Půlnoční kovboj

Žádná selanka, spíš sugestivní výpověď o ukázkovém naivkovi, který sám sebe považuje za zhmotnělý sen každé ženy (definovaný v radiovém pořadu) a až v reálu pozná, že na něj skoro žádná nečeká. Nakonec skončí úplně jinde, než si představoval... Vynikající herci, působivé flashbacky a Schlesingerova neotřelá vize amerického snu. Klasika s velkým K. 100% (05.02.2008)

Velice deprimující drama, které mě postupem času čím dál více válcovalo. A pak už jsem pouze čekal na to nezbytně nutné rozuzlení. Dustin Hoffman prokázal poněkolikáté svou extraligu. Stačí mrknout na jeho filmy z počátku kariéry a je to plně jasné. Joe Buck a Rico Ratso jsou skuteční kamarádi do deště. (06.03.2009)

Po opětovném zhlédnutí definitivně přidávám do top 10. Těžko tenhle film popsat, je to drama s trochou artu, sociální kritiky a v centru všeho je zvláštní, ale neskutečně dojemné přátelství naivního a nezkaženého kovboje Joa a zatrpklého, strádajícího Ratsa. Sázka na kontrast obou charakterů se velmi vyplatila a chemie mezi oběma herci je neuvěřitelná. Voightovy ublížené, raněné pohledy a Hoffmanova bolest a zkroušenost se prostě nedají zapomenout. V neskutečně hutné a nepříjemné atmosféře beznaděje si jsou jeden druhému oporou. Nejdřív Ratso chrání Joea před jeho vlastní naivitou a nezkušeností, vaří mu, pere mu, než se karta obrátí a Joe svádí nerovný boj s Ratsovou rychle postupující nemocí. I přes to, že obě postavy (tedy hlavně ta Hoffmanova) nejsou moc líbivé - gigolo a slizký zlodějíček - film je postupně obnaží a zlidští tak, že si pro ně divák doslova kouše nehty. Psychedelická část ve Warholovském bytě hodně utkvívá a ve scénách, kdy Ratso nemůže vyjít schody a znepokojený Joe mu pomáhá upravit se na "párty" nebo když se mu Ratso svěřuje, že nemůže chodit, se mi svíral žaludek. Konec je emočně naprosto zdrcující. To, že jsem se z toho úplně nevzpamatovala ani za dva dny, nakonec rozhodlo, že film poputuje do topky. Za mě jsou Joe a Ratso nejlepší Voightova a Hoffmanova role v životě. A nezapomeňme zmínit přesnou hudbu Barryho + Everybody's talking Harryho Nielsena a harmonikové theme. (11.07.2017)

Není divu, že tento snímek obdržel hned 3 Oscary.. je až s podivem, že Dustin Hoffman si neodnesl sošku za ztvárnění kulhavého a tuberkulózou prolezlého vandráka (ovšem John Wayne si ji zasloužil..), neboť pro mě zde vedle Strašáků a Absolventa plus snad ještě Rainmana podal svůj nejlepší výkon, ačkoliv vybírat v jeho filmografii nejlepší herecké představení je úkol velmi těžký (vzpomeňme třeba Motýlka, Malého velkého muže, atd.). Jon Voight tu vdechl život také velmi zajímavé postavě. Nad tím vším však stojí vynikající soundtrack a především poutavý příběh o přátelství a životě demonstrovaného bez nějakých zvláštních příkras. Snímku rovněž nelze upřít atmosféra chudoby, zaplivaného prostředí a New Yorku tehdejších let. (02.06.2013)

Ač si jsem vědom povrchnosti svého tvrzení, Půlnoční kovboj mi přijde jako jedna z těch "vyčichlých" klasik, jejichž lesk zůstal pod deklem přibývajících dekád. Možná proto, že filmů o srážce ideálů s realitou tady od té doby bylo mnoho. Na Schlesingerově díle vyčnívají herecké výkony a výborně napsané postavy, vedle nich mě ale výrazněji zaujala už jen vizuální stránka věci, která si ráda pohrává s pseudoflashbacky a naivními představami obou hlavních protagonistů (o řádně sjeté večírkové scéně nemluvě). Celkově vzato je Půlnoční kovboj výborný film se stále aktuální výpovědí, nicméně... mě nezasáhl. (10.01.2012)