Reklama

Reklama

Nadějná mladá žena

  • USA Promising Young Woman (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Cassandra (Carey Mulligan) hraje zvláštní hru. Chodí do barů, předstírá v nich těžkou opilost, nechává se sbalit chlápky, kteří v ní vidí snadnou kořist, a když má dojít k „nejlepšímu“, tak na ně nemilosrdně zaútočí. Útoky bývají spíš psychického rázu, ale její oběti i tak poznamenávají velmi bolestivě. A proč to bývalá perspektivní medička dělá? Protože na vysoké potkala kluka, který jí způsobil takové trauma, že rezignovala úplně na všechno, opustila školu, vrátila se k rodičům, začala pracovat jako servírka v kavárně a jediné, co jí jakž takž baví, jsou výše uvedené noční lovy. Tenhle koníček nabere novou dynamiku ve chvíli, kdy se v jejím životě znovu objeví „pachatel“ jejího současného stavu, pohledný pediatr Ryan (Bo Burnham). S ním přichází lehké znejistění, co že se to vlastně tenkrát na vysoké doopravdy stalo, protože Ryan se chová jako by nic, dokonce začne s Cassandrou flirtovat a nebrání se ani představě, že by z toho mohlo vzejít něco vážnějšího. Cassandra jeho city, zdá se, opětuje. Protože se ale pohybujeme v žánru cynického thrilleru, je jasné, že tahle nadějná mladá žena milostné mimikry používá k tomu, aby zosnovala plán pomsty, proti kterému budou její dosavadní barové eskapády pouhými kanadskými žertíky. (Cinemart)

(více)

Videa (6)

Trailer 1

Recenze (336)

Morien 

všechny recenze uživatele

Budu SPOILEROVAT. Jsem dost zklamaná. Námět je velmi zajímavý a Carey je ve své roli v rámci možností daných jí scénářem fantastická, ale celé to bylo nějak... rychlé, nějak mimo. Špatně se mi to sledovalo, protože napětí mezi jednotlivými scénami hrozně kolísalo, jako by to chtělo ještě jednou vyrendrovat, ale tentokrát se na to dívat z velmi velké dálky a podle toho dělat úpravy. Tomu pocitu divné pachutě hodně pomáhá to, že film postrádá pořádně napsanou mužskou postavu (nebo obecněji řečeno protiváhu hlavní hrdince, v případě tohohle filmu by to nejspíš měl být muž, ale není tam ani taková žena). Bo Burnham mi sice přišel v první části skvělý (a asi jsem ho tady osobně viděla poprvé, ačkoliv jsem si vědoma, že jsou z něj posledních pár let někteří mí známí na zadku, a je snadné vidět proč), ale nakonec ho autorka nebrala jako hlavní postavu, ale jen vedlejší loutku, a ukončení jeho příběhu/oblouku/vývoje je trestuhodně odbyté. Scéna, kdy mu hrdinka pustí video, měla mít mnohem větší váhu a měla být mnohem víc rozpracovaná. On nedostal vůbec šanci se projevit a ona nijak nevybočila ze svojí odosobněné, traumatem i odhodlaností vytvořené umělé persony. Asi se v tu chvíli projevilo, že Burnham přece jenom není herec, ale jenom charismatický týpek, a že autorka viděla pointu svého filmu v něčem jiném. Mně osobně tedy bylo líto, že vztah, který pro hlavní hrdinku představoval protipól k jejímu dosavadnímu extrémnímu emocionálnímu vyprázdnění/utrpení a náznak možné cesty pryč z něj, nedostal důstojné kolíčky do rakve. O ostatních mužských ani nemluvě, to už byly vyloženě (bezcenné) karikatury. Myslím si, že i film o tom, jak jsou fratboys příšerní, by je měl zobrazovat jako opravdové lidi. Ke svému velkému překvapení jsem u svatby začala brečet, na rozdíl od mnoha dalších brečení u mnoha dalších filmů jsem to vůbec nečekala a nebyla si jistá proč a co to spustilo. Jako nejpravděpodobnější se mi po určité deliberaci zdá, že mi prostě bylo líto zmařeného života. Autorka své nepravděpodobně načasované, "podvratnou" hudbou podbarvené divadlo nejspíš zamýšlela jako happy end, nicméně pro mě je těžké a skoro nemožné takový konec brát jako triumf. ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Svádělo by to k tomu, že to má nekritický úspěch u kritiky především díky tématu a tomu, kdo za tím scénářem a režií genderově stojí. Což by bylo vůči autorce nefér; tady jsou kvality díky tomu, jak je aktuální #MeToo tématika pojatá "s koulema" a prosta mravokárných deklamací. Nesdílím výtky na černobílé vidění autorky "co muž to prasák", když k celkovému efektu/dopadu "kultury znásilnění" tu přispívají právě i ženy (Madison, děkanka, ambivalentní antihrdinka Cassie samotná); vždyť o tom jsou celé dva akty plánu pomsty. Navíc i kdyby, tak se to veze na tak chirurgicky přesně trefené černohumorné vlně o echt seriózním tématu s vymazlenou záměrně přepálenou osmdesátkovou popíkovou neonovou stylizací, že tomu nelze nepodlehnout. Carey je pak svým komplexním "PTSD výkonem" ve víru sebezničující spirály vendety stejně tak strhující jako znepokojivá a tak snad jedině linie s Ryanem šustí příliš papírem, kdy je od počátku příliš okaté, proč tam je a kam se s ní míří. Nejslabším článkem je ovšem hojně diskutovaný závěr. I když závěr ne, ten je perfektní... Spíše epilog po něm. Na první dobrou je podaný tak, že přináší zadostiučinění, ale čím větší odstup od projekce, tím evidentnější je, že je nadbytečný a posouvající to celé poněkud jinam. Mohlo (mělo!) to skončit již v ordinaci či nedoslovně poštovním balíčkem a bohatě by to stačilo. ()

Reklama

castor 

všechny recenze uživatele

Carey Mulligan je velmi dobrá herečka. Svými roztomilými obličejíky si získala i mainstreamovější diváky, kteří zrovna nevyhledávají artovější kousky jako Stud nebo Sufražetka. Tady je správně drzá, mazaná a upřímná a osobně mě zajímalo, jak si s „temnější“ provokativní polohou poradí. Poradila, ovšem zůstala na všechno tak nějak sama. Mladá nadějná studentka medicíny Cassie měla všechno solidně rozjeté, ovšem jedna tragická událost všechno změnila. A mohla za to banda nadržených spolužáků, kteří z mocenské pozice a pod vlivem alkoholu jaksi nepochopili, jak tenká je hranice mezi legrací, obtěžováním a sexuálním násilím. Naše hrdinka se studiem práskne, bezmocně vzpomíná, dál bydlí u rodičů a pracuje v kavárně. A po nocích žije tak trochu jiným životem. Záhy potká spolužáka, ve kterém uvidí šanci napravit/otevřít staré rány. Pochopitelně je to značný #Meetoo konstrukt, kdy to schytají skoro všichni chlapi, kteří Cassie vlezou do cesty. Jenže nakonec to není tak znepokojivé a promyšlené, jak se to tváří, ač tvůrci téma zneužívání žen uchopili poměrně neotřele. Navíc jí mnohé až příliš snadno vycházelo/procházelo. Provokativní jen lehoučce, na dřeň jsme rozhodně nešli, atmosféra průměrná, Carey velmi solidní, i když na nějaké herecké ceny to nevidím. Pokud tedy u „porotců“ nevyhraje samotné téma. Skladba Toxic cool. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Oscar za nejlepší původní scénář má právem, a u téhle kvality to zdaleka nekončí. ***** (Pardon za vleklost, píšu to spíš pro sebe, aby tu bylo všechno důležité, a nestrávila jsem další půlden editací. Tenhle film ale za nějaká slova navíc stojí, zvlášť po přečtení místních komentářů.). --- Není to film o pomstě, ale ozdravení. A je perfektní tak, jak je zamýšlený a zprocesovaný, do posledního záběru i tónu soundtracku, i když si mě taky povodil a měla jsem o něm svoje pochyby, dosahuje i právě díky tomu svého účinku, stejně jako hlavní protagonistka. To šustění papírem v první půli je součástí plánu. *** V první půlce vás ukolíbe, bez ohledu na to, co jste o něm doposud četli, slyšeli, na co jste připravení. Já aspoň naletěla, chtěla to v půli málem vypnout jako nakonec přece jen příliš prvoplánově konstruované, příliš banální, okaté, krotké, bezpečně nahlouplé. Hrdince všechny triky vychází, všichni reagují podle očekávání, nic se neproblematizuje, ani pak to navazování vztahu, a i když je evidentní, že film o tom ví, tak to je pořád moc málo, a nic víc nenabízí. Ukolébá nás, že to celé nemusíme brát až tak vážně. --- Až do momentu, kdy najednou začne všechno to maskování bez milosti (ale s osvobodivou ironií) dekonstruovat a odhalí u postav všech zúčastněných, u hrdinky samotné i nakonec i v divácích niternou potřebu bagatelizovat rozsah činu, který se stal a nejde odestát, a následnou marně popíranou fatální destrukci (a jak příhodné je to dnes, ve světě na pokraji klimatického rozvratu), touhu nebrat věci tak vážně, jak vážné doopravdy jsou, a zaměňovat patologické wishful thinking s ozdravnými procesy nahlédnutí celé hloubky a definitivnosti zkázy a vyrovnání se s ní nejlepším možným způsobem. *** Hlavní hrdinka sama na chvíli podlehne dojmu, že by se přece jen všechno mohlo vrátit k normálu, i pro ni --- než si je obratem nucena znovu uvědomit, se vší životní ironií (důležitý pojem, viz ten mrkací smajlík v posledním záběru), že se nikdy s něčím takovým nemůžeme vyrovnat tím, že to vytěsníme, zapomeneme, zdánlivě přečkáme, než to čas (zdánlivě) zahojí. Že rčení o čase, který hojí, platí snad jen o přirozených procesech ztrát, nikoli o křivdách, napáchaném nepotrestaném násilí, jehož důsledky se v čase pro oběť rozpínají se zbytkem vesmíru, místo aby se zahlazovaly. Že se to stejně někudy přihlásí, v tomhle světě souvislostí a konsekvencí že se to bude vracet jako bumerang, že to dál podvědomě ovlivňuje a znetvořuje viníky, přihližitele i oběti a taková podvědomá otrlost bude jen páchat další zlo (princip, jak ho ozřejmuje seriál „Breaking Bad“, čili „propadání zlu“) – dokud se ta rána neotevře a hnus a hnis se z ní nevymačká na světlo a nenechá se to zahojit v úplně jiném, pravdivějším procesu poctivého přiznání ztrát, než jaký všichni kolem ní amnesticky nastartovali a do něhož tlačí i ji, resp. čekají, až se podvolí a rezignuje, zapomene a začne předstírat s nimi, že nestalo nic, v čem by ještě bylo prospěšné se vrtat. Že se ještě něco dá zachránit. *** Hrdinka si osvobodivě, úlevně uvědomí, že i ona, nejen Nina, je dokonanou obětí nepotrestaného zločinu, odepsanou ztrátou, a rozhodne se svoji odloženou smrt využít, a pro všechny to celé – vážnost toho, co se stalo a nesmí se promlčet – ozřejmit a finalizovat. Nesledujeme přitom rafinovaný akt pomsty, ale rafinovaný akt ozdravení, i pro viníky. A nesledujeme vraždu, ale sebevraždu, alespoň potud, pokud se – ve vší ironii – i o Nině dá říci, že se zabila sama, a že za to nemohli ti, co na ní napáchali neodčinitelné násilí. Ve filmu, který všechny – postavy i diváky – nekompromisně vystavuje (s ironickou veselostí někoho, kdo už je odepsaný a chápe, že bude nejlepší, když důsledky se stejnou konsekventostí dostihnou každého z aktérů) reflexi toho, jak silně si proti vší naději i faktům nechceme připustit, jak vážné a neodčinitelné některé činy doopravdy jsou. Jak jsme náchylní doufat ve funkčnost nepoctivých urovnání, pseudořešení, jen aby byl klid a všechno zdánlivě v normálu. I když to nejde. Nejde. O tom je ten film. *** Chytré nastrojení: Za kdysi dávno spáchaný zločin, nejen za Ninino znásilnění, ale za její smrt, by už Ala neodsoudili. Cassie musí umřít jeho rukou, namísto Niny, aby se ukázalo, jaký člověk se tím z Ala stal, a byl tak otevřen a dořešen Ninin případ. Proto má na krku medailonek s Nininým jménem. A tu půlku se svým jménem – a s úkolem nenechat zmanipulovat a zbagatelizovat ani její smrt – přenáší na svoji kamarádku z kavárny. *** A ten mrkající smajlík na konci – to zdůraznění životní ironie, má jen dát vědět, jak moc byla sama Cassie nad věcí, jak moc to neměla ve svých rukou, jak sama byla nástrojem, kauzální konsekvencí v mechanismu, který dali do pohybu ti nevázaní a všemi omlouvaní hoši tím, co neodčinitelně provedli. Jak moc to nebyla pomsta, ale přirozenost procesu vyhojení, a že to Cassie skutečně učinila s láskou a z lásky k životu, nikoli z nenávisti k nim. Nic lepšího sobě ani jí svým chováním nedovolili. *** Skvělý je nejen scénář, ale i kamera, výprava, obsazení rolí, práce s emocemi, s kalkulem, a vynikající je i hudební soundtrack. V jednu chvíli např. zní velice výmluvně Britney Spears – Toxic. Píseň, která tematizuje oboustranně toxickou sexuální objektivizaci žen, aniž by zpěvačka, sama symbolem takového zacházení už snad od třinácti, někdy dostala či využila příležitost se ze své pozice svým hlasem ozdravně vzepřít a zreflektovat to tak, jako se to podařilo filmové hrdince. A temné tóny v závěru filmu jsem vydržela poslouchat do úplného konce. Jako když se rozzeje propast, kterou už nikdy nepůjde zavřít. To je akt násilí, které se nesmí neempaticky zlehčovat. O nejzdravějších možných následcích toho je ten film. Zprvu chlácholivý, odlehčující, aby o to ostřeji nás všechny – postavy i diváky - přivedl k ledovému vědomí, že to, co se stalo, je skutečně, nepopiratelně a neuniknutelně hrozné. A otřesem nás probral k pochopení rozsahu škod. Za mě veliké bravo.*~ () (méně) (více)

POMO 

všechny recenze uživatele

Revenge-flick produkt #metoo nálady v popovém balení s příjemným castingem, se snaživější charakterizací hlavní postavy, než na jakou jsme zvyklí z tematicky podobných revenge-hororů. Carey Mulligan je roztomilá, ale zmínky o “oscarovém” hereckém výkonu jsou mimo. A vůbec, film v žádném směru nepřesahuje tvůrčí hranice hravé jednohubky, originální pouze zasazením daného tématu do áčkového mainstreamu. Scenáristické rádoby kouzlení ve finále naopak potvrzuje jeho kreativní limity v mezích pouhého svěžího tínejdžerského dramatu. Assassination Nation byla v daných vodách odvážnější a stylovější. ()

Galerie (30)

Zajímavosti (15)

  • Britská režisérka Emerald Fennell, ktorá ako debutujúca režisérka bola nominovaná na Oscara v kategórii Najlepší režisér/ka, bola v dobe natáčania tehotná. Porodila 3 týždne po ukončení produkcie. (MikaelSVK)
  • Ani jednou zde za celou dobu neslyšíme slova „znásilnění“ nebo „sexuální napadení“. (TaNya_)
  • Celosvětová premiéra filmu proběhla na filmovém festivalu Sundance 25. ledna 2020. (SONY_)

Související novinky

Akční Ballerinu pomůže napsat Emerald Fennell

Akční Ballerinu pomůže napsat Emerald Fennell

16.07.2022

Režisérka a scenáristka Nadějné mladé ženy Emerald Fennell byla údajně přizvaná herečkou Anou de Armas (Není čas zemřít, Na nože), aby pomohla napsat scénář k chystanému akčnímu spin-offu Johna Wicka… (více)

Filmová Barbie doplňuje obsazení

Filmová Barbie doplňuje obsazení

16.04.2022

Christopher Nolan (Tenet, Temný rytíř) a jeho Oppenheimer zřejmě není jediný film, do kterého se v těchto dnech snaží tvůrci obsadit celý Hollywood. Podobně na tom je i chystaný snímek režisérky… (více)

Byly uděleny 34. Evropské filmové ceny

Byly uděleny 34. Evropské filmové ceny

11.12.2021

Dnes byly v rámci svého 34. ročníku uděleny Evropské filmové ceny (EFA). Slavnostní večer se kvůli stále trvající pandemii covidu-19 opět odehrál bez přítomných diváků a celý ceremoniál proběhl v… (více)

93. Ceny akademie - výsledky

93. Ceny akademie - výsledky

26.04.2021

Dnes v noci proběhl 93. ročník předávání Oscarů, cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Ceremoniál se odehrál kvůli stále trvajícím protiepidemickým opatřením zcela netradičně ve velmi… (více)

Reklama

Reklama