Sága rodu Forsytů

Vzhledem k tomu, že jsem četla románovou předlohu Johna Galswortyho, tak mi některé události přeci jenom chybí... Sice jde o méně zasadní události, ale přeci jenom svým způsobem mění váš názor na jednotlivé postavy.... Ale pokud se to vezme ze strany seriálové tvorby je to jednoznačně dobře udělaný seriál, dobrý scenář a skvěle, ale opravdu skvěle vytvořená atmosféra viktoriánské a povyktoriánské doby v Anglii. Bez Damiana Lewise coby Soamese Forsyta a Giny McKeeové jako Irene Forsytové (Heronnové) by asi tenhle seriál nebyl tím čím je. Faktem je, že ani Soames ani Irene nejsou po fyzické stránce příliš podobní Galswortyho vylíčení (což je, ale možná spíš dobře než špatně), ale jejich charaktery a psychika jsou takřka stejná jako v knize. 100% (24.03.2007)

Dokonalost. Jiné slovo to vystihnout nedokáže. Velice subjektivní protože jsem si (jak je mým zvykem) přečetl nejdříve knižní předlohu a pak huráá k počítači. Ta kniha je dostala. Naprosto jsem se do ní ponořil a zkrátka to není náhoda, že se o ní ve škole učí, protože její kvalita a význam jsou rozhodně na místě. Způsob, jakým se podařilo zfilmovat tohle dílo se vzal jeduduše řečeno za správný konec. Tragédie, těžké osudy těch dobrých, utrpení špatných ... zoufalství abezmoc plynoucí z rodinných křivd .... všechno. Nelze něž doporučit všem všech věků. (19.07.2011)

Důkaz, že romantika nemusí být nutně zprofanováná tupostí růžových zahrad a Rosemundy Pilcherovej. Mistrovský popis pradávného fatálního tématu neopětované lásky.....a vše v té neopakovatelné britské vyjímečnosti, postavené jak na přehnané nabubřelosti, tak v reálném základu Anglie, jakožto kolébky moderní doby. K tomu bezchybně obsazený Damian Lewis a funkční fyziologie jeho kamené tváře. Tentokrát se ale i kámen rozpláče...a jak přesvědčivě. 80% (02.03.2008)

Anglická záležitost s dobovou atmosférou, noblesou, gentlemanstvím i zkostnatělostí, pomalostí a snobstvím. Popravdě jsem ovšem byl vždy na Soamesově straně, nejen kvuli skvělému Damianu Lewisovi, ale též proto, že narozdíl od Jolyonovy frakce musí skutečně pracovat, aby ti rozervaní salónní teoretici umění mohli žít s představou vlastní nezávislosti. Oproti tomu June je přes vznešenou vizáž studená jak psí čumák a June neukojená kráva (=> prototyp feministky). Další neodolatelnou postavou je ovšem Prosper Profound Michaela Maloneyho, který nádherně prosvětluje právě tu anglickou zakyslost svým bonvivánským způsobem života (vlastně bych to měl napsat k hodnocení druhé série, ale proč to dělit). Jen jednu věc nechápu: při prvním uvedení šel seriál sestříhaný do deseti celších dílů, pak už do třinácti kratších. (22.11.2005)

Druhé zpracování, zpracování mladší generace, si přímo vynucuje srovnání s knihou i starší verzí ze šedesátých let. Závěr, který se nabízí, není jednoznačný. Velkou předností mladšího zpracování je barva; více vyniknou exteriéry i interiéry i kostýmy. Co se jeví jako výrazná přednost, je současně i jeho slabinou; móda "fotografické" výpravy děl, v nichž tyto technické součásti vlastně také hrají, je ošidná. Ošidná už s ohledem na předcházející ztvárnění. Zatímco ve starší verzi je výtečné ztvárnění nejen konzervativní, ale i liberálnější části rodu (mladší Jolyonové, Irena), v mladší jsou konzervativní Forsythové líčeni až prvoplánově vstřícně; dílu to víc škodí než prospívá. Vztahuje se to i na propracování psychologií hlavních postav; výrazně lepší je vlastně pouze představitel Soamse Lewis. Tyto slabiny nemohou vyvážit ani ostatní klady mladšího zpracování (více modernosti v pohledu na forsytovské kauzy, větší spád děje, dynamičtější uchopení scénáře). Většina spolukomentátorů se nemýlí: nezávisle na tom, že se ulice během vysílání nevyprazdňovaly, vzniklo slušně zpracované dílo s řadou dílčích předností. Opravdu dílčích, bohužel. (22.04.2008)