Bílý pes

Veľmi originálny námet, film s takouto témou som ešte nevidel. Ale aj napriek tomu, že filmy o rasizme na mňa zvyknú väčšinou silno zapôsobiť a som milovník psov, tak tento film mi nesadol, celý mi prišiel taký neprirodzený. Určite verím, že psov možno vycvičiť na napádanie ľudí podľa farby pokožky, ale správanie sa toho psa mi prišlo zvláštne. Keď už si toho toľko vytrpel pri cvičení a stal sa z neho zabijak, tak na môj vkus si až príliš ľahko navykol na novú paničku bez jediného problému. Postav Kristy McNichol je tiež trochu zvláštna, po útoku na jej kámošku sa psa zastáva a nechce ho dať utratiť, aj keď si asi ťažko mohla za tých pár dní k nemu vytvoriť až taký vzťah, aby po tomto incidente nemala z neho strach. Čo sa týka samotných útokov, nie sú príliš dobre filmársky zvládnuté. Pes sa zahryzne do nohavice alebo bundy, ale nevyzerá pri tom príliš krvilačne, skôr hravo. Potom ho ošpliechajú ružovou farbou a už je z neho zabijak. Aby pôsobil naozaj desivo, mali ho natočiť v spomalenom zábere (ktorých tu je požehnane), ako mu z papule kvapká krv a trčia kúsky mäsa. Proste cítiť z každého záberu takú tú B-čkovosť. Pre mňa priemer. (30.03.2021)

Temné drama o psovi, který není bílý jen zvenku, ale i zevnitř, je působivé dodnes. Hlavním motivem je snaha přecvičit bojového psa, který útočí výhradně na tmavou pleť. Pokud to zprvu naivní Julie postupně vzdává (a řekl bych, že s ní i leckterý divák), pak cvičitel Keys vítá příležitost konečně přijít na způsob, jak podobně vycvičené psy předělat. Jenže psi si veškerá příkoří života až příliš dobře pamatují, a ne nadarmo se říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Zajímavý je pohled na vedení tehdejších psích útulků, kde si s nežádoucími jedinci hlavu nelámali - vhození za živa do pece nebyl problém... Kromě výcviku dojde k několika konfliktům, z nichž drsné je napadení řidiče nebo chodce snažícího se ukrýt v kostele. Jistou sílu má i setkání Julie s původním majitelem. Kdysi se mi asi líbilo více, hodnocení ale s klidem ponechám. (23.02.2022)

Do prdele, to jsem si krásně poplakal. Sociálně laděný až horrorový thriller o jedné lidské bestii a psí oběti, z něhož mrazí mnohem více, než z mnoha moderních horrorů. Opravdu, takové pocity, jako u tohoto filmu (a nemluvím o dojetí a slzách, ale o napětí, mrazení a tu a tam i strachu - jsem vyléčený kynofobik), bych rád prožíval u alespoň půlky horrorů nového milénia. Mimoto je to prostě krásný film s dobrým nápadem a scénářem, skvělými herci (ať už dvou nebo vícenohými), tradičně podmanivou Morriconeho hudbou a opravdu nádherným psem. (23.08.2014)

Moc krásný film. Na jedné straně tu je tradiční motiv ze 70. a 80. let: zvíře - bestie. Pes však funguje i jako metafora rasismu a nutno podotknout, že s tématem se nepracuje nijak banálně či zploštěle. To dokazuje i závěrečná scéna v kleci se psem, která ve své jednoduchosti vystihuje tolik rozměrů, motivů a pocitů, které se pojí s tématem rasismu, že mi to až sebralo dech. Prostě geniální. Fuller se opět se nijak neštítí násilí, krve a hrůzných scén. Rychlé pohyby kamery, násilné střihy a fascinující podoba toho hrůzného zvířete vše jenom podtrhují. Psí útoky samozřejmě jsou brány dost do důsledku - to jak Fuller nechá psa vraždit asi leckoho překvapí. Vedle toho je film i dost sentimentální. Tato stránka filmu je zas zesilovaná různými dlouhými jízdy kamery a hudbou Ennia Morriconeho. Navzdory tomu, že celý film je nechutně postižený osmdesátými léty, tak vyniká především svojí filmovostí. (21.07.2011)

V éře PBP (před Bílým psem) jsem myslela, že když přijde na bezelstně upřímnou užvaněnost a studentskou doslovnost metafor o rasismu, té zatrachtilé rasistické dodávce se absolutně nic nevyrovná. Ale teď se i ten supernaturál jeví jako Spike Lee na vrcholu sofistikovanosti. (31.05.2020)