Český žurnál - Série 3 (2015) (série)
Five Births
Režie:
Erika HníkováScénář:
Erika HníkováKamera:
Lukáš HyksaHrají:
Bohuslav SvobodaObsahy(1)
Dokument o opuštěnosti, separaci a neosobním přístupu v praktikách jedné české porodnice. Cyklus Český žurnál přináší autorskou reflexi důležitých problémů z různých oblastí společenského a politického života. Dokumentární film Pět zrození vznikal během dvanácti dnů v porodnici vinohradské nemocnice v Praze, kdy se štábu podařilo zachytit průběh pěti porodů.
Mezitím, co zoufalí a neinformovaní muži čekají na nemocničních chodbách, rodícím ženám jsou podávány chemické látky na urychlení porodů, aniž by jim lékaři vysvětlili, o jaké látky se jedná. Po urychlených porodech dochází běžně k separaci novorozeňat od matek, prý aby si rodičky odpočinuly. Lékaři tak ignorují doporučení Světové zdravotnické organizace, která jasně říká, že oddělení matky a dítěte v první hodině po porodu je pro budoucí imunitu novorozence škodlivé. V dokumentu tak opakovaně zůstávají opuštění všichni aktéři porodu, rodiče i právě narozené dítě, a vzájemně tak nemají šanci se v klíčové poporodní fázi sblížit. Film v pěti kapitolách pozvolna odkrývá necitlivé zákulisí porodní mašinérie v České republice, kde se zdá, že na prvním místě je správně vyplněný papír a rutinní přístup zdravotnického personálu.
Film režisérky Hníkové tak zásadním způsobem přispívá do bouřlivé diskuse kolem podoby a formy českého porodnictví.
(Česká televize)
Recenze (46)
Krásně nenápadně zachycená odosobněnost ba odpornost českého porodnictví - s matkami (ale i tatínky) se mluví a zachází jako s dementy, případně si jich nikdo nevšímá, nejdůležitější je vypsání štosu papírů... Hořce úsměvné je třeba opakované formální dotazování na alergie a nemoci ve chvíli, kdy dotazovaná bolestí nebo vyčerpáním sotva vnímá. ()
Nevidím tento dokument jako jakoukoliv sondu do českého zdravotnictví či nepotřebnou obžalobu. Porodnictví je zkrátka práce, sestry se baví mezi sebou, nejsou pravděpodobně placeni dostatečně, tatínci čekají dlouho... prostě normální "problémy," které vám snad nebudou novinkou. Dokument kde jsme tou pověstnou mouchou na zdi, a je to celkem nuda. Ale u posledního porodu se přehodíme do úplně jiného filmu. K intenzivního porodu, kde jde o drama, emoce, bezmoc. Vše je skvěle vygradované a dlouhé minuty kdy nastávající maminku nutí k podepsání nějakých dokumentů či doplnění informací do databází je nesnesitelných. Je to intenzivní, je tam krev. Kvůli posledním 20 minutám rozhodně doporučuji... pokud máte dostatečně silný žaludek. 50 % ()
Naprosto tendenční dokument o ,,stavu českého porodnictví", v němž se paušalizací z pěti případů v jedné nemocnici autorka snaží nastiňovat nějaké objektivní závěry. Na druhou stranu faktem zůstává, že našemu zdravotnictví ,,ujel vlak" a i když je nástrojové vybavení a kvalifikace lékařského personálu zhruba na stejné úrovni jako v západní Evropě, mnohé zažité neduhy z dřevních dob socialistického zdravotnictví přežily do dnešních dnů - pacient není klient a jako ke klientovi/zákazníkovi k němu není přistupováno, nikdo se neobtěžuje někomu něco vysvětlit/vysvětlovat, chybí empatie, nemocnice stále obchází byrokratický moloch, lékaři jsou privilegovaná elita, jejichž podstav tento stav ještě zvýrazňuje, a v neposlední řadě osobní zkušenost - nemocniční strava nereflektuje principy zdravého/racionálního stravování atd.atd. Suma sumárum - dokumentaristka Erika Hníková se dopouští řady profesních lapsů, i přesto je ale dobře, že se toto téma otevírá k veřejné debatě... ()
Ohledně stavu českého porodnictví se rozhodně přikláním k názoru režisérky a myslím si, že z valné části zastydlo v hluboké totalitě, nerespektuje porod jako přirozeně plynoucí fyziologický jev a myslím, že dokument tohle docela i ilustruje zobrazením odosobněného prostředí a přístupu. Jako dokument ale tenhle film za moc nestojí. Forma nebyla zvolena šťastně, příliš tlačí na pilu, nenechává moc prostoru pro interpretaci a tím pobouří ještě víc příznivce současného stavu, který bere porod předně jako problém a rodící ženu jako pacientku (těhotenství a porod není nemoc!) a vůbec ne jako svéprávnou klientku. Snaha o maximální dramatizování naprosto normálních věcí taky na objektivitě moc nepřidá (záběr na krvavou botu - jo, u porodu teče krev, nebo na porodní asistentky, které se baví o nákupech - proč by ne když se zrovna nic neděje). Myslím, že je třeba se tímhle tématem zabývat, ale dokument Pět zrození asi není tou nejlepší cestou, jak vyvolat diskuzi, která povede ke změnám, přestože z některých zachycených okamžiku mrazí (celé prostředí nemocnice, osamělá miminka a maminky, celá osoba pana Svobody, upoutání na lůžko v první době porodní, urychlování porodu, tlačení na břicho!, ...). ()
Erika Hníková a její příspěvek dokumentárnímu cyklu Český žurnál. Ačkoliv bych si od dokumentu představoval větší nestrannost a rozptyl (více porodnic / případů), nelze režisérce odepřít zajímavou ukázku z porodnice ve FN Královské Vinohrady. Po zhlédnutím musím říct, že chování personálu (od naparujícího se Bohuslava Svobody až po uklízečku) zde není v pořádku. Divák má pocit, že se dívá na velkovýrobnu dětí, kde není čas na trpělivost (i když toto slovo několikrát slyšíme třeba i z úst Svobody) - ba naopak - čím dřív je dítě venku, tím líp; místo rodící maminky může zaujmout další a penízky se sypou... ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Reklama