O Janovi a podivuhodném příteli

Jediná koprodukční pohádka, kterou tehdejšímu Československu odpustím, jsou Tři oříšky pro popelku, tam to možná i pomohlo k úspěchu, ale v tomto případě si nejsem zase až tak jistý. Prostě na můj vkus tam je až moc cizích obličejů a tak i celková atmosféra je znát a pro mne to prostě není ono. Přitom pohádka, je pro mne atraktivní hromadou drobností...herecká účast pana Kemra, paní Galatíkové, Evy Vejmělkové, kulisy hradu Bouzov a i dějově je to zajímavé, ale ti Němci v tom jdou prostě moc cítit a já si prostě nemůžu pomoct. Proto je hodnocení takové jaké je :-( (15.12.2014)

Jedna z nejzvláštnějších pohádek, jaké jsem kdy viděla. V kinech by možná neuspěla tak, jak si zdejší uživatelé myslí, protože děti by pravděpodobně ze sálů utíkaly s pláčem a nepochopením. Ano, mrzelo mě, že některé skutečnosti nebyly ani v závěru vysvětleny (původ věnců, proč byla vlastně princezna zakletá). Dabing taky na kvalitě dost ubral, hlavně u jinak velice sympatického Tomáše Valíka. Ovšem ta hororová hudba, krásná princezna a podivuhodný závěr (kdy mě "přítel" docela vystrašil) si zaslouží silné ***. (30.09.2012)

Opravdu velice zvláštní snímek. Pokaždé mám po dokoukání takový nepříjemný pocit, ale právě proto se řadí k jedné z mých nejoblíbenějších, jelikož si tuhle pohádku stále pamatuji, ikdyž jsem ji viděla kdysi kdysi hodně hodně dávno. Vládne zde opravdu temná, ponurá, šedá atmosféra a vyvolává opravdu divné pocity. Příběh je sice jednoduchý a podobných námětů existuje spousta, ale stejně je tu něco, co dělá tuhle pohádku vyjímečnou a já osobně ji považuji za mnohem lepší počin, než kdejaké jiné pohádky, které ovládají naše televizní obrazovky každé Vánoce. Je to opravdu velká škoda, že je spíše taková zapomenutá a spousta lidí na ní ani nenarazila. Za mě rozhodně doporučuji, je to něco, co mi uvízlo v hlavě dosud. Celý filmový zážitek ještě umocňuje volba herců v čele s princeznou Agnes, alias Evou Vejmělková, která je zde oravdu půvabná. (28.10.2018)

I když tahle pohádka není extra zručně natočena a Tomáš Valík v hlavní roli je herecké poleno, tak tvůrce by neměl stihnout hněv Hanse Christiana Andersena, na jehož motivy je pohádka natočena, protože Ludvík Ráža ji, přes její televizní rozměr, natočil originálně. Jan si dělá zálusk na zakletou princeznu Agnes a jeho otec mu před smrtí sdělí dávné tajemství jistého medailonu, které značně ovlivní ,a poněkud ulehčí náročnost princezniných hádanek spočívajících v uhodnutí jejích myšlenek. Kdo neuhodne zkamení, a už je to pěkná sbírka šutráků. A Jan napochoduje na hrad, třikrát mrskne správnou odpověd (ty dvě správné neměl tak úplně z vlastní makovice), princezna zvlhne při pohledu na něj a je jeho. Apropo, Tomáš Valík hrál naprosto příšerně, všichni herci kolem něj byli lepší, a navíc byl předabovaný Martinem Zounarem, což ve výsledku působilo rušivě, akorát když řval v "akčních" scénách, protože Zounarovo zakřičení bylo opravdu peklo. Nešlo se ubránit smíchu při zabarvení jeho hlasu. Valík se tvářil vždycky přesně opačně než měl, a ani svoji postavu neobdařil velkým charisma. Dovedu si představit, jak z jeho nemotorného herectví, musel být přísný režisér Ráža na prášky. Koprodukce s německou produkcí vnesla do pohádky takovou tu typickou německou neohebnost, a především čeští herci, zejména Zedníček s Labudem jako vtipní zlodějíčci, byli ve vedlejších rolích daleko před nimi. Když k tomu přidám slabé triky, ale solidní masky a kostýmy, zdařilý hudební doprovod Petra Hapky nebo Evu Vejmělkovou, o kterou se usilovalo, vychází mně z toho dějově neurovnaná pohádka, která sice zapadla, ale o to víc pro její plus hovoří její neokoukanost a v neposlední řadě Rážův neotřelý režijní styl. Mé hodnocení: 40% (13.12.2013)

Povedená pohádka s úžasnou hudbou. V dětství byla jednou z mých oblíbených, a i dnes se mi líbí. Tři tajemní jezdci a přechod přes hory jsou skoro jako z Pána prstenů. Několik výtek si ovšem zaslouží. Za prvé poslední hádanka měla být o čarodějově hlavě, kterou mu Janův přítel měl useknout, a ne o snadno uhodnutelné lásce. Za druhé Janův přítel měl být duch zemřelého, jehož ostatky Jan ochránil před okradením, a ne nějaký nesmrtelný dobrý čaroděj. A za třetí, což částečně souvisí s druhým bodem, je zde oproti literární předloze patrná značná sekularizace: Andersenův Jan se modlí nad otcovým hrobem otčenáš, modlí se před spaním a příběh končí slovy: „Jan modlil se za sebe, za známé a druha svého na cestách.“ (zde) (18.07.2018)