365 dní

Tohle si komentář ani nezaslouží, ale budiž... Po mnoho let vznikalo spoustu adaptací, které se opíraly o silné předlohy. Přeci je, když už někdo napíše knihu, postavy jsou promyšlené a od základu vybudované, takže napsat scénář je už brnkačka, ne? No a pak je tu film 365 dní, který ukazují, že i podle předlohy lze natočit totální koňské lejno. Nevím, zda je tady vina přímo na straně knihy, ale nehodlám to v tomto případě zjišťovat. Co ale vím, že sledujeme dvě naprosto nerelisticky napsané postavy, kterým by divák měl z nějakého záhadného důvodu asi fandit, aby si k sobě našly cestu. Přestože scénář sám naznačuje nějaké možnosti, jak by toto hledání si cesty mohlo proběhnout, nestane se tak. Místo toho se Laura vrhá do náruče svému únosci asi v polovině stopáže po událostech, kde si nejste jisti, zda k Massimovi opravdu začíná něco cítit, nebo se cítí jen provinile. Nadcházející sexuální scény, přestože jsou žhavé a dobře natočené, mohou v nejednom divákovi vyvolat pocit, že tohle není úplně v pořádku. Nechápání celého jejich vztahu vychází do velké míry i z dialogů, které jsou nepřirozené, plytké a působící jako z nějaké fan fikce. Massimo je prostě mafinán, má okolo sebe rodinu, vlastní kluby, na všechno má lidi, atd. Všechny jeho věty a chvástání se působí prostě tak genericky, že by takhle nekreativní snad nebyla ani AI. Přidejte k tomu náhodné hudební předěly, které jsou místy přerušeny jen na pronesení dvou vět, a občasný text písní naprosto nesouvisející s dějem na obrazovce a voila, máte bizarní výtvor, oproti kterému Padesát odstínů šedi působi sakra dobře. (27.04.2024)

O moc horší to snad být ani nemůže. Extrémně nepřirozené herecké výkony, velmi trapné dialogy, o stupidní zápletce a IQ postav ani nemluvím. K filmu mě dohnala zvědavost, protože vím, že se tento kousek objevoval v různých žebříčcích filmů od Netflixu. Na chvíli mám jasno v tom, že nemusím vidět všechno. Hvězdičku dávám jen proto, že jsem to nakonec - i když na několikrát - dokoukala. (16.06.2021)

Sice jejich vztah vyhasínal a přítel měl v žebříčku hodnot výš práci a kamarády, každopádně o to, že se nedobrovolně ocitne v domě sicilského mafiána, rozhodně nestála. Laura se stala obětí únosu. Hodně úsměvného. Protože když kulka proletěla srdcem jeho otce a zranila i našeho urostlého makaróna, viděl její obraz. A následující roky ještě mnohokrát. Nyní po pěti letech ji spatřil na letišti a usmyslel si, že bude jeho. Unese ji, ale neudělá nic bez jejího svolení. „Jen“ ji bude 365 dní držet v luxusní vile se služebnictvem, dokud se do něho nezamiluje. Pokud se její city nerozjedou, bude volná. Nekecám. Italsko-polský recept na lásku. Zatímco její postava ještě možná trochu funguje, i když se z únosu velmi rychle oklepe (nejprve na něj ječí, pak ho provokuje, a nakonec nohy přeci jen roztáhne), on je jak z úplně jiné planety. Tváří se ultradrsně, chová se jak sexuální predátor, producíruje se před ní nahej a pronáší věty typu „pořádně se dívej, o co přicházíš“, zatímco ho nějaká lepá děva orálně uspokojuje. Prostě paráda. Živočišný Ital netrestá a nebere si do ruky bičík, ovšem spojitost s 50 odstíny je patrná. Pokud ji někdo nevidí, ať se raději vrátí ke stavebnicím. I tady posloužil román, který cílí na ženy ve středním věku. Odpočinkové čtivo volí lehké porno/erotiku (to je do značné míry subjektivní) obalenou tuctovou romantikou. Líbivé songy, luxus, exotika. Sex se tváří energicky a tak, jak ho žádná divačka nezažila (ale teď už určitě zažije), naše Laura i změní barvu vlasů, asi abychom měli pocit, že těch nahotinek tam pobíhá víc. Nepobíhá. Klišé se kupí, druhá polovina už vůbec nebaví, atmosféra erotického dusna nefunguje, chemie bylo víc mezi Babičkou a Barunkou. Funguje akorát vizuální stránka, která je slušná. Snad bude pokračování (á la v tunelu se všechno odehrálo jinak). Nemůžu se dočkat. (17.06.2020)

Tu jednu hvězdičku dávám za kameru a osvětlení. To bylo opravdu nádherné. Ale ani tři skleničky vína nezachránily ten naprosto šílený a neuvěřitelný příběh, který jsem před malou chvílí dokoukala. Nevím, jestli to mám brát jako další vývojové stádium romantického filmu (jako další stádium Pokémona) nebo se mám rozbrečet nad tím, jak romantický žánr degraduje. Nejdřív se asi vyjádřím k sexuálním scénám - zase tolik, jako v padesáti odstínech, jich není. Ano, jsou mnohem barvitější, ale všechny až na dvě nebo tři jsou zahrnuty do jedné montáže. A teď k těm negativům, kterých je tady opravdu hodně. 1. Massimo je opravdu nesympatický týpek, se kterým bych nešla ani za milion let (to už se mi víc líbil ten týpek, který se o Lauru staral); 2. já být na místě Laury, tak té situace nějak využiju proti němu, jako "držíš mě ve tvé společnosti proti mé vůli, tak si to vyžer"; 3. jaká holka, které táhne na třicítku, by se nechala tak lehce zmanipulovat nějakým mafiosem; no a za 4. ta podobnost s Padesáti odstíny je opravdu nezaměnitelná. Jestli jsem se měla při sledování tohoto filmu cítit sexy, nebo jsem se měla nějak rozpálit, tak to vůbec. Tenhle film není ani trochu sexy. Spíš mě znepokojoval, protože jsem nečekala, že něco takovýho dnešní ženy v době asi čtvrté nebo páté vlny feminismu vzrušuje. Je opravdu k zamyšlení, jak jsme se dostali od žen, které chtějí být nezávislé na chlapovi a dělat si co chtějí, k tomuhle (Padesát odstínů tohle téma jen tak lehce nastínilo, ale 365 dní je opravdu zrealizoval). Navíc Stockholmský syndrom je tu opravdu zřejmý - unese ji jakoby nic, ale nechá ji, aby se do něj zamilovala? Co to sakra je? To jsou dnešní ženy tak zoufalé a nadržené, že nesnesou klasickou obyčejnou romantiku, ale musejí snít o nesympatických chlapech, kteří se k nim chovají jako k věcem? Je mi z toho zle. Ženský, mějte sny o nějakých normálních chlapech, a nebo o svých partnerech! Ne o kreténech, co si z vás udělají sexuální otrokyně! (29.06.2020)

Drsný mafiánský způsob, hodně špatně provedené, Laura jakoby kouřila ptáky na každém kroku a potom dělá že nechce, Massi nebyl vůbec sympatický, příběh nebyl promyšlený. Jediné co se jím skoro povedlo byly erotické scény, ale jinak tenhle drsný způsob prostě byl celý špatně provedený. Nevím co chtěly tímhle Poláci dokázat. (21.06.2020)