informace z celého dokumentu. Kladně hodnotím pouze demonstrace, neboť jsem si udělal obrázek, jak takové demonstrace probíhají a dozvěděl jsem se o humanitních čůrácích typu "Míra Brož", kteří neváhají procestovat půl republiky, aby někde rozdmýchali napětí. ()

Zik2 

všechny recenze uživatele

Sice jsem to neviděl (hodnocení prozatím udílím jako protiváhu kopě „odpadů“ od lidí, co to taky neviděli a ani nehodlají), ale intenzivní nablití obvyklého typu „sluníčkáři“, „havlisti“, „humanitní obory“, „neomarxisti“, „politická korektnost“, „vlastizrádci“, „sebedestrukce“, „vladnoucí režim má strach“, „lid se zlobí“, „cikánské tlupy“, „podlidi vzniklí incestem“, „terorizují naše občany“, „my je platíme a oni se nám vysmívají“, „oni se nám nepřizpůsobí“, „multi-kulti“, „Evropa je plná Arabů“ a tak podobně mi napovídají, že možná režisér vyhmátnul citlivou strunu a že asi fakt nastavil „nacionalistům“ solidní zrcadlo. (Samozřejmě nerazím opačný extrém než hoši z DSSS, totiž že za všechno můžou Češi a Romové jsou v tom naprosto nevinně - zajisté jde o složitý problém, ale jisté je to, že pořvávání autoritářských pravičáků všelijakých odstínů ho nevyřeší zcela zaručeně.) ()

Reklama

Slarque 

všechny recenze uživatele

Čekal jsem, co z toho námětu vzejde, ale ty stále stejné záběry z protiromských pochodů mě rychle začaly nudit. Nejzajímavější záběry se totiž odehrávají v kruhu rodinném či podobně uzavřeném, ale ty masové akce v dokumentu bohužel zabírají větší prostor. Na druhou stranu je tam i něco natolik raritního, jako je inteligentně se vyjadřující rasista. Ke konci už mi bylo celkem jasné, že všechno by bylo jednodušší bez fanatiků typu Míry Brože, kteří jsou ve skutečnosti možná nebezpečnější než ti vypatlaní skinheadi. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Myslím, že už jen okolnosti dnešní novinářské premiéry o mnohém vypovídají - v malém sále Světozoru jsem napočítal něco lehce přes 10 lidí (a to ještě 3 lidi v průběhu projekce dosti zběsile prchli) - kolik lidí asi na to vyrazí do kina a přečte si zde tento komentář? Nedorazil ani samotný režisér - absolvent humanitní univerzity - který je momentálně někde na cestách s migranty do Evropy. (Diskutérům z iDnes, Novinek a dalších diskusních žump už na základě těchto indicií musí v tuto chvíli v hlavě blikat varovná kontrolka, že režisér bude zaručeně sluníčkář, tudíž nemá smysl se jeho filmem zabývat - na tyto lidi by musela působit jako rudý hadr na býka už jen jedna scéna filmu, v níž autor říká do kamery, že si za honorář z České televize pořídil auto - co na tom, že jen ojetou jedničkovou fabii, v očích jisté části české veřejnosti je to klasický případ parazita přisátého na veřejné zdroje, tedy vlastně někdo ze stejné kategorie, do níž jsou zařazováni i cikáni). Podle mě to vlastně ani není film do kina a nezájem novinářů skoro jistě předznamenal i budoucí nezájem diváků, až dokument vstoupí v prosinci do kin (i kdyby to mělo v televizi jen minimální sledovanost, pořád to budou desítky tisíc diváků, což jsou počty, které ten film v kině nikdy nemůže udělat; vidět ten film v kině navíc nemá žádnou přidanou hodnotu oproti televizi nebo počítači, sledovat všechny ty demonstrace na velkém plátně je fyzicky spíše nepříjemné). V souvislosti s tímto filmem se mi pořád dere na mysl 10 let starý komentář pod filmem CIKÁNI JDOU DO NEBE, na který jsem nedávno narazil - dovolím si pár slov ocitovat: ... člověka musí napadat, jací by cikáni byli, kdybychom jim (my bílí) nezakázali v padesátých letech kočovat. A to dokonce přímo zákonem! Tihle svobodomyslní romantici, rváči a hrdobci nikdy nebudou schopni vstávat denně v šest do práce, večer si pustit zprávy, aby se dověděli, co nového si myslí nějaký pitomec z jedné partaje o jiném pitomci z druhé partaje, hlídat si tajli a stressovat se nad prospěchem svých dětí. Jestli je k tomu nutíme, pak poroučíme větru dešti. A jestli jsou dnes shrbení, pokřivení a agresivní, můžeme za to my; můžeme si za to sami. Kdybychom je kdysi dávno nechali žít po svém, dodnes by táhli zemí od sklizně meruněk po sklizeň řepy, dnes už asi v karavanech, a nenaráželi bychom s nimi víc, než že by nám občas cestou pomohli od nějaké slepice. Myslím, že jsem nic tak trefného o cikánech zatím nečetl. Kratochvílův dokument mi v tomto kontextu přijde jako v celku záslužný, protože jakýkoli čin mi v současné eskalující situaci přijde lepší než to natahované trápení předchozích let, kdy se cikánská problematika nijak neřešila, a tak to dospělo tam, kde to dnes je - do naprosté katastrofy. V současnosti je to tak vyhrocené, že se lze jen obávat, kam to povede, a nelze se divit ani jedné straně, protože každá má svůj díl pravdy, a velká spousta lidí - bílých i černých - cítí oprávněný vztek, a je za tím v první řadě netečnost či neschopnost předchozích i současných politiků tento problém nějak řešit (nemluvě o naprosto nekompetentních lidech typu Dienstbier či Šabatová, kteří to jen zhoršují). Jistě, že dokument si na nějakou nezaujatost nehraje a otevřeně cikánům straní (už jenom samotný název dokumentu prozrazuje výchozí stanovisko režiséra zcela otevřeně), ale na férovku nechává promluvit obě strany a ta bílá z toho zrovna dobře nevychází (co taky čekat od lidí z Dělnické strany, s kterými si slušný člověk ani nepodá ruku) - když člověk vidí skandovat ty davy holých lebek "Nic než národ", neví, jestli je to k smíchu, nebo k pláči - osobně jsem se u dokumentu spíše hodně smál, protože mi to prostě přišlo k smíchu (nemůžu si pomoct, ale když třeba v dokumentu jedna stará paní do kamery zaníceně pronáší, že se cikáni "... množí jak myši a hodila by mezi ně granát", vyvolává to u mě v první řadě bouřlivé vlny smíchu). Vyloženě legrační jsou třeba i přehnané obavy režisérových prarodičů, kteří otevřeně - a tak nějak bezelstně - vyjevují své zažité cikánské předsudky - a Kratochvíl jde nekompromisně proti nim a ukazuje, že nejsou podložené osobní zkušeností, a že by na počátku měl být dialog a vzájemné poznání (něco jiného je vnímat svět skrz optiku internetového zpravodajství a něco jiného přímo z dotyčného místa). Snad je v tomto ohledu režisér trochu naivní, naznačuje-li, že by se tímto způsobem dalo všechno řešit, ale pořád je mi to sympatičtější než to národovecké řádění, ze kterého jde strach i na dálku - z davu nikdy nevzešlo nic dobrého. Nejhorší je, že si myslím, že stávající situace žádné jednoduché řešení ani nemá, a ve filmu ho ani nenacházím. Místo dokumentu o tom, jaké to je žít v cikánském gnettu, se film tvůrci pod rukama změnil spíše v sondu z demonstrací a náhodně vybraných konfliktů, u kterých člověk nezná kontext, a těžko je tak může posoudit - spíše jen vidí tu nepřekonatelnou bariéru mezi oběma tábory a atmosféru nenávisti, která se zatím (!) tříští jen do slovních potyček a nenávistných výkřiků. Na filmu mě navíc obtěžovala spousta balastních informací, které tam podle mě vůbec nepatřily (typu "opustila mě žena / s novou partnerkou se nám narodilo dítě", blá blá). Problém tu zůstává dál, řešení nikdo nezná, a sám režisér už se věnuje práci na jiném tématu, které momentálně cikánskou problematiku odsunulo z centra pozornosti. Co bude dál je ve hvězdách - přijde nový a ještě radikálnější Sládek? Kdo ví. Pocit, že takhle to dál nejde, tu bude každopádně podle mě jen sílit - tento dokument není ostatně ničím jiným, než reakcí na tyto nálady ve společnosti. Kdo seje vítr... () (méně) (více)

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Za odvahu natočit téma, které už samo o sobě spoustu Čechů popudí. Za snahu přistupovat k tématu bez předsudků. Za zobrazení i negativních věcí. Za to všechno pět hvězd. Přestože je to lacině natočený dokument (což ale není na škodu). Přestože autor vytvářel půdu pro očekávatelná klišé (skamarádění se českých a romských rodin). Šel do toho, přestože musel čekat odmítavé a dokonce nenávistné reakce, jak to tom svědčí i některé komentáře tady. Nenávist za dokument o životě menšiny. Vážně, opravdu za tohle? ()

Galerie (8)

Zajímavosti (3)

  • Češi proti Čechům je autorský dokumentární film, který vznikal pod názvem GADŽO a popisoval život Gadža – bílého muže v romské komunitě. V průběhu natáčení a pobytem v romské komunitě se však mnohem více témat a konfliktů filmu točilo kolem soužití bílých Čechů a českých Romů. Film se natáčel v době eskalujících sporů, konfliktů, střetů a pro či protiromských demonstrací. (Zdroj: Bontonfilm)
  • Při natáčení nedošlo k žádným útokům na režíséra. Jak řekl režisér Tomáš Kratochvíl: "Já jsem se vždycky z toho nějak vykecal". (SZINAI)
  • Dokument uvedený do kin v roce 2015 se dočkal 17 představení a navštívilo jej pouhých 51 diváků. Celkové tržby činily 5500 Kč. Film se tak stal vůbec nejméně navštěvovaným českým filmem za rok 2015. (venca163)

Reklama

Reklama