Candyman: Ďábelský přízrak

Má to tri obrovské klady - kamera, Candymanové vraždy a záverečné animované titulky. Zvyšok je priživovanie sa na pôvodnom filme, ktorý kládol dôraz na atmosféru. Tá tu veľmi nie je, hoci nočné Chicago má niečo do seba. Odkazy na pôvodný film síce poukazujú na to, že tvorcovia majú originál v úcte, chcú ho posunúť niekde ďalej a zároveň byť osobitý. Bohužiaľ pracujú v mantineloch pôvodného príbehu. Nedokážu preklenúť dobu kedy vznikol pôvodný film s tou súčasnou. A nie vizuálom. Ale spôsobom rozprávania. Tým pádom z toho vzniká prapodivný zlepenec nového hávu ale veľmi starého príbehu. A tým pádom film veľmi ako prekvapiť. Je predvídateľný. A napätie v ňom nefunguje takmer vôbec. Na zabitie večera stačí. Ale akosi som naivne dúfal, že to vypáli trochu iným smerom. V zásade taká rutinná jazda, ktorá pre tých čo žáner poznajú, neponúka až tak veľa. (23.09.2021)

Jordan Peele očividně zavolal pár černým bratrům s hákem a cukrovinkama pro děti pana domácího – a perfektně zde demonstruje, jak má vypadat objektivně kvalitní moderní horor. Závěrečný titulky prostřednictvím stínohry, které v podstatě parafrázují historii rasově motivovaného lynčování v USA, jsou geniální. Motiv rasismu je zřejmě i důvod, proč většině uživatelů ČSFD u sledování evidentně praskla žilka, a mě to actually těší...... [#HORROR'SNOTDEAD] (03.10.2021)

Jordan Peele vyvolal po letech cukrovkáře Candymana, jehož slinivka už za ta léta utrpěla nejeden diabetický kolaps, ovšem stále perfektně slyší na pětkrát opakované zaklínadlo do zrcadla v podobě jeho jména. Skutečným kolapsem je ale tahle revitalizace. Amputace způsobená gangrénou je namístě. Nejprve bych vyhodil režisérku, která se pro režírování hororu vůbec neosvědčila. A pak za ní hned člověka, co schválil tuhle otřesnou interpretaci, která usmrtila jakýkoliv potenciál navázat na klasickou hororovou značku. Začnu tím, co mě iritovalo nejvíc: jakákoliv zmínka o legendě Candyman je doprovázena ultra pitomým loutkovým divadlem, kdy jsem si nebyl jist, zda si režisérka Nia DaCosta tropí legraci, zda včera byla s dětmi na odpoledním dětském představení, nebo ke spolupráci kontaktovala soubor Jaroslava Vidlaře. Sakra, když se ta nevkusná hrůza objevila v hororovém filmu, kde neměla co pohledávat, tak mě bulvy vyjely jak Jimu Carreymu v Masce. To bylo zatěžko tyto sekvence natočit na patřičné úrovni?!! Samozřejmě to není jediná výtka. Film se rozjíždí moc pomalu, tempo nenabere žádné a nenabídne ani příliš extra maso, respektive neblýskne se scénou, co by dostala diváka do varu. Ano, scéna zabití v galerii, která je jednou z prvních, sice vypadá brutálně krvavě, jenže nadlouho zůstane nepřekonána. Další nášup mohla obstarat potenciálně brutální sekvence na školní toaletě, která ovšem převládající sterilní dojem jen umocní. Kapitolu nedobrého pocitu znásobuje herecký casting. Yahya Abdul-Mateen II v titulní roli je absolutně nevýrazný černoch. O moc lépe na tom není ani zbytek herecké osádky. Pochopitelně, jak je už tradicí u pana Peeleho, se naveze do rasistické problematiky, která vlastně v hororu nikoho nezajímá a působí rušivý element. Opakovaný (rasistický) vtip totiž přestává být (pro bělochy) vtipem. Samozřejmě pro znásobení kontroverze je zde přítomen rasově smíšený homosexuální pár. Kdyby si raději pohlídal, co vlastně jeho realizační tým vůbec nezvládl - tedy to nejzákladnější, kdy se nedostavuje žádné napětí, gradace a hororový výkon, namísto blábolivé koketérie s uměleckými prvky a impotentními hororovými scénami, udělal by královsky dobře. Film by to možná na průměrné známky dotáhl, občas se totiž objeví tak trochu tajemný muž z prádelny, který chce nalít trochu náboje do té mizérie, pár scén touží být atmosférickými, jenže je to v součtu přece jen málo, navíc se jedná o film zařazený do kin, kdy tedy není o co stát. Jedná se totiž o vyhozené peníze za vstupné. Candymana po tomhle kvalitativním propadáku, kdy jsou mně mnohem milejší následná béčková pokračování z devadesátých let minulého století, už hned tak někdo nevzkřísí. Peele si může nyní do zrcadla opakovat nejméně stokrát jsem blbec, zazdil jsem šanci vzkřísit něco, co už je, pravda, dávno mrtvé a zapomenuté. 4/10 (06.10.2021)

Má to atmo Mitchellova It Follows, což je vždycky dobrá věc, ale zároveň i něco unikátně svého, což se u mě projevuje hlavně v pasážích v galerii nebo s kritičkou, které přemítají o tom, jak se témata menšinového útlaku v umění často komodifikují, nebo se označují jako didaktická. V hororu, který má ale zároveň silný i zakrvavený pravý hák, dost nečekané. (26.09.2021)

Původní film z 90. let mám celkem rád a v pubertě jsem u něj umíral hrůzou, takže jsem byl na sequel hodně zvědavý. Po stránce toho, jak organicky to navazuje na originál, mě to celkem příjemně překvapilo - naroubování děje nového Candymana na toho původního dává absolutně smysl (btw. zaujalo mě, že postavu Anne-Marie McCoy ztvárnila v obou filmech stejná herečka, Vanessa Williams, kterou jsem po těch 29 letech od natočení prvního filmu vůbec nepoznal, jak se v obličeji změnila; v sequelu rovněž zazní hlas Virginie Madsen z jedničky, což mi přišlo fajn a nevadilo mi to tam, a dokonce se tam v malé roli objeví i sám původní Candyman, Tony Todd). Nicméně moje opatrná očekávání (živená hlavně v úvodu filmu), zda by nový Candyman nemohl být náhodou taková pecka jako kdysi Uteč, zůstala bohužel nenaplněna - na to, že to má jen 1,5 hodiny, se mi to nějak nepříjemně táhlo, místy se mi tam téměř vkrádala nuda, strašidelné momenty jsou strašidelné přesně tím způsobem, který nemám rád (stísňující napínavé ticho, které je ukončeno hlasitým zvukem a nějakou akcí), a někdy cca. od 69. minuty se to zvrhne do něčeho, co už mi nedávalo smysl a co mě vůbec nebavilo, včetně příšerného rozuzlení. A taky mi přišlo, že soundtrack lehce vykrádá geniálního Glasse z jedničky, a bylo mi trochu líto, že z nového Candymana byl téměř kompletně vypuštěn motiv urban legends, který měl v původním filmu zásadní význam pro celý děj. Takže za mě spíš zklamání a nepochopení toho, s jakými pohnutkami ten film vlastně vzniknul. (25.11.2021)