Příběh služebnice

Tenhle filmový kousek si zaslouží srovnání s mnohem slavnějším pozdějším filmem Potomci lidí. Tahle výborná sci-fi měla slabší literární předlohu, ale Cuarón dokázal z materiálu vyždímat maximum a natočil barvitou fresku z postkatastrofického světa, která měla obrovskou atmosféru, styl a napětí. Příběh služebnice je adaptací románu vynikající kanadské autorky Atwoodové a tenhle román patří k jejím nejlepším pracím. Kdyby se Schlöndorfovi povedlo přenést myšlenku a zasadit ji do napínavého dobrodružného příběhu, byl by to skvělý biják. Jenže Schlöndorf to pojal příliš akademicky, málo okořenil, takže vznikla nemastná neslaná podívaná. Za ledascos může nejpíš rozpočet, ale režisérova vina je nesporná. Natasha Richardson není špatná, ale dovedl bych si představit i charismatičtější herečku v hlavní roli. Velmi dobré jsou ve vedlejší úloze naopak Elizabeth McGovern a Faye Dunaway. Schlöndorf natočil evropský film, který v podmínkách amerického trhu ani nemohl dobře zabodovat a tak nějak vyšuměl. Celkový dojem: 70 %. (18.06.2006)

Dystopická sci-fi je osobitým Schlöndorffovým "předpostmodernizačním" vkladem do diskusí o budoucnosti civilizace, jak byly vedeny na přelomu druhé a třetí třetiny minulého století. Více než k Zamjatinovu románu MY ukazuje k Londonově ŽELEZNÉ PATĚ nebo Čapkově BÍLÉ NEMOCI a evidentně pracuje s myšlenkovým světem stále současné americké náboženské fundamentalistickí pravice, která v některých ohledech připomíná postupy a techniky militantního islámu (např. KKK). Herecké výkony odpovídají zvolenému žánru, tj. více hrají do dějových linií než do individualizovaných postav, což je v případě tohoto žánru specifická nutnost. Svěže odvyprávěný děj směřuje k odhadnutelnému závěru a viditelně naznačované naději. V dějinách sci-fi jde o jedno z jejích standardních témat, v dějinách kinematografie hraného filmu o nadprůměrně odvedenou koprodukční práci, z pohledu diváka o nevšední podívanou na téma, jež je dnes opravdu aktuálním nevšedním diváckým zážitkem. (12.05.2011)

áááááá...úžasná demagogie a pro nás o 26 let později poměrně směšně ztvárněná budoucnost bez "plodnosti". Přišlo mi to místy až hodně umělé, dost příšerné ve směru - lásky k plodu a víry v boha, ale Natasha Richardson je prostě kost i v současnosti - natož předtím :) :) Líbilo se mi ale jak tam byl znázorněno - poslouchejte nás a nic se Vám nestane...jinak budou ostatní tahat za ten provaz, který vás oběsí....Obrněné transportéry pro mě byly ale jako hodně :D :D :D A žárlivé manželky, které již nebyly plodné mi zase připomínaly Stepfordské paničky ;) Takže přesto, že to pro mě vyšlo jako poměrně hrozný film - něco v sobě ukrývá :) (25.11.2016)

Upraveno v září 2021. Film Příběh služebnice je vlastně melodramem v extrémně patriarchálních podmínkách života. Volker Schlöndorff vychází ze stejnojmenného románu kanadské spisovatelky Margaret Atwood z roku 1985, ale jeho záměr se ne zcela vydařil. Výsledek působí spíše jako klaustrofobické melodrama, než hříčka o starozákonní militantní totalitě. Z románové předlohy i z filmu je cítit ženský vzdor k mužskému pohlaví, což sice pudově přijímám se skřípěním zubů, ale s ohledem na moderní dějiny člověka je pochopitelný. Margaret Atwood otevřeně naráží a též doráží na patriarchální řád běhu světa z podhledu vlastních zkušeností, ale využívá i dobové reálie Spokojených států, západního vyspělého světa, východních totalit a muslimského fundamentalismu. Zvláště ostře to schytávají politické a náboženské atributy doby ze Spokojených států, byť inspirace je čerpána z vícero míst. Filmová adaptace zůstala na půli cesty, úchvatné je barevné rozložení i choreografie obrazu z náchylností a fantomů, ale satira politické hrozby prohrává s romantickou operou melodramatické potřeby lásky. Hrdinkou příběhu je Kate, neboli Offred (průměrná Natasha Richardson), žena, kteráž v zákeřných ohybech osudu pragmaticky přijímá úlohu otrokyně, aby přesto nepřestala doufat v záchranu a lásku. Hlavní mužskou postavou je velitel (příjemný Robert Duvall), jeden z nejmocnějších mužů ve státě Gilead v patriarchálně teokratickém totalitním uspořádání moci. A každá moc má privilegované postavení. Důležitou postavou příběhu je Serena Joy (zajímavá Faye Dunaway), velitelova manželka v jistém sebezapření a v žárlivé obezřetnosti z běhu životních pravidel a zákonů. K významnějším postavám patří také velitelův osobní řidič a jeho pravá ruka Nick (průměrný Aidan Quinn) a kamarádka Kate, rebelující a zlomená systémem Moira (zajímavá Elizabeth McGovern). Z dalších rolí: příkladná vychovatelka služebnic "teta" Lydia (Victoria Tennant), služebnice a členka odboje Ofglen (Blanche Baker), psychicky labilní služebnice Janine, neboli Ofwarren (Traci Lind), nebo služebnice světící kněz (J. Michael Hunter). Film Příběh služebnice má sic své drobné kvality, ale i ty vlastně poslouží ku prospěchu a zdaru romantického melodramu za extrémních politických podmínek. Nepovedená to masturbace, která započala jako příslib nevšední orgie s konkubínou. (02.04.2011)

V porovnaní s knihou, pri ktorej mi behal mráz po chrbte, je to patetická sračka, ale predsa dávam 4*, lebo sa od zážitku z nej nemôžem celkom oslobodiť. Scenár je len "založený" na románe, takže automaticky podľahol filmovej názornosti a skratkovitosti. Zo správania postáv necítiť žiadny skutočný strach, vo filme zmizli aj niektoré detaily umocňujúce atmosféru, a okrem toho to končí hepyendovou barličkou. Adaptácia knihy Margaret Atwoodovej by sa dala nakrútiť aj lepšie, ale chvalabohu to dopadlo aspoň takto. Pri skúsenostiach s prznením knižných predlôh si všetci vieme predstaviť, že mohlo byť aj oveľa horšie :-) (23.06.2010)