365 dní

Příběhově je to tak blbý, že mi nešlo přestat se na to koukat. Padesát odstínů šedi má alespoň nějaký dobře napsaný příběh, tohle bylo natočený fakt jen pro ty erotické scény, které jsou hodně intenzivní a vypadají reálně. Možná bych to nazvala lehkým pornem. Občas i ty herecké výkony mi přišly křečovité a nucené. Na druhou stranu chemie mezi hlavními postavami byla hmatatelná. Koukla jsem se na to z nudy, nelituju toho, ale znovu se na to rozhodně už nepodívám. (06.05.2022)

Tak tady někdo hodně chtěl napodobit odstíny šedi...včetně hudby. Výhoda byla, že Anna Maria Sieklucka je kočka a že se nechala píchat na 10 odstínů mafiána. Co nechápu je SPOILER, že filmaři se nabáli ukázat péro v její puse, ale jak ji rozstříleli namaděru to už tam nedali. Jako že se to do erotického filmu, který od začátku působí surově, nehodí ? Jednoduše konec filmu se mi nelíbil, ale jinak to byla prča. (22.06.2020)

Část první. Přítelkyně je velká milovnice trilogie 50 odstínů (šedi, temnoty a dál fakt nevím), kterou já pohrdám. Když se mě snažila přesvědčit, že to není až tak hrozné, za příklad mi uvedla 365 dní, které se 50 odstínúm v lecčems podobají, ale zde se i dle jejího názoru skutečně jedná o absolutní filmové dno. Neuváženě jsem se nechal přesvědčit, že se s ní na těch 365 dní, včetně sequelů, podívám, s tím, že pak ty Odstíny šedi možná i docením. Už v tu chvíli jsem cítil průser. Mýsily se ve mně pocity strachu a nervozity, asi jako u čerstvě zmobilizovaného kluka, kterého právě posílají na válečnou frontu. Věděl jsem, že mě čeká leccos, ale nevěděl jsem, jestli to přežiju a budu schopen se potom vrátit k normálnímu životu. Inu... Se šrámy na duši i těle jsem přece jen přežil. A můžu se tak s Vámi nyní podělit o svůj zážitek, který mě bude ještě mnoho následujících let strašit v nočních můrách. Den první (Příjezd na frontu a seznámení s nepřítelem): Bojiště Netflix. S mrazením v ruce mačkám tlačítka na ovladači a v netflixovském hubbu hledám a následně pouštím 365 dní. Zachvacuje mě strach. Začínám se potit. Cítím, jak mi ledové kapky potu tečou po tváři. Uvědomuji si, čemu jsem se upsal, a přesto nebo právě proto mě zachvacuje panika. Jak sleduji červené kolečko, které se pomalu otáčí po tmavé obrazovce televizoru, přemýšlím nad útěkem z boje. Alas pozdě. Film, jestli se tomu tak dá řikat, začíná. Nepřítel byl na dohled. Napětí v místnosti by se dalo krájet. A pak přišel útok. Nebyl nečekaný. A dokonce začal poněkud zlehka, neboť úvodní scéna, ač nikterak zdařilá, ještě nesla prvky kinematografického umění. Byl to však zastírací manévr, jak mě zmást a nechat polevit na ostražitosti. Hned poté na mě totiž začal nepřítel pálit kulometnou salvu scén, jenž byly v lepším případě urážkou dobrého vkusu, v tom horším vizuálním ekvivalentem chemických zbraní způsobujících krvácení ze všech tělesných otvorů a pomalou, bolestivou smrt. Snažil jsem se krýt a uhýbat, leč marně. Věděl jsem, že se nelze bránit. Mým cílem se tedy stalo přežít. Nebylo to vůbec snadné, neb tvůrci se mě svým scénaristickým a všeobecně řemeslným (ne)umem snažili udolat ze všech sil. Pálili na mě scény bolestně směšné postrádající vzájemnou návaznost i sebemenší náznak logického chování jednotlivých postav prezentovaných buď těžce topornými nebo přehnaně expresivními herci. A to vše navíc v příběhu, který by se dal jednoduše popsat jako fantazie násilného mysoginího psychopata či extrémně submisivní blbky s nulovou sebeúctou. Ani jako to porno to pořádně nefunguje, ač se snímek chvílemi tváří jako z produkce Bangbros či Brazzers. Přes všechny ty hrůzy jsem se nakonec dostal až k samotnému závěru, který po mě však mrštil granát v podobě toho nejdebilnějšího a nejhůře prezentovaného twistu, který jsem kdy v životě viděl. První den na bojišti byl náročnou zkouškou, přesto ve mě rostl neodbytný pocit, že to pravé peklo se na mě teprve řítí. 2/10 (21.12.2022)

Drsný film nemalým počtom soft porno scén z Poľska už sám sebou budí záujem. To, že sa jedná o „podobný film“ ako Fifty Shades of Grey a že „365 Dní je film Fifty Shades of Grey pre chudobných“ sa ja osobne nestotožňujem. V porovnaní s „USA verziou“ je totiž viac surovejší a disponuje „otvorenejším svetom“. Obsahovo a scenáristicky však 365 Dní je podobne povrchný ako FSoG. Obdive filmy majú ešte jednu spoločnú vec – knižnú predlohu v obidvoch prípadoch napísala žena. Osobné hodnotenie: 60% (**) (03.09.2022)

Spoiler: Opominu, že s tím sexem a fantazií si moc práci nedali. Stejně jako s tím, aby dávalo smysl, proč vcelku schopná ženská po dvou měsících podlehne a zahoří láskou k despotickému a ne příliš bystrému Italovi (asi otázka hodnot nebo co). Ale proč je to plný podělaných klišé a stereotypů, proč to vypadá, že Laura je nakonec chamtivá blbka a proč měla její kámoška pravdu a ona jí nevyslechla? Pro koho tohle má být? A žánr je teda jakej? Škoda, jako polskej eroťák mohla být docela sranda. (08.09.2020)