Obsahy(1)
Mladičký básník Frederik (O. Brousek) se svěří svému vlastnímu Stínu se svojí láskou k princezně Klaudii (A. Pristášová). Vždyť kdo by mohl být věrnějším a mlčenlivějším přítelem? Frederik Stínu bezmezně důvěřuje, a proto jej jednoho dne požádá, aby místo něj navštívil zámek a podíval se, jak se princezně daří. Stínu se však Klaudie zalíbí a od té chvíle je posedlý myšlenkou vzít básníkovi vše. Má už jeho hlas, ukradl mu verše a dokonce i podobu a nakonec jej chce připravit i o milovanou dívku. A málem se mu to podaří! (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Stín je nápad, který bych reálně viděl jako mysteriózní drama o oživlém stínu terorizujícím svého pána. Klidně v hororovém duchu. Ale jako pohádka to končí na základních principech. Například Stín sám svůj stín má, což postrádá trochu logiku... A naopak Frederik po odchodu svého stínu by neměl mít žádný stín, ale taky ho má. Přitom ten úvod tvůrci zvládli, kdy Stín je opravdu celý černý a svůj stín nemá. ()
kde jen udělali soudruzi autoři chybu? Pohádka je tak vleklá a bezzubá, až skoro nekoukatelná. Kostýmy pěkné, interiéry dost úsporné, zato ale živé exteriéry, ale nic z toho nepomáhá. Jistě je na vině slabý herecký výkon hlavních představitelů mladé dvojice, kterou suverénně přehrává starší královský pár (mimochodem z jejich naprosto lhostejného vztahu k vlastní dceři, i když měl být možná mile komickým prvkem, skoro až mrazí). Zoufalý je hlavně scénář, který se tak nějak (bez ohledu na předlohu) rozpadl pod rukama. Proč Erik nechává princeznu hovořit s Frederikem? Proč nikdo nijak nekomentuje jeho zhoršující se stav? atd.atd. Jako bonus závěrečná, možná poněkud nemístná úvaha nad kdovíproč ve filmových pohádkách oblíbeným motivem předávání vlády nové generaci v momentě, kdy se tato vdává či žení. Velmi by mne zajímalo, kde se na to přišlo, neboť realita byla obvykle přesně naopak, sedící na trůně se vždy srdceryvně bránil předat i minimální kompetenci dospělému následníkovi. Stačí vzpomenout na aglickou královnu Viktorii nebo na Alžbětu. Za takových podmínek by už včil měli v Anglii Wiliama V. A vůbec, kdo ví, jak by to vypadalo v habsburské monarchii, kdyby František Josef panování pověsil na hřebík už roku 1881? S Rudolfem by šla historie určitě jiným směrem, nehledě na to, že by se pravděpodobně za těchto okolností dočkal i syna, takže František Ferdinand by rozhodně do Sarajeva nemusel. Jen nevím, jak by autor této myšlenky řešil kumulaci expanovníků v jednotlivých zemích. Kdyby se králové vzdávali trůnu na počátku čtyřicítky, poflakovali by se tu bezpracně jistě ještě spoustu let. Mohli by dělat společnost svým stařičkým otcům, exexpanovníkům... ()
Lehce mystický námět, který připomíná obraz Doryana Greye, i když tady je to přesně naopak - odraz podoby svému nositeli škodí. Krásná princezna je líbezně pitomoučká, mnohem skutečněji a i ve svých citech opravdověji působí všechny kuchařky - ať zamilovaná Gerda, nebo jen přátelská kuchařská pomocnice. Zájezd do lázní, aby se vyřešila nemoc spočívající v nedostatečném růstu vousů (a když až příliš rostou chlupy na nohách, taky s tím do lázní?) mě pobavil, stejně jako nápad maskéra podivným účesem a fascinátorem ještě zvětšit výškový rozdíl mezi královnou a králem. V pohádce všechno dobře dopadlo, jenom lituji upřímně zamilovaného kuchaře Filipa, jehož vyvolená stála o někoho jiného a vdávala se jen proto, že "on mě má vlastně rád". Jsem asi nekompromisně staromódní, ale jsem přesvědčená o tom, že ve vztahu mají být stejně citově angažovaní oba protagonisté. (A ano, v partnerském vztahu mají být právě dva.) ()
Bohužel, námět je jednou z těch původních děsivých novověkých pohádek, které se prostě do dětského zpracování nehodí. Ten originál končí tím, že stín učence nechá popravit a ožení se s princeznou. To mě přivádí k otázce, pro koho má tohle být? Pro děti je to příliš temně melancholické, pro dospělé zase moc plytké. ()
Tohle že režíroval Ráža'? Kdyby aspoň hudbu dělal Hapka... Utahané, ucamrcané nic, které z Andersena tahá, co potřebuje, ale stejně ten scénář na 60 minut neudrží pozornost. Člověk ani neví, jestli fandit stínu v touze po sebeurčení a svobodě, nebo unylému básníkovi, který je přetrhdílo k ničemu a umí jen ty básničky. Co na něm ta hezká kuchtička vidí, fakt nechápu. A propos kuchtička - nejprve se zaslíbí šéfkuchaři (Vladyka), pak nepokrytě dolejzá za básníkem, a když si básník vybere podobně mimo realitu žijící princeznu, tak to celé vyřeší jeidným povzdechem "ále co, on ten můj je taky hodnej". WTF?! Jinak bych pohádku doporučil především lidem s diagnózou Pražák, případně hipsterský Pražák, prostě takovým těm naivním sluníčkům, kteří žijí z naivních idejí, aby viděli, jak pitomě můžou dopadnout. Sice docílí modré krve (princezny), ale cenu plnokrevné kuchtičky a vlastního rozumu, který obětují napospas hvězdám a vesmíru. ()
Galerie (1)
Zajímavosti (1)
- Předlohou pro natočení pohádky byla kniha „Skyggen“ (v češtině „Stín“) od dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Kniha byla vydána v roce 1847. (SONY_)
Reklama