Nadějná mladá žena

Svádělo by to k tomu, že to má nekritický úspěch u kritiky především díky tématu a tomu, kdo za tím scénářem a režií genderově stojí. Což by bylo vůči autorce nefér; tady jsou kvality díky tomu, jak je aktuální #MeToo tématika pojatá "s koulema" a prosta mravokárných deklamací. Nesdílím výtky na černobílé vidění autorky "co muž to prasák", když k celkovému efektu/dopadu "kultury znásilnění" tu přispívají právě i ženy (Madison, děkanka, ambivalentní antihrdinka Cassie samotná); vždyť o tom jsou celé dva akty plánu pomsty. Navíc i kdyby, tak se to veze na tak chirurgicky přesně trefené černohumorné vlně o echt seriózním tématu s vymazlenou záměrně přepálenou osmdesátkovou popíkovou neonovou stylizací, že tomu nelze nepodlehnout. Carey je pak svým komplexním "PTSD výkonem" ve víru sebezničující spirály vendety stejně tak strhující jako znepokojivá a tak snad jedině linie s Ryanem šustí příliš papírem, kdy je od počátku příliš okaté, proč tam je a kam se s ní míří. Nejslabším článkem je ovšem hojně diskutovaný závěr. I když závěr ne, ten je perfektní... Spíše epilog po něm. Na první dobrou je podaný tak, že přináší zadostiučinění, ale čím větší odstup od projekce, tím evidentnější je, že je nadbytečný a posouvající to celé poněkud jinam. Mohlo (mělo!) to skončit již v ordinaci či nedoslovně poštovním balíčkem a bohatě by to stačilo. (14.02.2021)

Nepříjemné na sledování to nakonec bylo víc než I Spit On Your Grave. Skvěle koncipovaná protagonistka, která nikdy nezačne být sympatická, ale nejde ji ani ignorovat. Celý zážitek byl intenzivně zneklidňující. Největší hodnota toho filmu ale je, že je nomonivaný na Oscara - přítomnost na tak prominentním místě, aby se nad ním mohli lidi rozhořčovat a lámat rukama, je přece jenom úžasná a dodává hodně plusových bodů. (Paradoxně jediná scéna, která mi přišla zvlášť přehnaná, byla ta s Molinou, která se snažila ukázat upřímně litujícího muže - zajímalo by mě, jestli byl záměr, že ze všech zrovna tenhle prvek vypadá tak nepřirozeně a nezvykle.) Nadějná mladá žena je statement, který byl slyšet. A já zvládnul ten film sledovat i s tím, jak moc mě irituje Bo Burnham, což je velký výkon. Jediné, co mě mrzelo, byla ta snaha vyextrahovat tomu v nějakém slova smyslu šťastný konec, ve kterém bude nějaké zadostiučinění - přišlo mi, že to trochu neguje sílu filmu. (25.04.2021)

Svěží mix neokoukané romantické vztahovky a zároveň s trochou nadhledu drama se sociálním podtextem. Film otevírá a řeší dnes vcelku ožehavá témata jako neduhy sociálních sítí, sexuální násilí a v neposlední řadě věčnou studnici nápadů v podobě škatulkování a klientelismu. Občas to vypadá tak trochu jako Basic Instinct bez explicitního násilí, Jerryho Goldsmithe a sekáčku na led, za to však sem tam roztomile nerdovské či, chladnokrevně vypočítavé a rafinované. Mulligan v nejlepší roli za několik let a díky bohu za to, že závěr není pokažený a zbytečně přepáleny. Jediné, co vyloženě bije do očí jsou občasné momenty, kde mohou postavy udělat 100 různých věci, ale udělají zrovna tu, co parádně zapadá do příběhu tak, aby mohl děj pokračovat. (20.04.2021)

Carey Mulligan jede v takovém trošku Zmizelá módu, jen mnohem zábavněji. Barevně, hravě a dlouho dobu zdá se nevinně pojatý snímek o pomstě, který umí dosti překvapit. Režisérka umně střídá žánry, takže občas má člověk pocit že kouká na Superbadovskou komedošku a hned na to přichází téměř hororová scéna. Bavilo mě to, zhruba 10 minut před koncem jsem nevěřícně nechápal, co že se to vlastně stalo, ale hned po následujících scénách hlásím, že za mě naprosto v pořádku. Pravděpodobně nejzábavnější oscarový kandidát za hodně dlouhou dobu. Možná se nejedná o nejlepší snímek roku 2020, ale rozhodně jsem se ani na moment nenudil. 75% (29.04.2021)

Nadějnou mladou ženu jsem zhlédl, aniž bych se předtím podíval na trailer, či si o filmu něco bližšího zjišťoval, a byl jsem rozhodně překvapen výsledným produktem. Samotná krimi-zápletka s promlčeným zločinem není nic, co bychom již dříve neviděli jinde, a divákovi dojde celkem brzo, co se vlastně tehdy odehrálo - poutavým prvkem filmu je však nejednoznačná postava Cassie a její (lehounce) sociopatická hra na kočku a myš, jež má ale ospravedlnitelný důvod. I když je ve snímku cítit okaté pomrkávání po #metoo-kampani, přišel mi svým zpracováním nenásilný a nevtíravý. Na necelé dvě hodiny jsem se tak nechal za zvuků (místy hravě upravených) známých hitů unášet na cestě za pomstou, jejíž konzluze mě do jisté míry rozezlila, ale ve výsledku uspokojila. P.S. V závěru mi na mysli vytanul Život Davida Galea. (18.04.2021)