The Lady of the Lines
Režie:
Ladislav RychmanScénář:
Vratislav BlažekKamera:
Josef HanušHrají:
Jiřina Bohdalová, Radoslav Brzobohatý, František Peterka, Libuše Geprtová, Stanislav Fišer, Eva Svobodová, Jiřina Bílá, Jan Maška, Helena Blehárová (více)Obsahy(1)
Tramvajačka Marie zjistí, že manžel je jí nevěrný a vyvodí z toho důsledky – stane se opět půvabnou a přitažlivou ženou... Dva roky po premiéře prvního českého muzikálu Starci na chmelu se na plátnech našich kin objevilo další společné dílo scenáristy Vratislava Blažka a režiséra Ladislava Rychmana. Byl to opět hudební film – tentokrát však veselohra – Dáma na kolejích. Na rozdíl od Starců, kteří oslovovali především mladší publikum, se děj Dámy na kolejích obracel spíše ke střední generaci. Autoři zde představili typickou českou pracující ženu 60. let. Tak trochu ušlápnutá tramvajačka Marie spatří jednou na ulici svého manžela, jak se líbá s půvabnou kolegyní. Šokovaná žena odejde jako v mrákotách, vybere z vkladních knížek všechny úspory a začne od základu měnit jak svůj vzhled, tak svůj život… Titulní hrdinku ztvárnila Jiřina Bohdalová, kterou v té době režiséři zařazovali především do jediného komicko-naivního šuplíčku, která nicméně v každém filmu dokázala přesvědčit o šíři svého hereckého talentu, jenž osciloval mezi komickou a tragickou polohou. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (117)
Tenhle muzikál jsem nikdy neměl rád. A to jej dělali tvůrci tak povedených Starců na chmelu. Jenže - on ten film nejspíše obráží skutečné tehdejší manželské problémy pana Brzobohatého a paní Bohdalové, která mu dělala v reálném životě hysterické a žárlivé scény, jenže tady má hrát tu puťku, která se stane sebevědomou ženou, bo všichni chlapi jsou hajzlové záletní, víme? Ani bych se nedivil, kdyby za námětem stála právě ona. Písničky jak které, osobně se mi líbí dvě. A ještě oceňuji tehdejší pražské reálie - pár let a v Praze je prdlajs. ()
Marná snaha, hra se zpěvy. Tahle by asi Cimrman charakterizoval tento, generaci našich maminek a babiček známý, filmový muzikál. Nabízí se srovnání se Starci na chmelu, kteří oplývali lepším námětem, pojetím i hudbou, což jsou věci u tohoto žánru nejzásadnější. Dáma na kolejích není opravdu film, který bych musel vidět dvakrát. Chvílemi film jakoby paroduje muzikál svými až infantilními texty písní a podivnou choreografií. Navíc příběh jako vystřižený z Ordinace v R.z, takže kromě Jiřiny Bohdalové, která málokterou roli pokazí (i když Dáma na kolejích se asi bude řadit někde k jejímu slabšímu průměru) není o co stát. Možná ještě půl hvězdy za snahu tvůrců vybočit z hlavního proudu a natočit něco západnějšího, ale i tak 40%. ()
Úplne najvtipnejšie na tomto filme je to, ako je "puťkovský" napriek tomu, že sa tvári extrémne až militantne emancipujúco. Ale čo sa divím, veď by bolo od tvorcov farebného širokouhlého filmu nezodpovedné, keby ich film ideologicky neupevňoval kľúčovú rolu rodiny ako základnej jednotky spoločnosti. Len si predstavte, že by ten film držal svoje heslá, to by predsa mohlo viesť k zvýšeniu rozvodovosti, ktorá aj bez toho spôsobovala vrásky. ()
Rychmanovy české muzikály vznikaly současně s francouzskými díly vzešlými ze spolupráce Jacquese Demyho a Michela Legranda, oproti nimž se zvláště Dáma na kolejích jeví jen jako pouhá divadelní férie. Jakkoliv jednotlivé dějové sekvence mají vtip a hudebně tanečním vstupům nelze upřít chytlavost, celek nepůsobí zrovna celistvě. Zatímco ta Legrandova čísla v Demyho snímcích vyprávění originálně dynamizují a propracovávají psychologii zúčastněných, písně v Dámě na kolejích nanejvýš zlidšťují lidově demokratickou uniformitu. Kostýmy, líčení, stylizace ani choreografie nemanifestují vnitřní svobodu, ale jen ospravedlňují individuální zařazení v systému. Příznačně tuto neměnnost dotvrzuje i snový rámec celého příběhu: k revoltě nedošlo a ani se k ní tramvajačka Marie neodhodlá. Tyto paradoxy ovšem současně přispívají k otevřenějšímu vyznění, o něž se ovšem primárně zasluhuje mimořádné herectví Jiřiny Bohdalové. Její hrdinka za pomoci bohatého kostýmního vyzbrojení střídá své tváře, aby se nakonec vrátila k té nejvlastnější, odevzdané a trpné. ()
Jadro filmu vypĺňa niečo v štýle rozpohybovanej reklamy lesklých vnútorných častí farebných obálok dobového časopisu Technický magazín. Všetko farebne načančané a vyglancované. Obsah je rovnako zradný ako reklama. Ponúka oslobodenie žien od kolobehu práce a domácich povinností, no spôsobom ukazujúcim len pastelovo žiarivú víziu oslobodenia. Ten je veľmi vzdialený sivej uniformite bežného sveta socializmu počas ČSSR. Dej sa v závere vracia do reality šedých odtieňov. Žuvačkový ružovkastý svet sa rozplýva ako nerealizovaný sen manželskej rebélie a končí návratom do každodennej rachoty. Za tento deziluzívny moment si muzikál dve hviezdičky zaslúži. Zvyšok o ničom - nudné piesne i hudba, len zriedka pripomínajúca momenty vynikajúcich skladieb Starcov na chmeli. Choreografia skladieb často rozťahaná a nudná. Moralistický chór svojimi odporúčaniami pripomína skôr dobovú komunálnu satiru partnerských nezhôd prezentovanú humoristickými časopismi Roháč či Dikobraz ako nejaký rebelský tón kinematografie. Ponúknutá vízia pôsobí podobne odstrašujúco ako umelo vytvorený svet v Truman Show. Tam sa upozorňovalo na deformitu umelého sveta manipulovaných ľudí, tu sa deformita ponúkla ako možné riešenie. Ako vravím - skoro celé zle. ()
Galerie (23)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jindřich Panáček
Zajímavosti (13)
- Na samém začátku snímku se z několika úhlů pohledů objevuje oranžová „trolejová věžka“, tedy výsuvná plošina k opravě a montáži trolejí. Jedná se o typ Schörling na podvozku Škoda 706 RTch. Škoda 706 se vyráběla od roku 1939, ale Škoda 706 RT v letech 1958–1985. RT znamená rekonstruovaný, trambusový. (sator)
- Dlouhá oválná rozestavěná budova na začátku 11. minuty filmu se nachází na východní straně Kubánského náměstí (dříve náměstí Kubánské revoluce). Budova sloužila firmě Inženýrské a průmyslové stavby. Adresa je Kubánské náměstí 1391/11, Praha 10-Vršovice. (sator)
- Ve filmu se objevují vozy: Aero 1000 z roku 1932, Aero Minor II z roku 1947, Fiat 500 A z roku 1936, Praga Grand z let 1912–1932, Praga RN vyráběna v letech 1932–1962. (sator)
Související novinky
Radoslav Brzobohatý: 1932 - 2012
Pouhý den před svými osmdesátinami zemřel ve středu 12. 9. jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století. Byl představitelem hlavně mužných rolí, drsnějších i těch, díky kterým byl… (více)
Reklama