Čest a sláva

Vtip i hruza, poetika i syrovost, drama i tragikomedie, zablacena perla. Cely film, hlavne tedy z psychologickeho hlediska je jako zrcadlo ceske duse. Ceskoslovenske historicke filmy z tohoto obdobi jsou jednoduse skvostne. I tento nabity svym zpusobem bergmanovskym symbolizmem. Hlavne v zaveru kdy kamera zabira tvar herecky znovu dokonaleho Rudolfa Hrusinskeho pres cele platno - jako by patrala co, ze se odehrava v hlave tohoto hrdiny - rytire, kdyz kraci vstric sve porazce. Jeho pribeh je prost usmevu i paprsku slunce ba i vetrnych mlynu. Uzasny film. (24.08.2010)

Hodně syrová věc. Bída a strach prostupuje krajem, doba je zlá. V cokoli vyššího už dávno nikdo nevěří, ať už jde o nuzáky z chalup, nebo o místního rytíře, který si vždycky dával pozor, aby se do ničeho nenamočil. Jenže... Tohle je jeden z nejlepších historických českých filmů. Funguje tu jak příběh, tak herci, tak Liškova hudba. (06.01.2019)

Prakticky neznámé dílo celou svou výstavbou i kvalitou autorského zázemí navazuje na velmi příbuznou tvorbu Vláčilovu a Daňkovu, scénáristicky pak opět Daňkovu a Körnerovu a v mnohém i Vančurovu. Historie tehdy sloužila nejen jako výraz touhy po poznání skutečné, neheroizované tváře české historie, ale také jako konfrontace toho, co lze s jistou nadsázkou nazvat lidskou a charakterovou ryzostí. Zhruba tak, jak předvádí film, mohly Čechy, pro něž úspěšná obrana Prahy před Švédy znamenala na dlouhou dobu ztrátu tolerance a duchovní plurality, která se v nich po náboženském smíru r. 1485 postupně vyvinula, skutečně vypadat. Řadu scén je možné chápat alegoricky a to do té míry, že jejich průhlednost přímo bije do očí. Kulturní barbarství rané normalizace je vlastně další součástí této alegorie. A s ní i osud tohoto díla, které by bylo v případě dostatečného uvedení do kin nepochybnou událostí roku 1969. Říká-li Bočan, že ČEST A SLÁVU považuje za svou nejlepší práci, lze s ním jen souhlasit. (09.10.2011)

"Jste ovce a svět patří řezníkům!" Soukromá hodina filosofie, v níž se korálky cynismu, pragmatismu a zpozdilých ideálů spojí ve šperk drsné a neopracované, ale nevídané krásy. I s korunovačním klenotem po dvě desetiletí v trezoru je zřejmé, že český herecký trůn náleží R. Hrušínskému jednou a provždy. (12.03.2021)

Surové a místy až mrazivé drama mě uzemnilo svou atmosférou. Hudební kompozice se zapíše hluboce do nitra a ještě dlouho po skončení filmu zní v uších. Jednotlivé scény a rozhovory jsou také působivé (ať už Rynda s Dorotou nebo Kateřinou, Rynda s knězem, Rynda s Kemrem, Rynda s Donovalským), ale celkové dokonalosti přeci jen něco chybí. Atmosféra a silné dialogy jsou trochu na úkor srozumitelnosti děje. Bez znalosti historie (povrchní představa nestačí) je pochopení pohnutek méně jasné, mnohé je nevysloveno a divák musí smysl některých výjevů odtušit. Přesto je Čest a sláva úžasným zážitkem. Člověk je nejen blíže historii, ale i generaci diváků, kteří zažili největší slávu tohoto snímku. (15.12.2012)